My máme doma tak úžasného psa, že nám rostou na trávníku žampiony. Včera jsme je objevili čistě náhodou a díky Endžinému pravidelnému hnojení :-) se jich tam urodilo docela hodně. Akorát v tom mrazu teda nevím, jestli bych je vůbec sbírala... Takže žampiony nadívané nebudou :-)
Taky jsem dnes zjistila, že jsem nějak nestihla dodělat fotky do alba a hned jsem na to vlítla. V dnešní digitální době má spousta lidí fotky jen v počítači a to je na nic. Když mi pak chce někdo ukázat zepár fotek, obvykle to dopadne tak, že se v té hromadě hledá hodně dlouho, prohlíží se složka za složkou, je to rozvláčné, prohlíží se milion jiných, než co se hledá a člověka to přirozeně nebaví. Dívejte se na sto stejných na jedno brdo dělaných fotek, když to něco řekne jen těm, kterých to je. Takže ty nej vybrat a nechat udělat. Prostě papírové fotky jsou papírové fotky. Sice spousta lidí namítne, co se s tím jendou bude dělat, na co to bude, taková hromada. Na co, na prohlížení, na památku. S počítačem se může cokoliv stát a co pak. Není nic. Proto se vždycky snažím vybrat pár nejhezčích a pravidelně doplňuju do albíček a Pavlík se pak musí chudák snažit to popisovat, abysme za pár let věděli, kdy a kde, že to vlastně bylo. Sama mám strašně ráda staré fotky, kde vidím, jak strašně srandovně jsem vypadala, nebo rodiče, prarodiče, prostě to má nějakou hodnotu a doufám, že jednou i naše děti budou rády listovat v té hromadě alb, co už teď máme.
A tady jedna vzpomínková z Bryce Canyonu, z naší dovolené v USA, letos v dubnu.
