Silvestr

Nevím, jak ostatní, ale Silvestr mě nikdy do vytržení nepřiváděl, protože taková jakoby organizovaná zábava je někdy trošku otravná. Pokud se chci bavit do rána, nepotřebuju k tomu mít tenhle jediný datum, ale jde to kdykoliv. No a pokud se mi zase v tento den nechce se bavit a být vhůru a čekat na půlnoc, jsem divná? Holt usínám brzy a zrovna dneska bych šla spát brzy, jen kvůli Endži jsme si teda ponocování naordinovali chtě nechtě. Taky petardy jsem nikdy moc nemusela, protože každý pes, co jsme doma měli, se strašně bál a když pak i člověk vidí ty úrazy, nechápu, proč to lidi dělají. Jistě, je to krásný pohled, když se to umí, líbí se mi to, ale že bych musela šílet a skupovat toho hromady? To určitě ne...
Taky zábavu si člověk musí zajistit sám, protože na televizi se nemůže spolehnout a tak jsme si s Pavlíkem udělali hezký večer a dali si i partičku žolíka. Endžince jsme letos zajistili tišící prášky, protože ta, když bouchají petardy, nebo se střílí, vyvádí strašné věci, třese se a není k uklidnění. Kdyby jí šlo nějak vysvětlit, že s náma doma, je v bezpečí... Holt je ten její strach asi silnější. Takže letos dostala prášky a celkem klidně pospávala, sem tam otevřela oko a poslouchala, pak kolem půlnoci se snažila vstát a tak jsme ji ještě hodinku po půlnoci hladili a uklidňovali. Bylo to o hodně lepší, než loni, byla sice při smyslech, jen byla klidnější, netřepala se, vnímala, takže snad jí to pomohlo.
Doufám, že na Nový rok budou všichni spát dlouho a bude klid, ať doženeme to ponocování :-)