Tak tento příspěvek padl opět na mě. Laďka mi říkala, že kdyby spočítala, kolik toho kdo napsal, tak by ty moje čárky ani nebyly oproti jejim vidět. A má ta žena moje pravdu. Nevím, čím to je, ale to každodenní psaní jí prostě jde jaksi samo od sebe (nebo to tak aspoň na venek vypadá). Možná je to tím, že ženy líp zvládají takovou tu pravidelnou, opakující se činnost. Nemůže mi při tom nevytanout v mysli nedávná návštěva divadla a představení Caveman. I když to tam nebylo přímo řečeno, tak určitě by si to tam místo našlo. A nebo by to mohlo být tím, že ženy za den řeknou zhruba 7 tisíc slov, zatímco chlapi jen, tuším, kolem 2 tisíc slov. A tady by se už zásoba pro napsání blogu určitě našla ;-)
Ale abych moc neutekl od tématu, tak se mi v neděli konečně do ruk dostal nádherný dárek, který jsem dostal bohužel taky už k svátku, stejně jako nedávno vypuštěný balón přání. Ale všechno se dá vysvětlit - přes léto je prostě venku hezky a teplo a je potřeba to taky využít na práci. Teď, když už bývá pošmourno a chladno, je zase čas na domácí práce a nebo skládání dárků. Domácí nebe jsem si totiž musel napřed sám poskládat. Zavzpomínal jsem na svá modelářsky-produktivní mladá léta a s chutí jsem se do toho pustil. Práce mi šla hezky od ruky a dnes večer jsem dílo dokončil. Po rozsvícení se nám všude kolem nás rozprostřely tisíce hvězd... Tolik jsem jich snad ani nikdy pouhým okem neviděl. Pro romantiky, milovníky večerní oblohy a astronomy-amatéry úžasná podívaná - nádherný dárek. Teď budeme každý večer usínat pod hvězdnou oblohou. Děkuji, Laděnko.
