Sobota 21.5.2011
Kaňon
Dneska máme v plánu koňon Sumidero, přírodní rezervaci. Na to, jak je to významná turistická atrakce, tak ve městě mají na ni všeho všudy asi tak 2 cedule. Vypadá to, že to je takový standardní počet. Museli jsme se proto zeptat místního policajta. Když nás nasměroval, potkali jsme tu první značku. Jestli tam někdy pojedete, dejte si pozor. Není totiž "C. del Sumidero" jako "C. al Sumidero". "C. al Sumidero" je název ulice, která vede k vyhlídce na kaňon ze shora. Samozřejmě, že jsme tam dojeli. Bohužel opravovali přístupovou cestu, tak jsme museli i bez dívání zase pryč. Opět jsme se zeptali na cestu a vyrazili tentokrát směrem na "C. del Sumidero".
Příjezd do přístavu výletních člunů už značený je, akorát je rozdíl v kvalitě příjezdové cesty a vybavení zázemí. Ten "správný" jsme trefili už na druhý pokus. Výlet trvá zhruba hodinu a půl a je to úžasné.
Jedete motorovým člunem pro asi 12 lidí a kolem sebe na břehu nebo i ve vodě vidíte krokodýly, různé druhy ptáků včetně supů, opice, Laďka viděla i želvu ve vodě. Nevíme, kam bysme doplavali, kdyby se loďka převrhla (pozn. Laďky).
Všude kolem taky spoustu krásných výhledů a přírodních útvarů na kolmých stěnách kolem řeky tyčící se nad vámi ještě celý kilometr.
Bylo úplně jasno, byli jsme tam přes poledne a i když jsme byli namazaní 20ítkou krémem, drobné následky na kůži to zanechalo. Měli jsme i durch propocené trička, protože na lodi musíte mít celou dobu záchrannou vestu.
Pak jsme jeli do vedlejšího městečka San Cristobal de las Casas (označení opět podle průvodce s informací o počtu obyvatel - kolem 320 tisíc). Našli jsme útulný hotýlek a šli jsme se podívat do centra na Zócalo. Všude místní indiáni (spíš teda ženy a děti) prodávali rukodělné výrobky od šál, přívěsků, náušnic, bund, čepic až po boty a hračky (Laďce z té veškeré krásy až přecházely oči kolem).
Věci moc krásné a dost levné. Spousta lidí vypadalo zuboženě a bídně a nebylo nám vůbec příjemné je všechny odmítat, že si od nich nic nekoupíme a že od nás nebudou mít peníze na vlastní život. Řekl bych, že tato oblast je asi nejchudší z těch, které jsme zatím projeli a viděli.
Kouzelný dědeček a červené tlačítko
před 2 lety