Banán - tequila - banán
Hned po ránu při roztahování závěsu se nám z okna hotelu naskytla zajímavá podívaná. Přijelo auto z masny a dovezlo čerstvou zásilku do místního obchodu. Když jsme viděli, jak maso leží jen tak na podlaze, foťák byl okamžitě připravený. To bude ještě zajímavé ...
Dnešní den je přejezdový. Máme před sebou sice jen 540 km, ale na místních cestách to zabere 8 a půl hodiny. Když jsme vyjeli z Oaxacy, tak jsme po pár kilometrech narazili na místní Zoo s názvem "Yaguár XOO". Odbočili jsme, abysme se podívali na nějaké zvířátka, když nám to minule nevyšlo. Sice měli oficiálně otevřené až od 10, ale čtvrt hodinku předem nás už pustili dovnitř. Prošli jsme si takové ne moc velké kolečko a po obou stranách byly výběhy se zvířátky. Nevypadaly všechny úplně nejlíp, tak aspoň jim naše vstupné třeba trochu pomůže.
A takhle vypadají místní kytky :-)
Když jsme se vrátili na naši původní trasu, dali jsme si každý jeden banán, protože jsme začínali mít trochu hlad, ale nechtěli jsme se kvůli dlouhé cestě před náma moc zdržovat. Po chvíli jízdy jsme projížděli kolem místních továrniček a obchůdků s Mezcalem (řekl bych druh tequily, protože se taky vyrábí z agáve, i když trošku jiným způsobem). Agáve se v těchto místech pěstuje na každém kousku, kde to je jenom trochu možné. Občas bych řekl, že čím strmější a nepřístupnější místo, tím líp.
Zastavili jsme, že si nějaký ten Mezcal koupíme. Paní nám hned nabídla na ochutnání a když jsem se ptal, jestli můžu, když řídím, tak odpověděla, že je to jenom troška :-) Takže jako druhý chod dnešního oběda jsme měli panáka Mezcalu. A abych to aspoň trochu zajedl, tak jsem si jako zákusek dal další banán.
Následující část cesty byla celkem monotónní - z kopce, do kopce, doleva, doprava, samá zatáčka a serpentína, přes hory a údolí ... celkem 140 kilometrů.
Čas ubíhal, s cestou to bylo horší. I přes úporné vedra se tu pracovalo. U každého omezení byli vždy dva pracovníci, kteří dávali pozor na projíždějící auta a "hráli si na semafory". Kromě těchto omezení na dnešní cestě nemohly samozřejmě chybět ani tradiční omezovače, "Vibradores".
Už bylo celkem dost odpoledne, když jsme uviděli příjemnou restauraci, kde zrovna seděli vojáci, takže nemohla být špatná. Zastavili jsme, já jsem si dal grilovanou rybu a Laďka chobotničky na česneku. Oboje byla neskutečná lahoda, tak jsem pro jistotu uložil aktuální polohu do navigace, kdybysme někdy zase jeli kolem :-)
Do Tuxtly Gutieréz, našeho dnešního cílového místa, asi zprovoznili úplně novou placenou cestu, protože podle Toma jsme jeli posledních 120 km cestou necestou, polem nepolem ... Do cíle jsme díky tomu dojeli o hodinu dřív.
