Konečně jsme si udělali čas na výlet do ZOO. Pořád jsme si to jen plánovali, ale nějak na to nebyl čas. Pokud teda nepočítám náš výlet do noční Zoo, tak tři roky nazpátek, kdy jsme se tam dostali stejně moc pozdě a brzy jsme to museli otočit, nebo naše svatební focení v parku a v tropické hale Yucatan, kdy jsme toho stejně moc z Lešné neviděli...
Možná by se našla vhodnější doba na takovýto výlet, než byla tahle neděle, ale pokud se něco bude donekonečna odkládat, už pak třeba nemusí být příležitost nikdy... Ať už nám všechny možné okolnosti přály jakkoliv, na Lešnou jsem se moc těšila a myslím, že jsme si to oba užili.
Musím říct, že Zlínská Zoo je čím dál tím krásnější, že od dob, kdy jsme my dva jako malí chodili do Zoo uplynulo už spousta let :-) a spousta změn.
Počasí malinko zlobilo a tak jsme si Lešnou užívali za občasného mírného deštíku. Na procházku to nevadilo, při focení to nebylo ideální, ale zase jsme si to chtěli užít, kochat se a fotili jsme jen sem tam. Třeba pár fotek v pavilonu opic, kdy jedna opička byla hodně kamarádská a s Pavlíkem si chtěla podat ruku :-) přes sklo.
U slonů jsme se zase trefili na svačinku, kdy jim ošetřovatelé vysypali několik beden jablek a my jsme jen sledovali, jak rychle dokážou nasát jabko do chobotu a vystřelit si ho do pusy. To byl fofr teda.
Taky někteří sloni za úplatek udělají cokoliv a panáčkovali a předváděli se, aby dostali pamlsek.
Taky jsem poprvé viděla, jak jinak se ještě dá použít vapka. Třeba k umývání slonů :-) Těm se to líbilo, obzvlášť, když pak dostali za odměnu zase nějakou dobrotu. Na vedlejší fotce je vidět, jak Pavlíkovi chtěl sup sežrat tkaničku, potom i nohu, ale Pavlík se nedal :-)
Při průchodu voliérou jsme stejně neodolali a zkusili si zapózovat, jestli to projde a prošlo :-) Pavlík supa zkoušel ještě pohladit, ale taktak stihnul uhnout, ještě, že má tak dobrý postřeh.
U klokanů byl klid, všichni odpočívali, až na bílé mládě, které poskakovalo jak zběsilé a nedalo se pomalu vyfotit :-) Taky na klokana moc nevypadalo, spíš to bylo jako krysa s dlouhýma nohama, ale bylo roztomilé.
Když jsme pozorovali opičky, tak spousta pohybů bylo podobných těm lidským, prostě podoba velká :-) A hlavně při průchodu voliérou s papouškama jsme si dávali velký pozor, aby na nás nehodili bobek, sice to prý znamená štěstí, ale za každou cenu si ho vynucovat nemusím :-)
Takže krásně strávených pár hodin bylo vhod, myslela jsem, že to zvládneme projít rychleji, ale když člověk nikam nespěchá, proč se honit? Doufám jen, že další návštěva ZOO bude dřív, než za další tři roky :-)
