Tak nějak nestíháme dělat denní zápisy a proto dnes bude malé shrnutí.
Přesně před týdnem jsme se s Pavlíkem vydali na výlet do Prahy na Svět toltéků. Představení je to poučné a celkem i zábavné. Není to komedie v pravém slova smyslu, ale je to nadsázka, holt prostě nic se nemá brát moc vážně.
Bylo to naše třetí představení, na které jsme si do Klubu Lávka dojeli. První bylo Čtyři dohody, tuto knížku bych doporučila k přečtení všem, protože je to o tom, abychom byli sami se sebou spokojeni, což v dnešní době je asi málokdo... Čtyři dohody jsou tyto:
1.) Nehřešit slovem
2.) Nebrat si nic osobně
3.) Nevytvářet si domněnky
4.) Dělat vše, jak nejlépe dovedu, ale ne lépe
Když se nad tím člověk zamyslí, tak to má něco do sebe. Třeba Nehřešit slovem, pokud někomu řekneme, že vypadá hrozně, bude se tak i cítit, i kdyby mu předtím bylo sebelíp a ještě to tak nějak pošle dál. Člověk umí slovem ublížit a proto než říct něco takového, radši neříkat nic. Přece jen je příjemnější říct něco pozitivního, usmát se, najít si tu zpola plnou sklenici a ne naopak.
Nebrat si nic osobně... No, na tohle já jsem expertka. Všechno si beru osobně až moc, prostě jsem vztahovačná, ale bojuju s tím :-) Před lety jsem na to vymyslela pojmenování, když mám prostě pocit, že mě nikdo nemá rád, je to OPK neboli Osobní Pocit Křivdy. Když si to takhle pojmenuju a řeknu si, že mám ópéká, tak mi to přijde nějak lehčí a směšné a hned je líp.
Nevytvářet si domněnky, to je taky jedna z mých specialit. Prostě o všem moc přemýšlím a koumám, jak to vlastně je, jak to ten dotyčný myslel, proč se na mě někdo podíval tak a tak... No, ale to už taky docela zvládám.
Dělat vše, jak nejlépe dovedu... Ne více, ne méně. Podle svého svědomí, podle sebe samého, každý den děláme spoustu rozhodnutí a máme možnost volby. A kolik lidí je nejistých, nerozhodných, rozhodování je někdy asi nadlidský úkol.
Pamatuju si, jak na Čtyřech dohodách Jaroslav Dušek připodobňoval tyto dohody k tomu, co se děje v životě. Třeba rodičovské věty typu: "Jsi normální?" Nebo "Chovej se normálně!" Jak může dítě vědět, jak se má chovat NORMÁLNĚ? Co to je vlastně? Sama jsem alergická na to, když fotím dítě a rodiče mu říkají: "Tak se netvař, tvař se normálně..." "Normálně se směj, ne takhle..." Pak mám sto chutí říct, ať mu to teda předvedou, že čtyřleté, nebo pětileté dítě asi fakt netuší, jak to má udělat, když je podle rodičů pravděpodobně nenormální... Ach jo, kdybych popustila uzdu své ironii, tak nevím, to by dopadlo :-)
Prostě Dušek mě baví a díky Pavlíkovi jsem se dostala i ke Čtyřem dohodám a i když jsem k nim zezačátku přistupovala mírně skepticky, co že to bude za bláboly, tak nakonec jsem zjistila, že jsem si holt udělala domněnku a nakonec to je čtení opravdu poučné a pokud si z toho člověk vezme aspoň malou část, ke škodě to nebude.
V sobotu jsme se vrhli s Pavlíkem na malé změny u mě v práci, v ateliéru jsem měla pracovní místo lehce nepraktické, prostě někdo něco navrhnul, firma to pořídila a konec. No, zajeli jsme do Ikea a nakoupili pár věcí, cena příznivá a snad to bude ještě sloužit dlouho. Samozřejmě kovářova kobyla nevyfotila PŘED, takže snad někdy dodatečne aspoň foto PO. Ale změna byla jen k lepšímu a když mi Pavlík rozmotal všech asi 158 káblů ke všemu možnému a zprovoznil to, byla jsem nadšená.
Prostě malý jarní úklid a čistka je tu :-)
Dneska to teda na jaro opravdu nevypadalo, když jsme ráno vstali a vytáhli žaluzie, zírali jsme, co to venku zase napadlo. Doufám jen, že jaro brzy dorazí a konečně si užijeme trošku tepla, zatím musí stačit teplé oblečení, čaj, nebo případně sklenička něčeho dobrého na zahřátí :-)
To nás třeba čeká i zítra, jdeme popřát Vendulce k narozeninám, má je v sobotu, ale gratulanty si rozdělila na několik etap a hned v té první jsme my.
Takže už dopředu přejeme všechno nejlepší a těšíme se!
