Jsme zpátky...

Po delší odmlce se zase vracíme k občasnému psaní našeho blogu. Červen utekl ani nevím jak a červenec jakbysmet.

K narozeninám jsem od Pavlíka dostala nádhernou kytku ze slunečnic. Cestou do práce jezdím kolem pole se slunečnicema a vždycky se kochám, tak Pavlík nelenil a kytka byla jasná... Děkuju :-) Udělala mi velkou radost.


Endžinka má novou kamarádku, jmenuje se Giulie a strašně ráda Endžince okousává uši :-) A jiné... Nedávno jsme byli i s jejíma pánečkama Vlaďkou, Martinem a panem Adamem (to je jejich syn a protože si dlouho nemohl zvyknou na tykání, říkáme mu pan Adam) plavat v lomu a voda byla krásně čistá, průzračná. Endža i Giuli plavaly jak o závod, my jsme se v té studené vodě jen lehce smočili a bylo to bezva. Cesta k lomu sice všelijaká, ale stálo to za to.


No a takovou krásnou kamínkovou Endžinku nám Giuliáci (vysvětlím později) přivezli z dovolené v Chorvatsku. Vlastnoručně nasbírané, slepené, prostě když si někdo veze na dovolenou i tavnou pistol, no nevím, jak to nazvat :-))) Ale udělalo nám to velkou radost, děkujeme :-) A jeden nikdy neví, kdy se co může hodit... Takže Pavliku pozor, odteďka sebou vezeme daleko víc věcí :-)


No a Giuliáci proto, protože je to jednodušší, než je všechny vyjmenovat a taky proto, že co bydlím s Pavlíkem, tak jsem si sousedy začala pojmenovávat podle psů, když o nich pak mluvím, nevzpomenu si na jméno, ale podle psů je rozlišuju. Takže paní, co má psa jménem Bart, je paní Bártová, no a Vlaďka s Martinem mají Giulii, takže jsou Giuliáci :-) Teď, po těch skoro čtyřech letech je pravda, že už si pamatuju i některé jménem, ale už jsem si na to zvykla :-)

A na závěr jedna písnička pro Giulii, sice se to píše jinak, ale vyslovuje stejně :-)