Z práce jsme přijeli opět pozdě, protože bylo potřeba dokoupit pár nezbytně nutných věcí na sobotní dámský mejdan. Vyrazili jsme s Endžou na procházku a jako už po tolikáté jsme přemýšleli, co zajímavého dáme dnes na blog. Volej k nebi přání a příležitost si Tě sama najde... A možná to vezme rovnou útokem, jako dneska nás. Laďka uviděla od sluníčka krásně nasvícený pás trávy a hned tam běžela Endžu navelet, aby mi spolu zapózovaly ve večerním sluníčku.
A v tom se to stalo. Útok přišel nečekaně ze vzduchu. Na Laďku zaútočil motýl a hned se na ni na chvilku posadil. Pak přiletěl druhý a další a všichni se honili a lítali kolem Laďky. Té se to natolik zalíbilo, že celá nadšená zůstala nehybně jako socha stát ozářená večerním sluníčkem a z motýlků se stala kořist. Laďka je vábila, aby si na ni sedli a já abych to mohl všechno vyfotit. Schválně, kdy na vás naposledy sedl motýl? Na mně sedl dneska, bohužel jsem foťák zrovna držel v ruce a jen jsem si ten zvláštní pocit vychutnával...
A jak si to užívala Laďka? Její nadšený výraz vidíte na fotkách. Co bohužel nevidíte, je její husí kůže, když jí motýl sedl na hlavu, nebo na rameno...
