To by bylo přece krásné, ne? Ale co, díky za každý státní svátek, pokud jako naschvál nevyjde na víkend :-) Ale že mě to dneska pletlo, pořád jsem měla sobotu... Až moje ranní lattéčko mě trochu probralo. Co já bych bez něj dělala :-)
Po ranní procházce s Endžou jsem se vrhla na dokončení tyčkoňů, protože na odpoledne byl nahlášený uragán od Vizovic a já jsem to chtěla holkám pěkně předat, když jsou takové konačky :-) No, nevím, jestli bych je někdy vyráběla s dětma, protože jsem u toho kolikrát nadávala a málem i házela, když mi něco nešlo tak, jak bych si předtavovala... Holt v časopise to vypadá jednoduše, ale v reálu prostě nic nefunguje tak jednoduše, jak to obvykle vypadá. S tavnou pistolí už mám nějaké zkušenosti, ale když to člověk zrovna potřebuje, tak to teče tam, kam to nemá, třeba na kalhoty a podobně. Ještě, že jsem nepoužívala sekunďák, protože pak bych si tak maximálně slepila prsty k sobě a komu se to už čistě náhodou stalo, určitě ví, jak to jde pak špatně oddělit :-) No, hlavní je, že jsem svůj heroický výkon zakončila a hádám, že tyčkoně budou držet ještě hodně dlouho :-)
Odpoledne dorazila Míša s Terezkou, Barunku nechaly doma spát a taťka hlídal. Nevím, jak jí pak vysvětlí, že za náma a hlavně Endžou jely samy. To bude drsné :-) A takhle divoce tam Terezka závodila kolem dokola na obou koních najednou, jen jsme zírali, jak to zvládá. A taky se nám pochlubila pohárem za krásné třetí místo v tenisovém turnaji ve Vizůvkách, na pět let úspěch, ne? Hlavní je, že ji to baví a jde jí to. Třeba jednou Vizovice proslaví, kdoví :-)
