Milión motýlů a Sandonorico
Pro dnešní den jsem připravil změnu programu. Nepojedeme přes Uxmal do Meridy, ale přes Edzná do Uxmalu a pokud bude dobrý čas, tak dojedeme do Meridy nebo v Uxmalu zkusíme najít něco na přespání.
Vyrazili jsme z Campeche a hned v první dědince se Tom ztratil. No, budiž mu odpuštěno, protože kdo by se taky vyznal v Číně, že jo? Dědinka se tak totiž jmenovala - China. Co se musí ale Tomovi nechat, má náhled mapy, kudy je cesta plánovaná, takže když se ztratí, podíváme se tam na přibližný směr, kterým máme jet a nějakou cestu prostě najdeme sami. Většinou se pak s Tomem zase sejdeme na jeho plánované cestě. A když ne, tak si cestu přeplánuje podle aktuální pozice a zase jedeme spolu. Po průjezdu touto dědinkou už byla cesta do Edzná naštěstí značená i značkama. Navíc, Tom nemá ve své aktuální nabídce tuto turistickou atrakci vedenou, takže cílové místo jsem jen tak tipoval podle mapky, kterou Laďka našla v posledním hotýlku. Neminul jsem se o víc jak 2 kilometry, takže jsme v pořádku a hned napoprvé dorazili na správné místo.
Namazali jsme se a vyrazili do džungle. Archeologické naleziště není z největších a na hlavní pyramidu se pro změnu nesmí lozit. Prohlídka se nám tím trochu zkrátila.
Dalším místem byl Uxmal, který Tom teda taky nemá v nabídce, takže zase jsem jenom podle mapy tipl cílový bod. Jakmile jsme se z Edzná dostali zpátky na hlavní cestu, byli jsme jak v pohádce. Všude kolem samý motýlek, až jsem musel zpomalit, abych jich moc nenabral na kapotu auta. Na každém metru ve všech směrech od nás bylo snad 10 motýlů, takže celkem v dohledu kolem nás jich byly desetitisíce. Hemžili se svým typicky chaotickým pohybem. Jeli jsme tak několik kilometrů a bylo to úžasné. Bohužel se to nedalo vyfotit, byli příliš malí a rychlí.
Pak cesta pokračovala dál dlouhýma rovnýma úsekama, zatáčka jednou za 10 kilometrů. Naštěstí to tady opět jistili směrové značky, takže to bylo v pohodě. Uxmal je ale už v sousedním státě Merida, takže jsme museli přejet přes "hranice". S touto si hezky vyhráli, už z dálky byla vidět a okamžitě se mi v hlavě vybavila slavná brána do Sandonorica z Nekonečného příběhu.
Po příjezdu do Uxmalu nás zastavila nějaká místní pracovnice ve vyšívaném kroji, tak jsme po předchozích zkušenostech s průvodci hned pojali podezření. Paní byla milá a usměvavá, hned začala, jestli mluvíme španělsky, francouzsky nebo anglicky. To už jsme trochu zpozorněli, protože místní průvodci takhle nikdy nezačínali. Tak jsme si ji poslechli a povídala samé zajímavé věci. Dostali jsme slevovou poukázku do místní restaurace na oběd, vysvětlila nám, že vstupenku z dnešní prohlídky můžeme použít i pro vstup na noční světelnou show a nakonec nám ještě nabídla ubytování hned vedle pyramid, pochopitelně taky se slevou. Jako první jsme tedy zašli na oběd. Dali jsme si jedno z místních meníček za výhodnou cenu. Jako první předkrm byla nějaká místní roláda z kukuřičného těsta, plněná masem, cibulí a ještě čímsi. Dalším předkrmem byl ovocný koktejl podávaný ve vydlabaném pomeranči. Pak byl hlavní chod. Já jsem měl rybičku na smaženém česneku s restovanou cibulkou v limetkovém oleji, Laďka si dala krevetkové těstoviny. No a na závěr jsme ještě měli sorbet z Mamey. Nevíme přesně, co to bylo (od turistického průvodce u vedlejšího stolu jsme jenom slyšeli, že to je tropické ovoce), ale bylo to výborné.
Celý oběd na jedničku, tak jsme se rozhodli tu přespat. Zašli jsme za paní, která nás při příjezdu tak hezky navnadila. Usmála se a šla nám ukázat pokoj. Hned před budovou, kterých tu bylo několik a v každé bylo 8 pokojů, byl v zahradě bazén. Pak nám řekla, že ať už tady budeme bydlet kdekoliv, můžeme se jít okoupat do kteréhokoliv bazénu, protože tam byly celkem 4 a zavedla nás dál dozadu k dalšímu, aby nám všechno ukázala. To soukromí nás lákalo víc, tak jsme ji poprosili, jestli bysme mohli bydlet až tady vzadu.
Šli jsme s ní zpátky na recepci pro jiný klíč a pokojíček byl ještě hezčí, s panoramatickým výhledem a postel dokonce s nebesy. Někomu by to mohlo připomínat moskytiéru, ale pro nás to byla nebesa. Vzali jsme tedy tento pokoj, ubytovali jsme se a honem jsme vyrazili na obhlídku pyramid, abysme tam pak nebyli zase poslední. Opět se nám nabízela spousta průvodců, ale všechny jsme statečně odháněli. Prohlídka nám zabrala celkem dost času, a to i proto, že Laďka na jednom skoro ukrytém místě objevila sovu.
Chvíli jsme ji samozřejmě pozorovali, chvíli fotili a tak nám čas rychle ubíhal. Je pravda, že jsme zase nestihli obejít úplně všechno, ale to nejdůležitější a nejhezčí jsme zvládli.
Po návratu jsme se šli honem okoupat do bazénu, protože večer měla být světelná a zvuková show a paní říkala, abysme tam kvůli dobrým místům byli tak půl hoďky předem. Všechno jsme stihli i včetně malé večeře a už jsme stáli ve frontě. Byli tam i nějací Američani, které jsme viděli odpoledne na prohlídce, tak jsme se jich ještě pro jistotu zeptali, jestli ty odpolední lístky skutečně platí i na tuto večerní show. Ujistili nás, že jo a navíc nám dali tip, kam si máme sednout, abysme dobře viděli.
Představení začalo už za šera, ale tady, blízko rovníku, se stmívá hodně rychle, tak to vůbec těch prvních pár minut nevadilo. Představení bylo krásné, i když bylo jenom ve španělštině. Pyramidy a ostatní pozůstatky měli krásně nasvícené, barvy se měnily a vykládali k tomu příběh z Mayských dějin.
Mayský posvátný had - bůh Quetzalcoatl. Přes den si ho na zdech nikdo nevšimne, ale při noční show, když je takto krásně nasvícený, je nádherně vidět.
