Jak jsem v Mexiku porazil místní borce v pití tequily
Když jsem se včera tak rozepsal o našem prvním cestovním dnu, říkal jsem Laďce, že se nemusí bát toho, že jí popíšu celý deníček, protože dneska se budeme jenom válet na pláži a opalovat se. To jsem ještě ale netušil, co přijde odpoledne.
Dopoledne jsme tedy zdárně odlenošili a po obědě jsme se vydali do nedalekého hotelu Holiday Inn do kanceláře společnosti Hertz vyzvednout si přes internet zarezervované auto. Cesta městem byla příjemná a netrvalo dlouho a dorazili jsme do zmiňovaného hotelu. Na recepci jsme se zeptali, kde tady má firma Hertz kancelář a nestačili jsme se divit, když nám řekli, že už pár měsíců tam nejsou a že se máme obrátit na hlavní kancelář na letišti (*). To nám teda spadla čelist, protože rezervace byla dělaná pouhý měsíc dopředu a tento hotel tam měli vesele uvedený jako místo pro vyzvednutí auta. Zavolal jsem jim teda a po pár přepojeních, asi s náma nechtěl mít nikdo nic společného, se mě ujala jedna paní a že prý mám chvilku vydržet na telefonu, že to zařídí. Chvilka se nakonec protáhla na dvanáctiminutové čekání u stále se opakující hudby. Nakonec mi paní řekla, že si pro nás přijedou a ať čtvrt hoďky počkáme. Po 20 minutách fakt přijeli a odvezli nás do kanceláře u Walmartu. Vezl nás takový mladý hošík v bleděmodrém tričku (pro identifikaci na fotce níže), po městě na padesátce jel 80, za zatáčkou na něho mával policajt, tak ani nepřibrzdil a když nás na křižovatce na červenou dojel, tak mu mladík jenom řekl Walmart a jeli jsme dál. Pan policajt si to samozřejmě nenechal líbit, takže mladík nakonec o pokutu nepřišel.
Kancelář celosvětové firmy jak vyšitá. Budečka sotva 3x3 metry na muřích nožkách. Počítač připojený do systému přes mobilní internet, takže když paní napsala třeba moje jméno, tak za 10 sekund už tam bylo aji zobrazené. Dozvěděli jsme se, že budeme platit za odevzdání auta v jiném místě, než si ho půjčujeme a že se cena počítá podle vzdálenosti. Pro nás tedy Puerto Vallarta-Cancún něco kolem třech tisíc kilometrů. K tomu ještě pojištění proti kolizi a proti odcizení a z původních asi 350 USD za půjčení auta byl najednou několikanásobek. Bohužel mi při rezervování auta nikdo neodpovídal na maily, takže jsme to prostě takto naplánovali a už bylo pozdě něco měnit (**). Jo, životní zkušenosti jsou někdy drahé.
Jen tak pro zajímavost, při zadávání informací o nás nemohli ve svém systému najít Českou republiku. Nakonec jsme souhlasili, že Československo nám bude stačit ;-)
Pak jsme ještě měli drobný problém se zaplacením zálohy za auto, protože požadují jeho kupní cenu, což tak trochu překračuje denní limity na platebních kartách. Naštěstí jsem měli dvě, takže to nakonec prošlo, i když s náma museli ještě zajet do hotelu, protože ta druhá zůstala tam :-)
O špatném přepisování 4 (slovy čtyř) číslic oním mladíkem do počítače a dlouhosáhlým přerezervováváním aut, protože to špatně zadané už bylo na náš termín obsazené, se ani nebudu rozepisovat. A o komplikacích s popisem pojištění ve smlouvě, kdy nám napřed něco nabídli a pak tvrdili, že takové služby vůbec nenabízí, už se vůbec nechci ani zmiňovat. Po předání auta a celkem 2 a půl hodinách jsme konečně mohli odjet, sláva :-)
Stavili jsme se ještě na nákup pití na cestu a potkali jsme v obchodě paní, která si chvilku předtím tam taky půjčovala auto, nicméně jí to zabralo asi 15 minut včetně vytištění smlouvy na jehličkové tiskárně. Paní se s náma dala hned do řeči a vykládala a vykládala, že by aji dřív v obchodě zavírali. Dozvěděli jsme se ale pár užitečných rad a dostali tolik tipů jenom v okolí Puerto Vallarty, že bysme museli dovolenou protáhnout alespoň o týden. Tak třeba že tu je vila Elizabeth Taylor nebo že nedaleko odtud se natáčel film Predátor. Za veškeré informace moc děkujeme, hlavně ty o Yucatánském poloostrově nám přišly cestou doopravdy vhod.
Po večeři jsme se prošli po pláži při západu sluníčka. A pak už se chystal nějaký večerní program. Jak je našim zvykem z domu, zásadně vždy sedáváme co nejvíc vepředu, abysme všechno slyšeli a dobře viděli. Takže jsme obsadili dvě místa uprostřed první řady a čekali na začátek. Samozřejmě vystupující trochu nestíhali, takže uvaděč zavelel, že chce 5 chlapů na jeviště. Všichni se hrnuli stejně jako u nás - najednou, jako by tam nikdo nebyl :-) Pojistil jsem se držením pití v jedné ruce a Laďky v druhé. Nebylo to ale nic platné a už mě táhli nahoru. Při představování účinkujících místní uvaděč nestíhal moji "vybroušenou" angličtinu a musel jsem to několikrát opakovat. Soutěž o tričko spočívala v tom, že jsme měli tequilou vykloktat refrén písničky La Cucaracha.
Naštěstí jsem šel na řadu až poslední. První čtyři výkony domácích borců, kteří na této písničce vyrostli, byly hodně rozdílné a tak byli všichni zvědaví, jak si s tím poradí ten cizinec. Na první pohled jednoduchá věc - kloktat v jistém rytmu. Na druhý pohled ale kloktat něčím, co samo o sobě pálí v krku a ještě z toho udělat písničku, to už je horší. Nenechal jsem se ale zastrašit a z prvního kola jsme postoupili na základě hlasitosti potlesku dva do rozstřelu. Musím sice uznat, že onen Mexičan z Guadalajary, z jehož blízkého okolí původní tequila pochází, byl trošku lepší, ale nakonec bylo rozhodnuto, že trička dostaneme oba dva a uvaděč honem běžel pro to moje do zákulisí. Mexičani jsou už od pohledu menšího vzrůstu, i Laďka se na ně dívala z patra, takže tričko si doma asi někde vystavím, protože v něm prý vypadám jako krasobruslař nebo baleťák :-)
Poctěn výhrou a s náležitou pýchou za reprezentaci našeho státu jsme si vychutnali připravený kulturní pořad.
* Ještě dneska jsem se díval na internetové stránky Hertz a hotel Holiday Inn tam je pořád ;-)
** Teď po návratu na mě čekal mail s uvedenou cenou za vrácení auta v jiném místě a s omluvou, že se mě snažili kontaktovat i telefonicky, ale že je asi velký časový posun a tak se nedovolali. Telefon na noc sice vypínám, ale to je až kolem 22. hodiny, takže v Mexiku 3 hodiny odpoledne ;-)
