Cenote a zmrzlina
Původně jsme plánovali, že budeme psát každý den jeden zápis, ale práce a ostatní povinnosti a záliby nám občas dělají čáru přes rozpočet, takže se intervaly mezi příspěvky nepravidelně protahují. Doufám proto, že jste neztratili nit od posledního zapsaného dne a jestli čirou náhodou jo, tak si ho prostě přečtěte znovu ;-)
Ale teď už je tu další den naší dovolené :-)
Dneska jsme měli volnější plán. Pouze přejezd na další místo a koupání v cenote (díra v zemi s vodou). Když jsme se odhlašovali ze zatím nejkrásnějšího ubytování, seděl u recepce jeden pán, který si nás pamatoval ze včerejška a hned začal: "Dobrý den. Jak se máte?" Tyto věty na nás promluvil, jak se říká, hezky česky. Trochu jsme si s ním popovídali, teď už anglicky, a doporučil nám trošku pozměnit náš plán. Původně jsem chtěl jet do cenotů Cuzamá, ale pán říkal, že si tam musíme najmout vůz tažený koněm a že navštívíme 3 cenoty a že na každou máme jenom 20 minut. To znamená žádné velké nebo vůbec žádné koupání a doporučil nám jinou cenote - Ik-Kil (bohužel lepší odkazy na cenoty jsem teď narychlo nenašel).
Přejeli jsme tedy do městečka Piste, nedaleko archeologického naleziště Chichen Itzá, které nás čeká zítra, a hledali ubytování. Tady, na Yucatánském poloostrově, je už hodně cítit duch západní civilizace. Každého turistu obrat, podvést, přečůrat. Ceny za ubytování už jsou psané za osobu a ne za pokoj a všichni vám tu budou vykládat, jak ta jejich cena je nejlepší a jak jste jejich přáteli. Zastavili jsme u hotelu Stardust a šli se poptat. "Dám vám super cenu - $45USD - 500 pessos". Tak jsme se šli podívat na pokoj. Nebylo to úplně super, ale za tu cenu by to celkem aji šlo. Nakonec jsme se ale rozhodli, že se ještě podíváme jinde. Najednou jsme ale dostali bez jakýchkoliv jiných řečí, dlouhého přemýšlení a přemlouvání cenu skoro poloviční. Za 300 pesos to bereme. Vyložili jsme kufry, hodili do pokoje a zjistili jsme, že tam nefunguje záchod. Jak je vidět, nestačí se podívat, jestli je na záchodě prkýnko, příště ho musíme zrovna aji vyzkoušet :-) Nechali jsme si tedy vyměnit pokoj a šlo to bez problémů.
Vyrazili jsme do blízkého parku, kde se nachází doporučená cenote Ik-Kil. Lidí tam bylo celkem dost, ale jak jsme záhy zjistili, spousta jich je tam na organizovaném výletu, takže na všechno mají omezený čas a pak honem rychle do autobusu a jet někam dál. V tom jsme měli výhodu. Nikam jsme nespěchali, nic nás netlačilo. Díra do země to byla pořádná. Velký průměr, skoro přesný kruh, celkem dost hluboká, alespoň po hladinu vody. Voda byla čisťounká, ale taky trochu chladnější. Plavání bylo krásné, osvěžující a netradiční. Kolem nás plavaly rybičky, kolem dokola po stěnách byla hustá zelená vegetace a z vrchu na nás hleděli lidi a lítali tam ptáci. Zdrželi jsme se přiměřeně dlouho na osvěžení a už se tam hnal další dav z dalšího autobusu. Zašli jsme si proto v přilehlé restauraci na jídlo. Podávali ho formou bufetu - každý si nabere co chce a kolik toho chce za jednotnou cenu. Jídlo nebylo tak dobré, jak předešlý den v Uxmalu, výběr taky nebyl bůhví jaký, obsluha ne zrovna dvakrát příjemná a při placení pan vrchní neopomenul připomenout, že spropitné ještě není zahrnuto v ceně. Za takový přístup si ho od nás rozhodně nezasloužil.
Po návratu do hotelu jsme se šli v podvečer ještě projít po městečku a místní lidi se na nás usmívali, zdravili nás a byli celkově příjemní a přívětiví. Protože i teď bylo ještě pořád vedro, dali jsme si zmrzlinu. Jakou nejexotičtější chuť zmrzliny jste kdy měli?
My jsme si teď vybrali pomerančovou, na tom nic exotického doopravdy není, ale byla navíc s chilli. A opravdu zmrzlina napřed ochladila jazyk, aby ho za pár vteřin příjemně rozbrněla přidaným pálivým chilli.
