Stejně už to ví celý Zlín, tak proč to nehodit do placu, aby se zasmáli i další? Jsem oficiálně praštěná...
Dnes jsme se vydali na úrazovku, protože Pavlík jinak nedal a já jsem i byla ráda. No a teď popořadě. V úterý večer jsem byla nějaká vyřízená, protože od soboty válčím s nachlazením a taky už jsem toho všeho asi měla už dost a prostě se mi večer nějak udělalo šoufl, mám nízký tlak, tak je to hned. Došla jsem z obýváku do kuchyně a protože poznám, kdy je mi na omdlení, tak jsem si sedla do jídelny ke stolu a položila jsem si hlavu na stůl, abych se vzpamatovala a pak už jen vím, že mě bolí hlava a Pavlík celý vyděšený zjišťuje, jestli jsem živá... Jen vím, že první jsem ho okřikla, ať nekřičí, aby se nevyděsila Endža vedle a nehnala se za nám a ještě aby si něco neudělala. No, prostě jsem sebou praštila na zem a přitom jsem si narazila nos a hlavu. Bolelo to pěkně, Pavlík mi na to dal led a celkem se to dalo vydržet.
Ve středu to jen trochu nateklo, ale nechtělo se mi lítat na Štědrý den po doktorech, tak jsem to vydržela. Jenže dnes to tačalo bolet a měla jsem strach, abych to neměla třeba zlomené. Takže jsme vyrazili na úrazovku a tam pusto prázdno, naštěstí, díky tomu, že není sníh a náledí. Po rentgenu mi řekli, že to mám zlomené, což mi teda připadalo strašně směšné, že jednou omdlím a zlomím si nos... No, boule na čele byla taky pěkná, ale ten nos, to je něco lepšího :-) Dělat se s tím nic nedá, takže uvidíme, jak mi to sroste. Není to žádná velká zlomenina, ale bolí to pěkně. No co, aspoň bude můj "řecký" profil ještě dokonalejší :-)
Letošní Vánoce si teda budu pamatovat ještě hodně dlouho, z mnoha důvodů...
Na odpoledne jsme byli domluvení s Horákama, že si dojedou rozbalit dárky, které jim u nás nechal Ježíšek a tak jsme si dárečky vyměnili a Terezka s Barunkou byly celé nadšené z koníka, kterého u nás našly a hned si ho taky pořádně odzkoušely :-)
Jen jsme je museli krotit, aby si daly pozor na Endžinku a na mě :-) Dva chudáci zranění, ještě, že Pavlík je v pořádku a může o nás pečovat :-)
