Opět přejezd
Původně jsme dneska chtěli jet do Villahermosy do Olméckého muzea v přírodě, ale na poslední chvíli jsem se dočetl, že i tam mají v pondělí zavřeno. Tudíž změna plánu - jedeme do Palenque. Vyrazili jsme zase celkem brzo ráno, abysme všechno stihli. Tom hlásí nějakých 240 km a přes 3 hodiny jízdy s tím, že tam jsou placené úseky, na kterých se dá jezdit příjemných 120. Nevěřil jsem mu, že nám to zabere tolik času a měl jsem opět pravdu. Cesta nám nakonec trvala přes 5 hodin, protože čas asi měřil nějaký Mexičan, který tady i do těch prudkých zatáček jezdí osumdesátkou. My jsme jeli většinou 45 a na topesech, kterých muselo být cestou minimálně 500, jsme jezdili krokem.
Na druhou stranu jsme ale potkali několik banánovníků s velkými trsy bohužel ještě zelených banánů. Ty zralé mají určitě místní dobře zmapované a otrhají je dřív, než je turisti najdou. Pro místní je to totiž možnost si aspoň trochu přivydělat prodejem u cesty.
Po příjezdu jsme si zase našli ubytování, tentokrát kousek za městem a ne hned u hlavní cesty, aby bylo zaručené ticho. Ticho nakonec bylo krásné, ale zjistili jsme, že záchod nemá prkýnko. A nebylo ani ve vedlejším vchodu chatky. Nu což, zaplacené jsme už měli na 3 noci, tak už to nějak vydržíme. Hlavně, že je tam klimatizace, protože vedro bylo opravdu obrovské.
Vyrazili jsme do archeologické zóny a protože už bylo odpoledne a naposledy jsme snídali cestou suché pečivo, tak jsme si zašli na pozdní oběd. Co jsme si vybrali, to už neměli, asi to už všechno snědli hladoví turisti před náma. Nakonec nám servírka vyjmenovala 2 jídla a 2 pití, které jim zůstaly, takže výběr nebyl až tak obtížný.
Komplex pyramid je veliký, rozlehlý a každá pyramida má nahoře chrám. K chrámu samozřejmě vedou schody, ale vysoké a příkré a nebývá jich zrovna málo. Někdy 50, jindy 70 a někdy ještě víc.
Zdolával jsem postupně jednotlivé přístupné chrámy, když jsme uslyšeli někoho pískat na píšťalku. Byl to jeden z hlídačů a pískal půl páté, což znamená, že se všichni mají odebrat k východu, aby v 5 mohli památky zavřít. Na to, že to jsou světové památky, mají otevírací dobu docela krátkou. Na fotce nahoře je detail větve Mayského posvátného stromu Ceiba.
Občas místní památky asi slouží i k jinému účelu, než je obdivování jejich krásy, neuvěřitelné šikovnosti dávných stavitelů a historické hodnoty. Černá magie nebo nácvik na nějaké vystoupení?
Vydali jsme se do města, do centra, abysme našli nějakého místního tour-operátora, protože jsme chtěli navštívit Yaxchilán, kam to bylo skoro 200 kilometrů a tam bysme si pak museli ještě pronajmout loďku, protože po souši se tam dostat nedá. Měli jsme doporučené koupit si výlet, v ceně je i jídlo. Kanceláří jsme viděli několik, tak jsme si jednu vybrali a jednodenní výlet si koupili (v ceně byla doprava až z hotelu, snídaně, oběd, doprava po vodě, vstupné a to hned do dvou archeologických zón, druhá se jmenuje Bonampak). Protože peníze, hlavně díky placení mýtného, rychle ubývaly, našli jsme banku s bankomatem, který dokonce hlídali 2 plně ozbrojení policajti. Pak jsme si ještě zašli na večeři, dali jsme si pizzu a byla naprosto úžasná, a trochu se prošli po náměstí a okolních uličkách plných obchůdků a celkem brzy jsme se vrátili na ubytování, protože ráno budeme brzo vstávat na výlet.
