... jsme podlehli mánii zvané Avatar. Chvilku jsme odolávali, ale nakonec jsme šli a nelitujeme toho. Obvykle jsem na filmy, které všichni "musí vidět", trochu alergická, Titanik ani Pána prstenů jsem neviděla a přežila jsem to. Ale když už na tenhle film někteří šli dvakrát, tak jsme se teda i my konečně vydali na ten skoro tříhodinový zázrak.
Musím říct, že myšlenka filmu byla pěkná, jen si nějak nejsme ani jeden jistí, jestli by se v případě nějaké katastrofy třeba lidstvo takhle semklo... Holt my lidi jsme asi zvláštní druh. Nicméně film to byl úžasný a to nemyslím jenom 3D efekty. Takže, kdo ještě váháte, jděte a kdo je slabší povaha, i kapesník bude na místě :-)
Po kině jsme ještě museli do Makra a u východu stála paní a prodávala časopis pro postižené. Vždycky, když někoho takového odmítám, tak si připadám hrozně, ale když si vezmu, že z ceny toho časopisu, řádově v desítkách korun jde na postižené tak pár korun, tak mi to přijde nesmyslné. To radši sem tam pošlu peníze na nějaký účet, kde jde částka celá, nebo si koupím výrobek, který postižení dělají a přijde mi to daleko víc smysluplnější. Nebo pošlu DMS, koupím si kytičku, když jsou nějaké sbírky, ale časopis opravdu ne. Nedávno jsem i na Ebay nakupovala fotopozadí do práce a při platbě byla možnost připlatit libovolnou částku na zemětřesením postižené Haiti. Možná někomu mých 5 dolarů přijde směšných, ale zrnko k zrnku a je z toho celá hromada, ne?
