Budíček
Na dnešní den jsme měli naplánovanou návštěvu jednoho z nejdůležitějších historických nalezišť v Mexiku a prý i na světě - Teotihuacánu.
Protože v průvodci psali, že tam bývají davy turistů a je lepší tam být brzo ráno, nastavili jsme oba budíky už na 6 hodin. Laďka má nastavené hodiny tak o 2 minuty napřed, takže vždycky začne její mobil hrát jako první. Když už ale hrál podruhé a můj pořád nic, začalo to být podezřelé. Venku byla ještě tma tmoucí. Laďka tedy zapnula telefon a hlásila, že je 6:05. Zapnul jsme i svůj a přes rozespalé oko jsem zaostřil 23:05. Ona si totiž Laděnka kvůli antibiotikům, které ještě na začátku cesty dobírala, nechala český čas :-) Takže i když po necelých 2 hodinách spánku jsme byli čilí, probuzení a nachystaní vyrazit, zase jsme ulehli a spali dál. Když potom začal zvonit můj mobil, bylo už správných 6 ráno, i když venku byla ještě pořád tma. Čím blíž jste totiž rovníku, tím kratší je doba mezi rozedníváním a východem sluníčka. Pro západ to pak samozřejmě platí taky. Sbalili jsme se a vyrazili.
Cesta do Teotihuacánu měla z hotelu trvat asi 30 minut, ale chtěli jsme ještě zajet do obchodu koupit si něco na snídani. Takový Walmart má tady totiž otevřeno 24 hodin denně. Zadal jsem cestu do navigace a vyrazili jsme. Všude samé široké a jednosměrné ulice a už o půl 7 takový provoz, že když jsme se konečně dostali na odbočku na výpadovku k obchodu, která byla na druhé straně cesty u našeho hotelu, bylo už 7 hodin. Rozhodli jsme se snídani oželet a jet přímo za historií. Původně 3 proudá silnice, na které šikovní mexičtí řidiči vytvořili aspoň sedmistup, se měnila na 1 úzký pruh, který se napojoval na opět několikaproudou výpadovku, kam jsme se naštěstí už po další čtvrthodině dostali. Zastavili jsme se pak ještě cestou na beznince na aspoň nějaké malé občerstvení a přesně v 8 jsme byli na místě.
Byli jsme tam jedni z prvních a bylo ještě příjemné chladno, tak jsme byli spokojení. Návštěva nám zabrala asi 3 hodinky, vylezli jsme na obě největší pyramidy (pyramidu Slunce-viz. nahoře foceno z ní, i pyramidu Měsíce-v pozadí) až kam se dalo a prošli jsme celou veřejnosti přístupnou část cesty mrtvých (asi 2 km).
Cestou ráno do Teotihuacánu jsme viděli cedule vedoucí do nějaké blízké ZOO, kde by snad podle obrázků mohly být některé zvířátka venku, aby se na ně dalo sáhnout. Bohužel cestou zpátky jsme našli jenom jeden ukazatel, a když jsme podle něho odbočili, tak jsme se dostali do nějakého městečka, kde jsme velice rychle a jednoduše zakufrovali, protože další směrové tabule vůbec nebyly a naše navigace TomTom má jenom nějaké hlavní tahy pro průjezdy městy (bohužel 43% zmapovaných mexických cest je maximum, co TomTom nabízí). Takže po X-minutovém ježdění po neznámém městě jsme se na ZOO vykašlali, zadali do navigace další cílové místo, Cholula (Puebla), a aspoň díky těm hlavním průjezdním tahům jsme chytli správný směr a dostali se z toho města ven.
Při zadávání cesty se Tom vždycky ptá, jestli se chceme vyhnout placeným úsekům a taky, jestli se chceme vyhnout nezpevněným cestám. Zkusili jsme se vyhnout těm placeným úsekům, těm nezpevněným cestám se po zážitku z Ameriky radši vyhýbáme preventivně, ale když jsme se i přesto dostali na šotolinu, ze které jsme měli sjet až po minimálně 15 kilometrech, tak jsme Toma nechali trasu znova přepočítat i s placenýma úsekama. Bohužel jsme se museli asi 10 km vracet a díky zpomalovačům, kterým se tady říká "Topes" nebo "Vibradores" a jsou to vysoké hrboly na cestě, přes které si občas při vyšší rychlosti odřete spodek auta a jsou rozmístěné velice nepravidelně a spousta z nich je důkladně zamaskovaných tak, že nejsou ničím a nijak označené a přes každou vesnici nebo město jsou v maximálně 200 metrových rozestupech, jeli jsme tu vzdálenost dobře půl hodiny.
A takto vypadá objížďka, když opravují dálnici. Prostě nějaký náklaďák projede polem vedle cesty tak, aby se to dalo objet a ostatní už jezdí za ním.
Na druhou stranu jsme díky této zajížďce našli příjemnou restauraci, kde jsme si konečně dali místní Tacos - tortila plněná nějakou směsí (masovou, bezmasou, s hřibama, se sýrem - různé kombinace).
Bylo výborné a teď, když to píšu, můžu říct, že i zdravé a bezpečné :-)
Po příjezdu do Choluly jsme zaparkovali na místním Zocalu (hlavním náměstí) a vyrazili jsme k pyramidě, která je sice až druhá nejvyšší na světě po Cheopsově pyramidě v Egyptě, ale co do objemu je největší, protože má větší základnu (kolem 400 metrů). Bohužel je celá zarostlá a jen při úpatí je odkrytá.
Šli jsme na organizovanou prohlídku se španělsky mluvícím průvodcem. Naštěstí jsme něco málo rozuměli, protože jsme měli ještě tištěného českého průvodce a anglického průvodce z internetu. Z tama taky vím, že v pyramidě je dlouhý tunel, kterým se dá projít nahoru, ale bohužel se prý rekonstruuje, takže jsme měli smůlu. Smůlu jsme měli i s Popocatepetlem, známou kouřící sopkou v těsné blízkosti města, který odpoledne už bývá celý zahalený v mlze a mracích. Vrátili jsme se na náměstí, kde jsme našli příjemný hotýlek za přijatelný peníz, ubytovali jsme se a zašli jsme si ještě na večeři a příjemnou večerní procházku okolníma uličkama plnýma obchůdků a restaurací a taky jsme trochu pobyli a pochodili po náměstí. Když jsme uléhali do postele, tak se spustil takový lijavec, že jsme byli rádi, že jsme to všechno hezky stihli.
