Schválně, kdy naposledy jste byli na pouti? My asi tak před 20 lety ;-) Takže ta dnešní v Kostelci byla pro nás s Laďkou první v našem společném životě.
Byli jsme pozvaní k Vendulce a Pavlovi na oběd ... byl výborný, stejně tak jako celý den. A její domácí chleba s vajíčkovou tlačenkou byly velice chutnou tečkou za dnešním dnem.
Když jsme na pouti mezi všemi těmi stánky a hlavně davem lidu uviděli cukrovou vatu, vrhli jsme se na ni jak malé děcka. Nechápu, jak jsem bez takové lepivé dobroty mohl tak dlouho vydržet. Pochopitelně jsme jezdili i na autíčkách. Velký řetízkáč, shaker nebo kladivo už pro nás nejsou to pravé lákadlo, ale autíčka, ty jo. Jezdil jsem jak Fittipaldi, vedle na sedadle Laděnka a s ostatními jsme řádili jak desetiletí. Naráželi jsme do sebe, doháněli jsme se, no prostě super zábava. Ten, kdo něco tak užasného vymyslel, musel být duchem bezva dítě :-)
Ještě jsem si užila Borůvku, fenku vipeta od sousedů, když se na mě vrhla a to zvíře bych teda nenazvala psem, ale spíš záchvatem. Ale záchvat je to milý a s mou láskou ke zvířatům nešlo se s ní nepomazlit. Sice jsem utrpěla pár šrámů, ale na to už jsem zvyklá, protože jsem abnormálně šikovná :-)
A kdo by chtěl vidět, jaké krásné srdce mi Pavlík koupil na pouti, může mrknout k Vendulce :-)
