Na neděli jsme si naplánovali spoustu věcí, ale nakonec jsme samozřejmě nestihli všechno, co jsme chtěli. Nevím jakto, ale ten čas utíká tak strašně rychle... Aspoň jsme si i trochu odpočinuli, za celý týden toho je vždycky až nad hlavu. Občas je potřeba všechno hodit za hlavu a jen být spolu, třeba si jen sednout a mlčet, držet se za ruce a vědět, že jsme tu jeden pro druhého...
A tady aspoň jedna fotka, jak Pavlík natírá pergolu, kterou doufám do podzimu doděláme a příští léto už si budeme užívat stínu a budeme mít kam se schovat před letním deštěm.
