Výlet do Prahy - Muzikál Carmen

V sobotu dopoledne, po návštěve Motýlího domu jsme se vydali na cestu do Prahy, kde jsme měli na odpoledne naplánovanou návštěvu Restaurace da Emanuel, proč, to asi nemusím vysvětlovat, prostě Itálii mám moc ráda, italská kuchyně je výborná a vaření s Italem sledujeme pravidelně a vyvařujeme si podle něj samé dobroty, hlavně mořské potvůrky.

Takže jsme se tam vydali a musím říct, že obsluha příjemná, usměvavá, vypadali celkem, že je to i baví, což u nás není často pravidlem a jídlo bylo skvělé. Na závěr ještě Emanuele dorazil i s celou rodinou, tak to bylo příjemné, že jsme ho tam i potkali. Když vešel, usmál se na nás, pozdravil, žádný namyšlený šéf restaurace, ale příjemný člověk. Doufám, že se tam zase někdy vrátíme a že si dáme zase něco moc dobrého a uděláme si takový malý výlet za výbornou italskou kuchyní.


Potom jsme se honem šli převlíknout a hurá na muzikál. Protože mě Pavlík dobře zná, vybral Carmen, což je hodně blízko mému naturelu :-) Prostě mám ráda temperamentní hudbu, jiná volba ani snad nešla...

Obsazení nám vyšlo úžasně, Lucie Bílá jako Carmen, Dasha jako Katarina, můj oblíbený Jiří Korn, no a v neposlední řadě Hanka Křížková jako Vědma, ta byla úžasná, při jejím zpěvu mi naskočila husí kůže, to je prostě hlas, silný, který není tuctový a nezapadne mezi stovky dalších, jako se to stává spoustě jiných... Lucii Bílé role Carmen sedla jako pověstná prdel na hrnec, no, zážitek to byl úžasný. Celý muzikál byl krásně připravený, zpracovaný, scéna taky neměla chybu, takže jsme byli oba moc spokojení.


Samozřejmě jsme se na Carmen připravili a sladili, i co se týká oblečení. Chápu, že někdo jde prostě na muzikál a dá si rifle a triko, neřeší, ale přece jen prostory Hudebního divadla Karlín si myslím zaslouží aspoň trošku lepší oblečení, do kina ať si jde každý jak chce... Takže já jsem měla nachystanou červenou košili a sukni a Pavlíkovi jsme ještě den před naším výletem honem letěli koupit taky červenou košili do obleku, aby nám to spolu ladilo (jak jinak :-) že jo) a ve výsledku mu to teda moc slušelo :-) Zase tolik příležitostí, kdy by si mohl obléknout sako nemáme, tak jsem byla ráda, že se mohl vyfešákovat, občas i do práce musí mít oblek, takže košile se mu do budoucna neztratí. Jak jen to ti chlapi dělají, že jim ty obleky tak strašně sluší? :-)

P.S. Děkuju za nádherný víkend, Pavlíku mio :-)

Výlet do Prahy - Zastávka v Žírovicích

Už na Valentýna, když jsme byli na karnevalu v Benátkách, jsem od Pavlíka dostala krásný dárek. Naplánoval nám úžasný víkend. Kdysi jsme spolu viděli v televizi reportáž o Motýlím domě. Tak nějak jsem přemýšlela, že bysme si tam mohli udělat výlet, ale protože je to až u Františkových Lázní a to je ze Zlína celkem kus, cca 500 km, tak jsem čekala na příležitost, až se bude rýsovat někdy Praha, že bysme to spojili. Pavlík mě ale předběhnul a celé si to pěkně vymyslel. Teď jsme to jen spolu dotáhli, protože toho bylo celkem hodně.

Napřed jsme v pátek dorazili do Žírovic, tam jsme se ubytovali a na sobotu jsme se těšili do Motýlího domu, oba dva foťáky nachystané na tu krásu, že jsme ani dospat nemohli :-)



Motýlí dům byl celkem malý, v sobotu hned po otevření tam ani nebylo moc lidí, až na pár neměckých turistů a my jsme tam nakonec stejně strávili asi hodinku, protože motýli nám moc neposeděli, aspoň někteří a my se snažili ulovit nějaký hezký snímek. Paní dole u vstupu si s náma pak ještě popovídala, poznala, že nejsme místní, že by náš spisovný moravský přízvuk? :-) A ještě nás poprosila, jestli bysme jí neposlali na mail fotku modrého motýla, kterého se nikomu moc nedaří nějak vyfotit s roztaženými křídly, protože pořád poletuje a neposedí. Pavlíkovi se naštěstí povedlo, takže uvidíme, třeba to bude i na pohledech :-)