čtvrtek 9. června 2011

Pondělí 16.5.2011
Přejezd


Původně jsem chtěli vyjet brzo ráno, protože nás dnes čekala cesta dlouhá přes 800 km. Snídaně v hotelu byly od 7, tak jsme vstávali tak, abysme tam byli mezi prvníma. O čtvrt na 8 jsme tam byli úplně první a ani personál ještě neměl všechno dochystané, takže jídelna byla ještě zavřená. Trochu jsme se tedy prošli po hotelové zahradě, podívali v klidu na tichý Tichý oceán a kolem půl osmé jsme už i snídali. Po snídani jsme ještě zajeli naposledy do místního Walmartu nakoupit něco málo na cestu, abysme nemuseli pak cestou pořád zastavovat. Mimo jiné jsme si koupili i takovéto banány. Oboje byly výborné a sladké.


Z počátku byla cesta zdlouhavá, protože byl celkem dost velký provoz, silnice byla jen dvouproudá, do kopce a z kopce a samozřejmě jsme co chvíli chytili nějakého pomalu jedoucího náklaďáka. S takovou tolik kilometrů dneska neujedeme. Naštěstí po pár desítkách kilometrů začala místní "dálnice". Je to čtyřproudá silnice, uprostřed rozdělená, samozřejmě zpoplatněná, ale rychlost omezená na maximálně 110. Vzhledem k jejich stylu jízdy ale toto omezení moc neomezovalo, takže se dalo jet i jak u nás, stotřicítkou.

Stejně jak nedodržují dopravní předpisy, ale na druhou stranu jezdí nad poměry obezřetně a ohleduplně, nemají moc potuchy ani o bezpečnosti cestujících na silnicích. Naprosto běžné je, že matka na místě spolujezdce v autě drží jen tak v náručí malé dítě. Při jízdě na motorce helmy moc neexistují, stojící dítě mezi řidičem a řídítky je naprosto běžné. Velice běžné je i kolektivní cestování (obdoba u nás známé MHD), kdy si mávnete na auto třeba s otevřenou korbou, kam si pak můžete nastoupit.


Silnice, ale ani dálnice běžně nemají obchvaty kolem obydlených míst, takže cestou jsme projížděli jak centrem druhého největšího města Mexika, Guadalajary, tak i v podstatě všemi městy a vesničkami. Některé byly modernější, jiné byly trochu odlehlé a tudíž chudší. Nicméně skoro v každém městě se dají najít velice rozdílné silnice.


Do cíle jsme dojeli až pozdě v noci, kolem desáté. Naštěstí zrovna u cesty bylo několik hotelů, tak jsme si jeden vybrali. Recepční samozřejmě neuměla anglicky ani slovo, ale ubytování jsme dostali a bylo aji dost levné. Zprvu jsme se ceně divili, ale o pár chvil později jsme zjistili důvod. Pokoj byl prostorný, povlečení i koupelna čisté, takže tu přespíme i navzdory tomu, že to je hodinový hotel. Cena ale byla opravdu za celou noc :-)


Povšimněte si, prosím, detailů na nezvykle tvarované červené pohovce ;-)