V úterý a ve čtvrtek končívám o hodinu dřív, než v jiné dny a tak jsme se rozhodli, že si vyhradíme jeden den a budeme chodit na větší procházky, někam do lesa, kolikrát stačí, když se popojede autem 10-15 minut a jsme v lese. Buď jsou tam pěkné cesty, nebo i cyklostezky a dá se krásně projít, pokochat se, užít si to... Včera jsme jeli na Lukov a procházka to byla krásná, pěkně jsme si pochodili, poseděli na pařezu, výhled úžasný, co víc ještě chtít...
Už vím, hřiby... Hned vedle cesty rostla velká bedla, tak to nešlo ji nevzít :-) Poseděli jsme si u studánky, užili si to krásné ticho a já jsem vyhlížela další bedly.
Nakonec se nám jich podařilo nasbírat 20 a ještě po návratu domů Pavlík půlku usmažil na kmínu a dneska budu obalovat zbytek a bude mňamka :-)
V sobotu fotím svatbu kousek od Lukova, tak to vidím na koš sebou a předem se omlouvám novomanželům, jestli se jim při focení ztratím někde v lese :-)))
Hřibová smršť 1
V neděli jsme vyrazili na procházku. Pavlík si teda bláhově myslel, že na procházku, ale mně bylo jasné, že jdeme na hřiby. Abych dostála pověsti žen - sběraček, tak jsem občas uskočila do lesa a jak jsem našla první hřib, bylo vystaráno. Procházky lesem jsou příjemné, Endža se vyběhá, my si vyčistíme hlavy, příjemně se unavíme a když ještě najdeme hřiby, tak to je takový bonus :-)
A málem bych zapomněla na oběd, na který jsme se stavili cestou na hřiby... U jednoho hotýlku jsme přibrzdili na jídlo a pobíhala tam kočka, spíš odrostlejší kotě a Endža ji tak opatrně očichávala, jestli něco bude, nebo ne a protože kotě si s ní hrát nechtělo, jen leželo, Endža po chvilce ztratila zájem. Kuchařky z kuchyně si to fotily, chlámaly se, že Endža neútočí, že tam kolem kočky chodí a je v pohodě. No jo, náš Kraken ukrutný :-)
Jsme zpátky...
Po delší odmlce se zase vracíme k občasnému psaní našeho blogu. Červen utekl ani nevím jak a červenec jakbysmet.
K narozeninám jsem od Pavlíka dostala nádhernou kytku ze slunečnic. Cestou do práce jezdím kolem pole se slunečnicema a vždycky se kochám, tak Pavlík nelenil a kytka byla jasná... Děkuju :-) Udělala mi velkou radost.
Endžinka má novou kamarádku, jmenuje se Giulie a strašně ráda Endžince okousává uši :-) A jiné... Nedávno jsme byli i s jejíma pánečkama Vlaďkou, Martinem a panem Adamem (to je jejich syn a protože si dlouho nemohl zvyknou na tykání, říkáme mu pan Adam) plavat v lomu a voda byla krásně čistá, průzračná. Endža i Giuli plavaly jak o závod, my jsme se v té studené vodě jen lehce smočili a bylo to bezva. Cesta k lomu sice všelijaká, ale stálo to za to.
No a takovou krásnou kamínkovou Endžinku nám Giuliáci (vysvětlím později) přivezli z dovolené v Chorvatsku. Vlastnoručně nasbírané, slepené, prostě když si někdo veze na dovolenou i tavnou pistol, no nevím, jak to nazvat :-))) Ale udělalo nám to velkou radost, děkujeme :-) A jeden nikdy neví, kdy se co může hodit... Takže Pavliku pozor, odteďka sebou vezeme daleko víc věcí :-)
No a Giuliáci proto, protože je to jednodušší, než je všechny vyjmenovat a taky proto, že co bydlím s Pavlíkem, tak jsem si sousedy začala pojmenovávat podle psů, když o nich pak mluvím, nevzpomenu si na jméno, ale podle psů je rozlišuju. Takže paní, co má psa jménem Bart, je paní Bártová, no a Vlaďka s Martinem mají Giulii, takže jsou Giuliáci :-) Teď, po těch skoro čtyřech letech je pravda, že už si pamatuju i některé jménem, ale už jsem si na to zvykla :-)
A na závěr jedna písnička pro Giulii, sice se to píše jinak, ale vyslovuje stejně :-)
