A zase tu máme čtvrtek neboli Uragány

Dneska už bylo krásně letně. Endžinka má fungl nový sestřih, aby jí nebylo horko a je celá takový měkká, sametová... Vypadá jako štěňátko :-) Stříháme ji každý rok a vždycky si všichni myslí, že snad máme nového psa a co že je to za štěně :-) Prostě je taková krásná, plyšová...


Taky Terezka s Barunkou se na ni vrhly a hladily ji, ale trampoška je trampoška a holky neunávně řádily a skákaly a jednoho po druhém nás dospěláky lákaly, ať si s nima zablbneme. Samozřejmě, že to nejlíp vychytal Pavlík, je zajímavé, že se mnou a s Míšou cvičí a divočí, ale s ním? Buď se hraje na nemocnici, kdy Pavlík jen leží a ony ho opečovávají, nebo Pavlík leží a ony lítají v trampošce kolem něj. Taky nám holky vystřihly "Orientační sestavu" (rozuměj orientální), protože Terezka začala chodit do břišních tanců a užívá si to.

Když bylo tak krásně, tak mě napadlo, že bysme si mohli opéct a všichni byli pro a tak jsme nachystali párečky, oheň a hurá opékat. Stejně nejlepší je opečený chleba, pěkně načerno, nemám pravdu? :-)


No a Pavlík si nahodil triko, které jsem mu koupila v Chorvatsku, kde jsme byli skoro přesně před třemi lety na prodloužený pracovní víkend, Pavlík s kolegou Jirkou tam v sobotu pracovali a já s Jirkovou manželkou Majkou, jsme si užívaly sluníčka. Pamatuju si, když jsem mu triko vybírala, tak jsem přemýšlela nad velikostí, slečna prodavačka se mě anglicky ptala, jestli je to pro kluka, nebo pro holku. Tak jsme řekla, že pro kluka a na její další otázku, jak je starý, jsem jí odpověděla, že 32. Asi čekala, že řeknu třeba sedm, nebo devět... :-) No, usmála se, natiskla triko a bylo hotovo :-) Prostě pro mě je Pavlík "boy" a basta :-)

Tulipánová záplava

V úterý mě zase Pavlík překvapil. V práci jsem nebyla a když jsem v poledne dorazila domů od kadeřnice, čekal mě v kuchyni lísteček, ať hledám. Nádhernou kytku tulipánů jsem našla hned :-) Zase bylo sedmadvacátého... Tulipány mám snad ze všech kytek nejraději. Možná proto, že jsou tak křehké, že nevydrží tak dlouho jako růže... Prostě jsou zvláštní...


Venku nám taky vyrašily tulipány. Na zrušeném záhonku, nevím, jestli jsou to prostě zbytky nějakých cibulek, nebo jestli jsme je tam sázeli před dvěma lety, když Pavlík dovezl ze služebky v Amsterdamu pytel tulipánových sazenic, ale radost to udělalo.

Výlet do Prahy - Muzikál Carmen

V sobotu dopoledne, po návštěve Motýlího domu jsme se vydali na cestu do Prahy, kde jsme měli na odpoledne naplánovanou návštěvu Restaurace da Emanuel, proč, to asi nemusím vysvětlovat, prostě Itálii mám moc ráda, italská kuchyně je výborná a vaření s Italem sledujeme pravidelně a vyvařujeme si podle něj samé dobroty, hlavně mořské potvůrky.

Takže jsme se tam vydali a musím říct, že obsluha příjemná, usměvavá, vypadali celkem, že je to i baví, což u nás není často pravidlem a jídlo bylo skvělé. Na závěr ještě Emanuele dorazil i s celou rodinou, tak to bylo příjemné, že jsme ho tam i potkali. Když vešel, usmál se na nás, pozdravil, žádný namyšlený šéf restaurace, ale příjemný člověk. Doufám, že se tam zase někdy vrátíme a že si dáme zase něco moc dobrého a uděláme si takový malý výlet za výbornou italskou kuchyní.


Potom jsme se honem šli převlíknout a hurá na muzikál. Protože mě Pavlík dobře zná, vybral Carmen, což je hodně blízko mému naturelu :-) Prostě mám ráda temperamentní hudbu, jiná volba ani snad nešla...

Obsazení nám vyšlo úžasně, Lucie Bílá jako Carmen, Dasha jako Katarina, můj oblíbený Jiří Korn, no a v neposlední řadě Hanka Křížková jako Vědma, ta byla úžasná, při jejím zpěvu mi naskočila husí kůže, to je prostě hlas, silný, který není tuctový a nezapadne mezi stovky dalších, jako se to stává spoustě jiných... Lucii Bílé role Carmen sedla jako pověstná prdel na hrnec, no, zážitek to byl úžasný. Celý muzikál byl krásně připravený, zpracovaný, scéna taky neměla chybu, takže jsme byli oba moc spokojení.


Samozřejmě jsme se na Carmen připravili a sladili, i co se týká oblečení. Chápu, že někdo jde prostě na muzikál a dá si rifle a triko, neřeší, ale přece jen prostory Hudebního divadla Karlín si myslím zaslouží aspoň trošku lepší oblečení, do kina ať si jde každý jak chce... Takže já jsem měla nachystanou červenou košili a sukni a Pavlíkovi jsme ještě den před naším výletem honem letěli koupit taky červenou košili do obleku, aby nám to spolu ladilo (jak jinak :-) že jo) a ve výsledku mu to teda moc slušelo :-) Zase tolik příležitostí, kdy by si mohl obléknout sako nemáme, tak jsem byla ráda, že se mohl vyfešákovat, občas i do práce musí mít oblek, takže košile se mu do budoucna neztratí. Jak jen to ti chlapi dělají, že jim ty obleky tak strašně sluší? :-)

P.S. Děkuju za nádherný víkend, Pavlíku mio :-)

Výlet do Prahy - Zastávka v Žírovicích

Už na Valentýna, když jsme byli na karnevalu v Benátkách, jsem od Pavlíka dostala krásný dárek. Naplánoval nám úžasný víkend. Kdysi jsme spolu viděli v televizi reportáž o Motýlím domě. Tak nějak jsem přemýšlela, že bysme si tam mohli udělat výlet, ale protože je to až u Františkových Lázní a to je ze Zlína celkem kus, cca 500 km, tak jsem čekala na příležitost, až se bude rýsovat někdy Praha, že bysme to spojili. Pavlík mě ale předběhnul a celé si to pěkně vymyslel. Teď jsme to jen spolu dotáhli, protože toho bylo celkem hodně.

Napřed jsme v pátek dorazili do Žírovic, tam jsme se ubytovali a na sobotu jsme se těšili do Motýlího domu, oba dva foťáky nachystané na tu krásu, že jsme ani dospat nemohli :-)



Motýlí dům byl celkem malý, v sobotu hned po otevření tam ani nebylo moc lidí, až na pár neměckých turistů a my jsme tam nakonec stejně strávili asi hodinku, protože motýli nám moc neposeděli, aspoň někteří a my se snažili ulovit nějaký hezký snímek. Paní dole u vstupu si s náma pak ještě popovídala, poznala, že nejsme místní, že by náš spisovný moravský přízvuk? :-) A ještě nás poprosila, jestli bysme jí neposlali na mail fotku modrého motýla, kterého se nikomu moc nedaří nějak vyfotit s roztaženými křídly, protože pořád poletuje a neposedí. Pavlíkovi se naštěstí povedlo, takže uvidíme, třeba to bude i na pohledech :-)

Všehochuť z minulého týdne

Protože to nějak flákáme :-) a neděláme zápisy denně, tak dneska bude taková všehochuť, co se stalo.

Při pravidelných návštěvách našich drahých Hurikánek se toho většinou děje až až, ale kolikrát si (ano, kovářova kobyla...) uvědomím, že mě ani nenapadlo vzít foťák a fotit... Asi toho mám z práce dost :-) a proto často fotí Pavlík. Tady se mu povedly spousty krásných záběrů, jak si holky hrály s bublifukama, do toho Endža lítala, chytala bubliny a bylo veselo. Musím říct, že holkám se povedly větší bubliny, než mně, ale to bude tím, že mi vybublaly ty nejhezčí a co já už pak, ne? :-)


Po nějaké době začaly holky vymýšlet, čím se zabaví a Terezka lítala s provázkem, co jsme s ním měli zamotanou branku, aby se neotevírala a prý je to had. Tak jsem si vzpomněla na svá dětská léta :-) a skočila jsem domů pro stuhu, které nám ze svatby zůstalo hodně a uvázala jsem to Terezce a Barborce na klacík s tím, ať nám zabaletí. No, na spartakiádě by trhly úspěch velký :-) A zabavily se s tím hodně a na příště už budu mít stuhu nachystanou předem a ještě jim k tomu pustíme třeba jejich oblíbeného Guru. Už teď se těším na ty jejich kreace :-)


V neděli odpoledne se přihnalo trošku horší počasí a když jsem pak vyběhla ven, tak jsme zírala, co že to napadlo. Jen abych uvedla velikost narcisek na pravou míru, jsou to nějaké zabloudilé kytky, objevily se nám v trávníku a jsou pidi přízemní, takže kroupy, nebo co že to vlastně napadlo, byly fakt veliké.


O něco později nám známí přinesli dáreček pro Endžu, kytku z buvolí kůže, přijeli z výstavy, kde byli se svým pejskem a na Endžinku nezapomněli. Endža se na kytku samozřejmě vrhla a za chvilku už z ní zůstal jen dlouhý stonek a spokojený pes :-)


A ještě jedna starší fotka, z března, kdy měl Pavlův taťka narozeniny a my mu vymýšleli dort a šikovná paní cukrářka z Luhačovic ho udělala přesně podle našeho přání a byl výborný a hlavně se nám povedlo parádní překvápko. Pro houbaře co jiného, ne? I podoba byla věrná, takže dárek se nám vyvedl a už plánuju další dorty, protože v květnu nás čekají dvě oslavy a tyhle dorty jsou prostě originální a hlavně mňam :-)

Doktor od jezera hrochů

Tak jsme se zase jednou vypravili do kina. Na české komedie chodím ráda, po Ženách v pokušení jsem čekala velkou legraci a taky trochu té africké divočiny :-) a nakonec to až zase tak velká sláva nebyla. Ne, že by to byla nuda, ale čekala jsem víc. Z africké divočiny jsme viděli akorát to, že hlavní hrdina tam doletěl, uříznul si prdel a letěl domů... Toť vše.



Prostě pokud chceme vidět něco málo z krás světa, tak si radši zase zajedeme do Brna na Jirku Kolbabu. Minulé úterý měl besedu na téma Havajské ostrovy a to bylo něco... Krásné povídání, ještě krásnější fotky a člověk by ho vydržel poslouchat půl dne :-) Vždycky po skončení je malá soutež o pár cen od sponzorů a některé otázky jsou z toho, co zaznělo, jiné víc zaměřené na znalosti světa a občas i prostě o to, kdo se trefí odhadem nejblíž. Pavlík má teda znalosti velké, cestování ho baví a má přehled, já už teda menší a v úterý jsme vyhráli tašku vitamínů (no, plná nebyla, ale výhra se cení), protože Pavlík jako jediný věděl správnou odpověď :-)
Příští úterý je poslední beseda, kde bude i slosování vstupenek o ceny, takže uvidíme, jestli na nás padne štěstí s nějakou maličkostí třeba. Pak bude zase pár měsíců pauza, no a hurá zase do Brna.

Předtím nás ještě ve Zlíně čeká festival Neznámá země a tam mě Pavlík poprvé vzal před třemi roky, zrovna, když jsme se seznámili a byli jsme spolu teprve krátce, takže to má pro mě takový zvláštní význam :-) No, občas i ve Zlíně máme něco zajímavého a nemusíme za tím vyjízdět někám dál :-)

P.S. Děkuju moc Vlkovi za Belle, od té doby, co jsme jí viděla u něj na blogu, tak na ní těžce ujíždím a dokážu jí poslouchat pořád dokola a někdy při cestě z práce mi jede i půl hodiny v kuse dokola a pořád se mi neoposlouchala :-)

Ženy v pokušení

Na sobotní dopoledne jsme si naplánovali kino, vybrali jsme si celkem dobrý čas, v 11:00 jsem nepředpokládala kino plné omladiny, co chroupe popcorn a bylo to přesně tak. V sále nás bylo 10 a film byl bezva.



Po delší době zase jeden hezký český film, u kterého jsme nezívali nudou, ale bavili jsme se. Prostě Ženy v pokušení se povedly víc, než Muži v říji :-) Eliška Balzerová jako živočišná a života si užívající matka byla jedinečná a film se nevlekl, jako se občas podaří, ale ty dvě hodinky utekly tak rychle, že mě to až překvapilo.
Na závěr filmu, kdy už to vypadalo na poslední scénu, najendou plátno zhaslo, bylo ticho a tma. A nic. Tak jsme čekali, co bude, říkali jsme si, jestli ti, co promítají, nemají nějakou čurpauzu nebo co :-) až jsme uslyšeli ze tmy od dveří nadávky a že něco vypadlo... Až po chvíli nám teda zahlásili, že to jako hned pojede a za chvilinku to naskočilo, pár minut filmu a byl konec.
Takže, kdo se chcete zasmát, užít si pěkný film, doporučujeme!