Že by další den pryč...

...a blog zase nikde? Ale jo, jen to nějak nestíháme... Lidi prostě nejvíc šílí na poslední chvíli a všichni si myslí, že každý umí čarovat a že všechno se udělá asi samo a tak nějak na počkání... Houby. Já už dodělávám poslední focení a už se těším na ten klid, kdy si pospíme a budeme chodit na velké, dlouhé procházky s Endžou... Taky houby. Při posledním vyšetření u veterináře nám řekli, že Endža pajdá na zadní nohu proto, že si před pár lety natrhla vazy v koleně a protože jsme nic nepoznali, nějak se to projevilo až teď, kdy nám bylo podezřelé, že je posledních pár dní jak Žofré. No, dnes ráno s ní teda byl Pavlík na rentgenu, dostala příkaz ráno nežrat, protože na rentgen dostane injekci, aby byla vláčnější. Samozřejmě ráno vylítla ven a sežrala pár zmrzlých granulí od večeře, na které jsme zapomněli a ty taky pak u doktora vyhodila. Naštěstí žádná hrůza, aspoň, že to šlo ven. Když mi Pavlík popisoval, jak bezvládnou Endžu dávali na rentgen a pak ji nesli do auta a jak ji doma zase vydělával, úplně mi vhrkly slzy do očí. Ono vidět toho našeho bláznivého psa úplně bez sebe, jak jí visí jazyk z tlamy, to není příjemný pohled...
Když jsme přijeli z práce, tak už byla vyspaná a hrabala se statečně na nohy a vítala nás, takže to bylo lepší. Hned jsme vyrazili na procházku, aby se provětrala a vyběhala, když byla celý den zavřená doma.