První jízda...

Vánoce jsou vždycky plné návštěv a skloubit všechno dohromady dá zabrat. K někomu jedeme my, někdo zase přijede k nám. Letos jsme spíš plánovali návštěvy k nám, hlavně kvůli Endži, protože byla pár dní po operaci a chtěli jsme být s ní doma, aby bylo všechno v pořádku. Protože ale všechno snášela hodně statečně, občas jsme i vyrazili na hodinku, dvě pryč.
No a protože u nás Ježíšek nechal pár dárečků i pro Vendulku s Pavlem a pro kluky, vypravili jsme se do Kostelce na besedu my. Posezení bylo příjemné, dárečky udělaly radost i nám, ještě jendou, Ježíšku, děkujeme :-) No a protože nemáme fotky, stačí mrknout k Vendulce :-)

A teď zpátky k první jízdě... Ještě teď mi vlajou vlasy... Včera jsem si konečně vyzvedla řidičák a dnes mě Pavlík nahnal za volant, ať nás odvezu na návštěvu k Vendulce. Po asi třech týdnech, co jsem na ten zázračný a vysněný doklad čekala, jsem si nebyla jistá, že někam vůbec dojedeme :-) Nalepili jsme na auto Zetko a už jsme frčeli. Cestu jsme ve zdraví oba přežili, ještě, že je Pavlík takový klidný a trpělivý. Neumím si představit, že bych jela s nějakým nervákem, to bych asi daleko nedojela. Takhle se pomalu otrkávám a přestávám se bát. Můžu ale říct, že jsem si myslela, že to bude horší a byla jsem příjemně překvapená, když jsem zjistila, že to tak strašné není. Teď už jen trocha tréninku a přestanu jezdit s vytřeštěnýma očima :-)