Dnes jsme s Endžou vyrazili na procházku na cvičák, vyzkoušet novou pomůcku na sbírání a házení tenisáků. Taková hraběčko-lopatka, no, vynález celkem na prd, ale srandy u toho bylo dost. Sice by to člověk rukou hodil dál, ale zase když je tenisák správně oslintaný, jsou hraběčky na sebrání dost dobré :-)
Taky je to celkem nevypočitatelné, nikdo neví, kam to zrovna poletí, takže při mé občasné (ne)šikovnosti (nemůžu přece říct, že to bylo schválně, ne?), jsem párkrát málem trefila Pavlíka...
Bylo trošku pod mrakem, ale sluníčko nám krásně svítilo. Že nevylezlo včera potvora jedno :-)
Navečer jsme dostali chuť na meloun, tak jsem s těžkým srdcem kuchla raka. Je škoda, takovou krásu řezat a sežrat, když si s tím dá někdo tolik práce, ale co, sušit to nebudeme, ne?
