Neděle 27.9.
Na dnešní den jsme si naplánovali větší procházku a protože jsou kousek Hrusice, kde se narodil Josef Lada, tak jsme nemohli jinak, než se vydat na Cestu kocoura Mikeše. Celá cesta má asi 24 km, takže pěšky jsme to celé dát nemohli, tak jsme si aspoň udělali asi 10 km okruh.
No a protože před dvěma roky jsme tu našli strašně moc hřibů, tak jsme letos vyrazili se dvěma košíky a byly nám celkem na prd, protože jsme našli akorát tak houby... Teba jednu a to bylo všechno :-)
Procházka to byla teda pořádná, zabralo nám to skoro čtyři hodinky, ale bylo nádherně, sluníčko svítilo, tak jsme si to užívali všichni. I když Endža, která toho naběhala tak třikrát tolik, co my, byla na konci dne úplně vyřízená a po krátkém zaplavání v jezírku, padla za vlast.
A protože jsme měli pořád prázdné košíky, tak jsme vyrazili na kaštany, kterých jsme za chvilku nasbírali opravdu hodně a pak je v zimě zaneseme zvířátkům do lesa, takže aspoň budeme trošku užiteční. No a samozřejmě, že jsme věrní tomu, že kdo si hraje, nezlobí, tak jsme se vrhli na vytváření zvířátek a soutež samozřejmě vyhrál Pavlík, protože mu zvířátka i stály, zatímco mně, padaly na hubu, pardón, na úsměv :-) Ale srandy u toho byl kopec a výstavka pak pěkná. Já jsem si na to vzala vývrtku, protože to s ní jde líp a kupodivu jsem si ani neublížila. Takže zase příjemné zakončení dne.
A protože dnes máme první výročí svatby, tak ještě vzpomínkové dvě fotky z našeho nádherného svatebního dne. A dnešní písnička? Jak jinak než ta, kterou si Pavlík objednal po obřadě, aby bylo jasné, že už jsem obsazená :-)
Sobota 26.9.
Hurá, sobota je tu. Překvápko, které mi Pavlík nachystal, jsem sice uhádla, protože jsem to z něj tahala nějakou dobu ale o to víc jsem se těšila. Prostě umím rafinovaně klást otázky, až jsem ho zmátla a odhalila :-) Na víkend jsme vyrazili do Tehova, je to kousek od Říčan, u Prahy a přes tu slávu, co tu byla s papežem, jsme si jen přáli, ať josu cesty volné a v klidu. Naštěstí byla cesta pohodová a kolem poledne jsme dorazili do Tehova. Tři dny ve srubu u lesa, to je prostě nádhera. Nebyli jsme tu poprvé, přesně před dvěma roky jsme tu byli taky na státní svátek, taky to bylo překvápko a protože se mi tu tehdy moc líbilo, tak Pavlík vymyslel, že tu pojedeme zase. Srub je nádherný, na verandě před ním se krásně sedí a jezírko u srubu je krásné. Prostě romantika jak hrom.
No a na tomhle velkém balvanu se dá krásně odpočívat.
Nebo i nahřívat se a relaxovat, pokud teda zrovna ten náš Kraken neleze z jezírka těsně vedle a nehodí na mě všechnu vodu, co na sobě má...
A takovou krásnou vážku jsme zachránili z jezírka a na listu jsme ji dali na sluníčko, aby oschla a mohla odletět a ještě jsme si ji i nafotili.
No a večer jsme samozřejmě otevřeli vínečko, které ode mně Pavlík dostal. To byla teda síla, ale výborné bylo a padlo velice rychle :-)
