Obdivuju ty, co píšou denně a sáhodlouhé články... Já po návratu z práce nemám nejmenší chuť sednout k počítači a něco plodit. Možná, až se přádně ojaří, začne být víc věcí venku k focení a člověka to donutí pak i něco stvořit. V práci kolikrát času ani není, lidi se courají pořád a jak něco začnu a desetkrát od toho vstanu, tak už nit nenavážu a končím. Holt trpělivost není zrovna moje silná stránka :-)
Zrovna včera jsem fotila kluka na pasovku a jak promluvil anglicky, krve by se ve mně nedořezal :-) Naštěstí uměl i česky a snažil se i česky mluvit, což oceňuju, protože já se taky v cizině snažím mluvit pokud možno jazykem té země, ve které zrovna jsem a pokud jím nevládnu, nastoupí angličtina a v potu tváře tvořím někdy i celé věty :-)
Taky mi k tréninku angličtiny strašně moc pomáhá moje nakupování přes Ebay, protože tam se jinak velice nedomluvím a tak oprašuju znalosti a lovím v paměti slovíčka. Někdy je to těžké, patřím ještě k generaci, která se učila rusky, zajímavé, že ruské slovíčko nebo říkanka mi vyskočí snáz, než angličtina :-) Tu jsem se učila jen rok a pak na střední němčinu. Nebylo to dobrovolně, taky tomu můj vztah k němčině odpovídá. Takže coby samouk a pak rok soukromě jsem dopilovávala angličtinu a pořád se odhodlávám začít se učit pořádně, ale skutek utek. Když je potřeba, domluvím se, ale spíš mám jako spousta lidí blok a stydím se mluvit, co když něco řeknu špatně a budou se mi smát? Zajímavé, že v italštině tento blok není a mluvím i když vím, že to gramaticky není správné... Asi je to i tím, že Italové jsou víc v klidu, prostě volare cantare, jak já říkám a mě to baví.
Na Ebay jsem poznala už spoustu lidí, kteří třeba sami, nebo s rodiči emigrovali do Ameriky, nebo do Kanady a osudy jsou to všelijaké. Třeba jsem si dopisovala s holkou z Kanady, která měla jméno Lenka a když jsem se jí ptala, odkud je, tak mi napsala, že rodiče emigrovali, pocházeli z Brna, ale ona už češtinu moc neovládá, takže jsem stejně trénovala angličtinu. Pak další, Rima, která pochází z Litvy, taky s manželem žijí v Kanadě, s tou jsme se shodly, že život v Americe není zrovna podle našeho gusta, nebudu tady rozebírat Amíky, prostě žít bych tam nemohla. No a tohle právě upletla Rima a já se jen těším, až v tom budu fotit miminka... Je to nádhera a k tomu ještě zelená :-)
Chápu, že v některých evropských zemích byla a je situace všelijaká, chápu i to, že někdo opustí svou vlast a vydá se za lepším životem, ale já jsem tu prostě spokojená, ne nadšená vším, co se tu děje, ale už mám asi věk, kdy bych neměnila a nezvykala si na novou zemi, mentalitu, jazyk.
Ale díky panu Googlovi se mi komunikuje líp, sice občas ty krkolomné překlady typu "Drahoušek zákazník" stojí za to, ale aspoň se ujistím, že to, co chápu, chápu správně. Takže hurá do učení, ať neumřeme blbí a nedopadneme jako Francouzi, kteří mají jen to své bla blo blu a konec :-)
