Večerní amok

Páteční den nám uletěl hrozně rychle a navečer jsem doma vymýšlela, kde by co by... Jak jsme přišli z procházky s Endžou, tak jsem nahodila věci na těsto do domácí pekárny a zapnula jsem příslušný program. Asi ve 21:00 bylo těsto vykynuté a já jsem šla motat mini vánočky. Pavlíka jsem zapojila taky, šlo mu to pěkně od ruky a co vánočka, to úžasný výtvor :-) Dali jsme si k tomu nějaké to vínečko a pak jsme jen čekali, až se ta dobrota upeče...


Po vytažení z trouby se nám sliny sbíhaly a ještě před 22 hodinou jsme ochutnali, jestli se nám to povedlo.


Co kus, to originál, škoda jen, že nejde vyfotit vůně a chuť :-) Tak, dneska jsme to trochu s tím mým večerním pečením přetáhli a proto dobrou noc a hezké sny...

PS: Pro Motalíky - tohle jste mohli zítra ochutnat ;-)

Suprkrátký čtvrtek :-)

Už ráno jsem přemýšlela, co udělat, abych nemusela do práce. Během dopoledne jsem to vykoumala tak, že zavřu ve 2 a pojedu omrknout obchody, abych si udělala radost... Houby, i kdybych chtěla mermomocí utratit, nic kloudného se sehnat nedá... No, něco málo jsem nakonec sehnala, ale že bych si to nějak užívala, to ne... Pak hurá za Pavlíkem a domů. Pavlík se jen vytočil a frčel na squash. Vzápětí se jako obvykle přiřítila Míša s holkama a vzala si s sebou posilu, Olinku, jak jinak, než se dvěma holkama. Skoro bych řekla, že bylo "přebabováno". Sedm ženských, to by bylo moc na leckterého odvážlivce :-) Pavlík měl bohužel po squashi nějaké pojížďky, tak se s nima těsně minul, což Terezka a Barunka nesly velmi těžce... Tak snad příště. (Aspoň jsem jim zamával z auta, protože jsme se míjeli pod kopcem - pozn. spoluautora Pavlíka)

A tady máme jednu fotečku, jak se juniorky připravují na skok veliký...

Dobrou zelenou noc...

O víkendu jsem se naštvala a objednala jsem nám saténové povlečení. Ve vedrech, co teď jsou, se nedá spát, tak ať nás to pěkně chladí a dobře se spinká... Samozřejmě zvítězilo ladění do zelena, jak jinak :-) Je přece vědecky dokázáno (na blbé dotazy jak, prostě PROTO!!!), že zelená uklidňuje, takže prostě proto jsme tak v klidu a pohodě :-)


Jo a abych nezapomněla, chystá se další velká pařba, tentokráte pouze dámská, navrhovala bych to tak výhledově v příštích dvou, třech sobotách, takže laskavě Zuzka, Vendulka, Míša a Verča napíší svoje plány, ať to můžeme nějak naplánovat. Že by 8.8.? Rozjezd u nás a pak hurá na pařbu! Pavlík se neuváženě nabídl, že nás zaveze klidně do UH, tak že by byla změna oproti Zlínu? Návrat jako dříve obvykle vlakem ve 04:05 z UH. Tak co, rozjedeme to?

Dva zahradníci, někdy i tři

Tak jsme měli opět úterý, krátký den v práci. Domů jsme se ale dostali až později, protože bylo potřeba dokoupit zásoby do ledničky. Procházka s Endžinkou dneska proběhla bez již tradičního foťáku a tak jsem přemýšlel, co nafotit doma. Protože nám včera a dneska rozšiřovali chodníček před domem, představa byla jasná. A tady je výsledek.


Na zahradě zbyla hromada hlíny a protože naše Endžinka je občas pilná zahradnice, tak bylo co zasypávat... (Houby zahradnice, prachobyčejný hraboš je to - pozn. spoluautora - Laďky) Celkem jsem se divil, kolik žížal máme na takovém kousku zahrady, když je to tu samý jíl. Ale našel jsem i něco většího. Sice přesně nevím, čeho larva nebo housenka to je, ale vyfotit se to dalo. Zas až tak rychle nelezla, takže jsem si stihl skočit i pro foťák :-) Pokud by někdo tuto housenku znal, rádi se přiučíme.


A tady už nastupuje i druhý dnešní zahradník, naše Laděnka. Chopila se sekačky a lítala po zahradě jak s vrtulkou :-) Nejenže je to zlatíčko, ale je i obrovsky šikovná a nezalekne se žádné práce.

Překvapení

Každý měsíc, přesně 27. den v měsíci, mi Pavlík nosí kytku, protože jsme se brali 27.9.2008 a jak on říká, proč si neudělat radost tak často, jak jen to jde a proč nepotěšit toho, koho máte rádi... V květinářství Arangia dělají fantastické kytky, pokaždé je kytka jiná, zajímavá, nikdy se neopakuje. Až je mi pak líto, když odkvete... Ještě jednou děkuju, poklade můj :-)



Tady mi při focení sedl na kytku koník, byl celý od pylu, ale pózoval statečně :-)


A ještě jedna včerejší večerní, Pavlík je nadšenec do hvězd a podobně a když byl včera takový krásný měsíc, tak valil fotit. Naštěstí u toho nestrávil hodinu jako obvykle, ale jen chviličku a povedla se mu taková krásná fotka.

Trocha adrenalinu na neděli

Tak a už je to tady. Konečně den, kdy si užiju dárek k svátku od Laďky. Jelikož už mám s adrenalinovýma zážitkama trochu zkušeností, tak snídaně byla velice decentní - chleba s máslem a medem a černý čaj. Na místo jsme dorazili čtvrthodinu předem, ale vzápětí mi přišla sms, že se začátek odkládá o půl hodiny. Šli jsme se teda trošku projít a podívat se po okolí hotelu Vega v Pozlovicích. V průběhu čekání jsem si ještě promítal vzpomínky na to, co jsem viděl zhruba před měsícem, kdy jsme byli místu činu omrknout, abych aspoň trochu věděl, do čeho jdu. Kopec se zdál být mírný, rychlost kdejaká žádná, skoro jsem si říkal, že to snad ani žádný adrenalin nemůže ve mě vyrobit. Pak přišla ta chvíle, kdy si mě pořadatelé zavolali. Plný odhodlání a elánu jsem přistoupil ke kouli, které se říká Zorb. Zážitek se jmenuje Zorbing a já budu Zorbonaut.


Když jsem vlezl dovnitř a instruktor mi říkal, že se mám tam a tam připoutat, pojal jsem trochu podezření. Zapnul jsem tříbodový pásový systém, nohy si uchytil suchými zipy a zapřel jsem se rukama do rukojetí. Ležel jsem na zádech hlavou ze svahu dolů. Když do mě pro jistotu ještě trochu strčili, abych prý dojel až dolů, začalo se kolem všechno točit. Chvilku jsem byl nohama vzhůru, chvilku jsem visel v popruzích, pak zase na zádech dole a tak to šlo pořád dokola. Rychlost pomalu jak v odstředivce, valil jsem z kopce dolů a nestíhal jsem vnímat.



Dole mě pravda museli trošku ještě popostrčit, protože balón je dělaný pro dva, takže díky nedokonalému vyvážení jsem vpodstatě nedojel do cíle, ale byl jsem věru rád, že už jsu na rovině a všechno to kolem mě už zase stojí. Odpásal jsem se, vyskočil jsem z balónu a hajdy zpátky nahoru na druhou jízdu.



Ale pozor změna! Tentokrát jsem ležel hlavou do kopce, takže při jízdě jsem rotoval hlavou napřed. Myslel jsem, že to bude lepší, že si okolí zevnitř aspoň trochu prohlídnu, ale opak byl pravdou. Po dojezdu jsem měl žaludek a mozek tak rozhozené, že jsem musel dobře čtvrt hodiny zhluboka dýchat, abych nechodil jak ožrala za bílého dne :-)

Zážitek obrovský, nikdy bych nevěřil, že pohled zvenku a zevnitř může být tak hrozně rozdílný. Jak mi pak Laďka řekla: "Hurá, snad jsem Ti ten adrenalin zas na nějakou dobu vytloukla z hlavy." A myslím, že má ženská jedna zase pravdu ;-)

Po takovém dobrodružství si zasloužím pořádnou odměnu. Jeli jsme s našima na oběd k Dionýsovi a dali si opět chobotnici na grilu. Takový dvojnásobný zážitek za jeden necelý den, tomu říkám "Carpe Diem". Tak hurá na další, ať jich je co nejvíc tak krásně prožitých.

Opět deštivá sobota aneb den ve znamení kytek a hmyzu

Na sobotu jsme měli naplánováno spoustu věcí, hlavně venku a opět nás počasí zazlobilo a pršelo... Po noční bouřce jsme vyrazili po ránu na procházku s Endžinkou na cvičák, jako správný dokumentátor jsem si sebou vzala foťák a když jsme uviděli velkou diviznu a na ní berušku, která měla na zádech kapku vody, to nešlo nevyfotit...



Dopoledne jsme si sjeli na trh nakoupit nějaké ovoce a dali jsme si ve Zlíňance úžasnou točenou zmrzku a pěkně jsme u toho zmokli. Na chvilku jsme se schovali v Jablku a pak jsme si ještě zašli do Cheesy na výborné sýry a pak jsme v mírném poprchání šli k autu. Proskákala jsem pár kaluží, ať je trochu sranda a kolemjdoucí se pobaví (všechny děti mi velice záviděly :-) maminky pochopí...) Třeba ještě vyrostu, kdo ví... Ale sranda musí být, ne?

Odpoledne jsme vyrazili na druhou pravidelnou Enžinčinu procházku a tentokrát si vzal foťák Pavlík. Fotil čmeláky v letu, ale protože dost foukalo, tak to nebylo nic jednoduchého. Tady jsem ho zvěčnila už po procházce na zahrádce, jak zase zkouší fotit čmeláky a samozřejmě dole jedna výsledná fotka. Má ale chlapec oko na focení, ne?




Pak si Pavlík zalezl do dílny a dodělával mi velký stojan na oblečky, kterých mám v práci asi milion a jeden stojan už nestačí. Ještě, že je tak šikovný a ochotný, poklad můj :-)

No a už nás čeká hezký večer u vínečka a pak hurá na zítřejší zážitek :-)

Konečně pátek...

Třikrát hurá, je tu víkend! Páteční večer strávím sama, jakožto slaměná vdova. Pavlík vyrazil na posez s kamarádem a vrátí se pravděpodobně v nočních hodinách. S Endžinkou jsme ho byli vyprovodit na MHD a slzu jsme obě zamáčkly :-) Endža se z toho hned po... Hurá.


Sobota bude asi trošku pracovní, ale to nevadí, s chutí do toho a půl je hotovo... Na nedělní dopoledne máme spešl plán, Pavlík si bude užívat svůj dárek k svátku. Pak jdeme na oběd k Dionýsovi - řecká restaurace na Vršavě u útulku, tam se těšíme oba moc, posledně jsme si tam dali fantastické grilované chobotnice a doteď se mi sbíhají sliny, jen na to pomyslím.

No a takhle chudák Endža vyhlížela pánečka, jestli už nejde... Kdepak Endžinko, ten přijde z druhé strany a možná po čtyřech :-)

Nejteplejší den v roce

Dnes jsem zase měla volno a Johnyho na hlídání... Vedro bylo teda pěkné, ale když mám volno, tak si všeho užívám plnými doušky a teplo můžu v jakékoliv podobě, se zimou je to horší...
Protože si Johny ve velkém bazénu moc nepoplave, vytáhla jsem mu ven jenom vanu a byl spokojený až až...


Potom jsme si spolu uvařili oběd. Bez jeho pomoci bych to asi nezvládla, aspoň podle jeho komentářů to tak vyznělo :-) Byl celý šťastný, že může pomáhat, tak proč mu neudělat radost, ne?


Odpoledne dorazily tradičně Horákyně a to už jsme vlítli všichni do velkého bazénu, Terezka s Barunkou skákaly šipky a Johny jako obvykle jistil a zahříval schody... Potom ho Honza vyzvedl a jeli domů a holkám asi nějak chyběl mužský prvek (Pavel jel na sqash), tak si pozvaly na trampošku sousedovic Pavlíka. Konečně jsme měly s Míšou chvilku klidu :-) Pak dorazil Pavel a z posledních sil si zaskákal s Terezkou a Barunkou.


Sice to vypadá jako trénink sumo, ale Barunka s Pavlíkem jenom sledovali, jak se jim pod nohama válí pes, který se směje a otáčí se...

Už jsou tady žně

Dnešní den byl velice pracovní. I přes to, že měla Laděnka dneska narozeniny, ještě jednou všechno nejlepší Sluníčko, byla o hodinu dýl v práci. A protože středa patří mezi delší dny obecně, dostali jsme se domů až o půl sedmé. Připravil jsem pro Laďku ještě jedno malé překvapení (hlavní oslava totiž už proběhla v sobotu). Nachystal jsem večeři, servíroval jsem ji při svíčkách a zahrnul jsem ji polibky. Ale abych ze sebe nedělal úplně nějakého supermuže, tak svíčka byla pravda jenom jedna ... jídlo jsem pořídil v jedné z našich nejoblíbenějších restaurací ve Zlíně - U Kajmana (měli uzené s brkaší a s Laďčinou oblibou brambor jsem nemohl jinak) ... a polibky byly italské čokoládové bonbóny s názvem Bacio = polibek :-*
Bohužel jsem byl do přípravy večeře natolik zabraný, že jsem si ani foťák nenachystal...

Pak jsme se šli projít s Endžinkou na večerní procházku. Dneska jsme vzali tenisák a Laďka se snažila ji trochu prohnat. Myslím, že na to, že je žena, byl výsledek naprosto super :-)




O kousek dál jsme náhle uslyšeli zvláštní hluk a za chvíli se objevil kombajn. Jezdil sem a tam tak dlouho, dokud celé to pole nesklidil. Měsíc po letním slunovratu, v den měsíčního novu, kdy v časných ranních hodinách středoevropského letního času milióny lidí v Indii, Číně, Japonsku a Tichomoří sledovali nejdelší úplné zatmění Slunce ve 21. století začal pro zemědělce pracovní podzim.

Úterní přepadovka

Úterky a čtvrtky mám ze všech dní nejraději (víkend nepočítám, to je samozřejmé...), protože končím o hodinku dřív a to je moc příjemné. Užiju si toho víc, odpoledne je trošku delší... Čtvrtky obvykle patří Horákovic holkám a tento týden, protože se vydařilo počasí, dojely i dnes. Terezka s Barunkou se nemohly dočkat Endžinky, bazénu a trampošky :-) Sice byly trochu zklamané, že doma není strýc Pavel, ale ten dojel brzy a zařádil si s holkama na trampolíně. Terezce jsme z Benátek přivezli kinder vajíčka s Disney princeznama, protože je z nich úplně vedle a o růžové se jí určitě zdá každou noc... A Míši určo taky, hlavně, když svou vytuněnou Fábii ověsí růžovýma princeznovskýma stínítkama :-)
Takže blažená Terezka si rozbalila "plincezny" jak sama říká a byla na vrcholu blaha. Po jejich odjezdu jsem vyrazila s Endžou na procházku a Pavlík mezitím čistil bazén. Odpoledne uteklo rychle, ale bylo moc příjemně strávené...

A máme tu zase pondělí...

Pondělní ráno nemůže začít jinak, než pomalu a tak jsme si trošku přispali. Já chodím až na 9:00, tak není kam spěchat. Pavlík ráno nastartoval kolo, nahodil helmu a vyrazil s Endžou na Zbožáky, ať si užije pořádný pohyb a zaplave si. Díkybohu, že si neoblíknul ty cyklistické elasťáky, to je něco nepopsatelného, v tom každý chlap vypadá strašně. Poznámky o záchodovém pavouku si nechám pro sebe... Děti prominou, že jim haním Spidermana :-)
Z procházky se vrátili oba spokojení a Endža totálně šťastná. Její skoky do vody jsou občas fakt zážitek...



Taky mi nedalo, abych nezdokumentovala naše hrušky. Pokud je mi známo, obvykle rostou směrem dolů, o gravitaci vím své (kdybych měla dokumentovat svoje pády, vydá to na tři blogy...), ale u nás prostě rostou nahoru... Není to fotka vzhůru nohama, jen se hrušky asi zbláznily, nebo co. Tak doufám, že to nakonec nebude strom frňákovník, už teď mi stačí nos, co mám :-)

Nedělní pohoda...

Dnes jsme s Endžou vyrazili na procházku na cvičák, vyzkoušet novou pomůcku na sbírání a házení tenisáků. Taková hraběčko-lopatka, no, vynález celkem na prd, ale srandy u toho bylo dost. Sice by to člověk rukou hodil dál, ale zase když je tenisák správně oslintaný, jsou hraběčky na sebrání dost dobré :-)



Taky je to celkem nevypočitatelné, nikdo neví, kam to zrovna poletí, takže při mé občasné (ne)šikovnosti (nemůžu přece říct, že to bylo schválně, ne?), jsem párkrát málem trefila Pavlíka...


Bylo trošku pod mrakem, ale sluníčko nám krásně svítilo. Že nevylezlo včera potvora jedno :-)


Navečer jsme dostali chuť na meloun, tak jsem s těžkým srdcem kuchla raka. Je škoda, takovou krásu řezat a sežrat, když si s tím dá někdo tolik práce, ale co, sušit to nebudeme, ne?

Garden party v obýváku...

Tak jsme si na sobotní odpoledne naplánovali velkou sešlost, opékání, plavání a veselici. Já jsem měla ještě v poledne focení svatby a Pavlík nějaké tajné pojížďky. Jel mi pro dárek k narozeninám a ač jsem se to z něj lstí snažila vymámit, neprozradil ani slovo a to bylo něco na mou zvědavost :-) Kolem 14 hod jsme dorazili domů a začali vychystávat dobrůtky na tu velkou party. Pak mi Pavlík popřál k narozeninám, o samotě, no originální je pořád a netuším, kam na ty všechny nápady chodí. A taky stačí, abych sem tam prohodila, že se mi něco líbí a při nejbližší příležitosti se s tím Pavlík vytasí... A pak že chlapi neposlouchají, co ženské říkají... Dostala jsem úžasnou vůňku J'adore neboli "žadór", no z té jsem totálně vyřízená, v krásném balení a taky něco od L'OCCITANE, to jsem zkusila v Benátkách a byla jsem z toho úplně mimo a pak hromadu melounů. Ale ne jen tak nějakých melounů, byly úžasně vyřezávané, na jednom byl vyřezaný foťák, na dalším moje znamení - rak, další byl nazdobený jako kytka a poslední byl vydlabaný jako obal na vůni. Prostě krása nádherná...




Blížila se třetí a my jsme honem dochystali poslední věci. Pak se začali scházet první návštěvníci a přesně úderem třetí začalo pršet ... a po nějaké době přímo lít. No, počasí neporučíš a i když jsme měli objednané hezké počasí, tak to holt jednou nevyšlo. Ještě, že máme velký obývák, tak jsme se sesedli tam a protože dobrých lidí se vejde, tak jsme se nakonec nějak popořádali a veselice začala.




Celkem se nás dovnitř naskládalo 11 dospělých, 7 dětí a 1 pes, který se po nějaké době uklidil do patra, kde byl klid. To teda byla mela... Měla jsem trochu strach, aby se děti nenudily, jak je zabavit vevnitř, ale nakonec to proběhlo úplně v pohodě.



Bylo hezké pozorovat, když tam děti běhaly dokola a sem tam byl slyšet pád a pak brekot, jak všechny ženské zpozorněly, čí je to dítě :-) Díkybohu jsou děti gumové, nebo rychle srůstají, takže žádné následky nezůstaly. Pořád jsme čekali, že déšť přestane a že se bude dát jít ven, nebo že aspoň venku rozehřejeme krb, aby se udělalo maso, ale pak bylo jasné, že máme smůlu, tak Pavlík zapnul troubu a grilovalo se vevnitř. Masíčko bylo výborné, všem doufám chutnalo a po všem se jen zaprášilo. Navečer se chlapi rozhodli, že si půjdou zaplavat, naštěstí máme bazén krytý, takže déšť nevadil a voda byla krásně teplá.



Dětem jsme pustili Pata a Mata, aby se trošku zklidnily, protože všichni byli uběhaní a vyřízení, ale stejně je víc bavilo běhání a řádění s balónkama.


Myslím, že i přes to, jak nám nevyšlo počasí, tak celá akce vyšla parádně a sranda byla veliká. Všem taky moc děkuju za dárečky a za to, že si na mě udělali čas. Bylo to bezva...