Tak už i my...

... jsme podlehli mánii zvané Avatar. Chvilku jsme odolávali, ale nakonec jsme šli a nelitujeme toho. Obvykle jsem na filmy, které všichni "musí vidět", trochu alergická, Titanik ani Pána prstenů jsem neviděla a přežila jsem to. Ale když už na tenhle film někteří šli dvakrát, tak jsme se teda i my konečně vydali na ten skoro tříhodinový zázrak.
Musím říct, že myšlenka filmu byla pěkná, jen si nějak nejsme ani jeden jistí, jestli by se v případě nějaké katastrofy třeba lidstvo takhle semklo... Holt my lidi jsme asi zvláštní druh. Nicméně film to byl úžasný a to nemyslím jenom 3D efekty. Takže, kdo ještě váháte, jděte a kdo je slabší povaha, i kapesník bude na místě :-)


Po kině jsme ještě museli do Makra a u východu stála paní a prodávala časopis pro postižené. Vždycky, když někoho takového odmítám, tak si připadám hrozně, ale když si vezmu, že z ceny toho časopisu, řádově v desítkách korun jde na postižené tak pár korun, tak mi to přijde nesmyslné. To radši sem tam pošlu peníze na nějaký účet, kde jde částka celá, nebo si koupím výrobek, který postižení dělají a přijde mi to daleko víc smysluplnější. Nebo pošlu DMS, koupím si kytičku, když jsou nějaké sbírky, ale časopis opravdu ne. Nedávno jsem i na Ebay nakupovala fotopozadí do práce a při platbě byla možnost připlatit libovolnou částku na zemětřesením postižené Haiti. Možná někomu mých 5 dolarů přijde směšných, ale zrnko k zrnku a je z toho celá hromada, ne?

Překvapení

Nevím, jak to jen ten Pavlík dělá, ale vždycky mě překvapí. Zatím teda úspěšně drží tradici slavit každého 27. v měsíci. Já ani kolikrát nevím, kolikátého že je a on to pořád stíhá...
Zbytek dopíšu později, jako obvykle :-)

Tulipány mám strašně ráda, jen je škoda, že tak málo vydrží. Máme doma i nějaké sazenice tulipánů, které Pavlík dovezl ze služebky z Holanska, takže jestli se my zahradníci amatéři pochlapíme, třeba nám i budou zdobit nějaký kousek naší zahrady, kdoví...
Obdivuju všechny, kterým to roste na zahradě tak nějak samo, že Vendul :-) A třeba některá další kytka od Pavlíka už bude z vlastní zahrádky :-)

Ať žije zima

Takové krásné zimní radovánky se jen tak nepodaří. Na naši ranní procházku jsem si po delší době zase vzala foťák a podařil se kopec krásných fotek. Pavlík s Endžou dováděli ve sněhu a nevím, kdo z nich si to užíval víc :-)


Sice byla zima velká, ale to nám na nadšení neubralo a pořádně jsme Endžu vyváleli ve sněhu a občas jsme si připadali jak na Sahaře, když se sype písek, jen ta teplota tomu nějak neodpovídala.
Zima nezima, prostě jsme si tento víkend užili se vším všudy, sluníčko konečně vylezlo a tak to bylo moc příjemné. To, co prostě nestihneme v týdnu, jsme teď krásně dohnali a odpočinuli si a to je taky hlavní. Sluníčko určitě chybí všem a tak je potřeba každého paprsku využít a užít. Já jsem to svoje slunce dávno našla a tak je tohle za to, jak mě krásně hřeje nejen ve dne...

Ledová nádhera

Tak jsme se zase po malé odmlce dostali k psaní. Venku zima, led a sníh, ale dá se to i užít, pokud zrovna člověk nemusí někam autem, nebo se z chodníku nestane klouzačka.
Když jdeme ven na procházku, tak v týdnu obvykle už chodíme potmě a o víkendu sice je světlo, ale zase si kolikrát na foťák ani nevzpomeneme a pak máme houby dokumentární fotky :-) I když, občas se podaří...


Hlavně Endža si sníh užívá :-) Doslova ho žere...


Tento víkend jsme doladili přípravy na Benátský karneval a já už pomalu chytám cestovní horečku a oprašuju italský slovník :-) Bydlení nám vyšlo trošku jinak, než jsme původně plánovali, ale vypadá nádherně a škoda jen, že není léto, protože u apartmánu je nádherný park, aspoň podle fotek a holt to léto je trošku barevnější, než zima. Taky je potřeba dokoupit nějaké to termoprádlo, protože být od rána do večera v Benátkách a chodit celý den, to člověk přece jen prochladne. A taky při plavbě po kanálech vaporettem, což je takové lodní MHD, se člověk zrovna dvakrát nezahřeje. Ale za tu nádheru a zážitek to stojí. Navíc ta Itálie nás provází naším vztahem tak nějak od začátku a asi se jí jen tak nezbavíme :-)
Tento víkend jsem měli takové naše malé výročí (jedno z mnoha) a obdivuju Pavlíka, jak všechno zvládá a nezapomene, no klobouk dolů... Ne každý chlap si zvládne zapamatovat tolik maličkostí a pak v ten správný okamžik překvapit a potěšit... Děkuju, poklade můj :-) A tohle je jen pro Tebe, Pavlíku mio...

Fotograf na cestách

Včera jsme se po dlouhé době vypravili do Brna na besedu Jirky Kolbaby. Kdo ho někdy zažil, ví, jak umí poutavě povídat o světě, člověku se ani nechce končit a věřím, žemnozí by tam seděli hodně dlouho. Včerejší beseda byla na téma Fotograf na cestách a byl to průřez fotkama ze všech jeho cest. Na pár místech jsme byli i my s Pavlíkem a je bezva poznávat fotky, vzpomínat... Krása. Dokonce nás to inspirovalo tak, že jsme se rozhodli udělat hurá akci a zajet si letos na karneval do Benátek. Poprvé jsme tam byli dva roky nazpátek a i přes tu zimu, která byla, máme zážitky nádherné. No a pokud se jedná o moji slabost na Itálii, není co dodat.
Vzpomínky na karneval máme úžasné, i přesto, že při našem odjezdu domů, v neděli dopoledne, se nám po pár minutách jízdy pokazilo auto a museli jsme tam zůstat až do úterý. Trošku zmatků bylo, ale díky Flaviovi, u kterého jsme bydleli, jsme to zvládli. Flavio pro nás dojel, zařídil odtahovku, domluvil všechno v servisu, protože já se svojí chabou italštinou a Taloši s nulovou angličtinou, to by byla domluva hodně nadlouho :-) Takže doufám, že letos bude mít Flavio opět volno a my se k němu rádi vrátíme :-)
A tady jedna vzpomínková, jak jde čas...

Pracovní rozjezd

Po vánočním shonu a nestíhání jsme si s Pavlíkem řekli, že budeme psát blog jen sem tam, protože když jsme celý den v práci a dorazíme večer domů, nestane se nám většinou nic až tak zajímavého, aby to stálo za to, dát to sem a aby pak nebyl každý den na jedno brdo. Obdivuju ty, co mají čas denně psát sáhodlouhé články, které si samozřejmě rádi přečteme :-), já jsem prostě večer ráda, že jsem ráda a že bych měla nutkání zapínat počítač a tvořit, to ne...
Pokud se ale stane něco zajímavého, určitě se podělíme.
Když bylo léto, psalo se to samo, venku krásně, pokaždé se dalo něco vyfotit, ale teď? Kosa, tma, dojdeme zmrzlí z procházky a na nic se netěšíme víc, než na horký čaj a pomalu rozmrzat...
Takže tento rok začneme pomaloučku, polehoučku a jak bude čas, vrhneme se na blog :-)
Myslím, že včerejší den byl pro hodně lidí strašný :-) Kdo měl v kuse volno celé svátky, určitě trpěl při návratu do pracovního procesu. Můžu říct, že pondělí bylo celkem fajn, jen to vstávání... Přes svátky člověk pospává, vstane v devět, no a najednou musí o pár hodin dřív. Sice byla snaha, začít postupně vstávat trošku dřív, abysme stáhli ten náskok, ale jak je fajn, říct si, že přece nemusíme a spát dál... Jo, užíváme si spánku, dokud můžeme :-)

Nový rok

A zase máme začátek dalšího roku. Žádné předsevzetí si nedáváme, protože kdo chce, splní si to, co si předsevzal kdykoliv :-)
A taky ani jeden nemáme rádi nějaké to organizované veselí a hromadné dávání si nějakých předsevzetí jen proto, že je nějaký datum. Pokud si něco chci dát za úkol a pokud mám dost pevnou vůli na splnění, nepotřebuju k tomu jeden jediný den, kdy se to tak nějak "musí". Stejně mám většinou velké oči a pak skutek utek... Takže dnešek je den jako jiný a ještě k tomu je volno. To je na tom nejlepší :-) Sice se nám to už krátí, Vánoce utekly hodně rychle, bylo spoustu navštěvování, ale všechno bylo příjemné a hlavně v klidu. Letošní Vánoce pro nás oba budou nezapomenutelné z mnoha důvodů, ať už pro můj zlomený nos :-) nebo Endžinu operaci, nebo pro pár důvodů, které jsou pro nás důležité a osobní...
Takže hurá do dalšího roku a mějte se všichni krásně, tak jako my dva se máme, spolu... A nezapomeňte, touha je zázrak...