Takhle brzy zimu nečekal snad nikdo. Dnes jsem vyrazila normálně v zimní bundě i do práce, protože při pohledu ráno na teploměr jsem nevěřícně zírala. Holt nasadíme těžký kalibr, čepice, šály, rukavice a bude.
Na odpolední, no, odpolední, v té tmě, spíš večerní procházku, v děšti a vichru jsme vyrazili nabalení tak, že i ostřílený polárník by se od nás mohl učit :-) Samozřejmě Endža dostala svou dávku piškotů po procházce od Pavlíka a dnes jsme ji ani nenechali dlouho venku, stejně by tam neuschla a v té zimě by ani psa nevyhnal :-)
Hned po příchodu domů jsem postavila na čaj a Pavlíka jsem nahnala zatopit v krbu, ať je tepleji. A samozřejmě jsem vytáhla vánoční dárek z loňska, elektrickou deku pod prostěradlo a honem jsem ji nahodila na postel. Kdo je taková zmrzlina jako já, si určitě umí představit tu parádu, když člověk vleze do postele a je tam krásně teplo... Obzvlášť, když spíme při otevřeném okně celoročně. To je pak potřeba teplo. Loni to Pavlík dotáhl k dokonalosti, dal mi tam i spínací hodiny a protože většinou chodíme spát ve stejnou dobu, tak už jsem měla nahřátou postel, no uznejte, to zaslouží velkou pochvalu, ne?
A dnešní hit? Nic jiného, než zima to být nemůže...
