Pondělní frmol

Pondělí nám začalo hodně brzy, na 7:00 jsem měla být nastoupená k absolvování testů na řidičák, tak byl budíček přímo v nekřesťanskou hodinu. Na "stará kolena" jsem se vrhla na řízení a musím říct, že mě to baví. Testy jsem zmákla v pohodě, ale ty nervy předtím... Jedna otázka špatně a to ještě proto, že jsem moc rychlá a nepozorná, ale zase na druhou stranu, díkybohu, že to byla jen jedna otázka. Teď už jenom jízdy a konstrukci, což je teda lahůdka, ale nedá se.
A tady je ještě fotka z ranní procházky, ono o půl šesté něco fotit je docela těžké, když člověk ještě spí, ale Pavlík je šikovný :-) Dnešek utekl strašně rychle, taky jsme toho měli spoustu na práci, ale co, naše další dovolená se blíží a tam si to vynahradíme :-)

Krém s buchtičkama a růžová oslava

Protože jsem nedávno Pavlíkovi slíbila buchtičky s krémem, tak jsem dneska zahlásila, že bude sladký oběd. Statečně jsem se vrhla na přípravu a kdo mě zná, ví, že sladké jídla nevařím a tak to byla výzva. A protože nesnáším, jak všude dávají v restauracích k buchtičkám tak málo krému, udělali jsme pořádný hrnec pudinku a bylo vystaráno ... zkrátka krém s buchtičkama. Oběd se vyvedl úplně úžasně a Pavlík si jenom pomlaskával. A já taky :-)


Odpoledne jsme vyrazili k Horákům do Vizůvek na velkou oslavu, Barunka bude mít dva roky, Terezka 5 let a Míša? Té bych občas tipla tak osmnáct... :-) Terezka samozřejmě dostala samé růžové věci, prostě jak to má růžovou barvu a na ní ještě Barbie, to je ono! Celkově to bylo jako růžová party, proto mi znělo v hlavě "Jen růžová to může být..."
Terezka od nás dostala mezi jiným i krásně růžové šaty s princeznama, ty si hned oblékla a lítala v nich celou dobu. Ještě v noci jsem měla růžové mžitky před očima...


Tady Pavlík asistoval Barunce a nejen jí na houpačkách, holt Horákové si to umějí zařídit :-)



Terezka se momentálně zhlídla v Hanně Montaně (pro ty, co nesledují jako my skoro vůbec televizi bych jen ráda řekla, že určitě o nic nepřišli...), no a ve vypůjčené paruce vypadala úplně jako Hanna, dle jejich slov... A samozřejmě, jako hvězda, která si váží svých fanoušků, se s jedním svým obdivovatelem nechala zvěčnit :-)

A nezaprší...

Na sobotní ráno jsme měli naplánované nějaké pochůzky a nákupy. Hned, jak jsme se ráno vzbudili, pršelo... A pršet nepřestalo, takže jsme vyrazili i v dešti. Vlítli jsme na trh, protože jsem potřebovala dokoupit velké dýně na focení a taky jsem chtěli nějaké ovoce. Kupodivu trhovci fungovali i v dešti a na náladě jim to neubralo, všichni byli usměvaví, což zase tak běžné úplně není, ale je to samozřejmě příjemné a ještě nám popřáli krásný den a my jsme si navybírali, co jsme chtěli. No, pohled na nás byl asi zajímavý, jak balancujeme s deštníkem a táhneme v taškách dvě velké dýně, meloun a další ovoce a zeleninu. Naštěstí jsme byli vybavení spoustou velkých tašek (moje specialita) a k autu to nebylo zase tak daleko. Takže déšť nedéšť, prostě pohoda.

Velká párty u Horáků se kvůli počasí přesunula na zítra, takže jsme dneska měli volněji, doma je ale práce pořád dost, jen venku se nedalo, v tomhle počasí. Odpoledne jsme jako obvykle vyrazili s Endžou na procházku a v mírném deštíku jsme si udělali pěknou procházku. Pak jsem udělala jahůdky se šlehačkou a pomlsali jsme si :-)
Na večeři Pavlík dal péct chleba a ještě teplý jsme ho skoro celý snědli, no, já teda doufám, že do těch Vizůvek zítra nepoletíme :-)


A takový krásný západ sluníčka byl dneska večer, takže hlásím, že podle těch krásných červánků bude zítra nááádherně :-)

Páteční překvapení

Včerejší datum bylo zase tak trochu slavnostní a protože Pavlík ve čtvrtek přijel ze služebky asi ve dvě ráno, do práce šel kolem oběda, tak nestihl kytku... Nechal si to až na pátek a i když jsem protestovala, že nemusí každý měsíc nosit kytku, odbyl mě se slovy, že to nedělá proto, že musí, ale proto, že chce. Co na to říct? Samozřejmě, že mě to potěší, které ženské by to neudělalo radost? Někteří to možná okomentují slovy, že nás to přejde, že jsme spolu chvilku a že za pět let to bude jiné, ale já si myslím, že když se budeme snažit, aby nám to nezevšednělo, že to bude stejně krásné a vzácné, jako to je doteď. Už jsme spolu dva a půl roku, to není zrovna málo a pořád je to stejně úžasné. Trefně to Pavlík vyjádřil na naší dovolené v USA, kde se nás někdo ptal, jestli máme "honeymoon" a Pavlík na to odpověděl že máme "honeylife"...



Uvidíme za měsíc, to budeme mít první výročí svatby :-) A i když jsme spolu už nějaký ten pátek, pořád je něco poprvé...

Konečně zas doma

Už jsem si jaksi odvykl od vícedenních služebních cest. Na poslední takové jsem byl už před víc než rokem a člověk tak nějak rychle zpohodlní. Ale na druhou stranu to byla velice pěkná služebka. Byli jsme ve Slovinsku a musím říct, že je to nádherná zem. Většina z nás ji zná spíš jenom z auta v koloně při průjezdu do Chorvatska. Ale pokud se tam člověk vydá cíleně a ještě kvůli turistice a ne válení se u moře, tak si určitě odveze nádherné vzpomínky. Slovinsko je na severu kopcovitá až hornatá země a svými chaloupkami roztroušenými po kopcích připomíná Rakousko nebo Švýcarsko. Velice podobný je i styl těchto domečků. Jako měna je i tady Euro, ale ceny jsou v porovnání s výše zmíněnými zeměmi nižší. I když jsem tam byl pracovně, tak to, co jsem viděl cestou, mě tak uchvátilo, že se tam určitě někdy vydáme i na dovolenou. Navíc jsme se s panem šéfem tamnější firmy předběžně domluvili na příští rok na pěší výstup na jejich nejvyšší horu Triglav. Tak uvidíme :-)
Celkem jsme tam byli 3 dny, ale ve dvou, takže nám i cesta hezky ubíhala (zhruba 500km jedna cesta). Bydleli jsme v hotelu v Celje, ale práce byla v sousedním Velenje. Vybudovali tam nové autobusové nádraží, které je nadstřešené krytým parkovištěm. Kdo mě zná, už ví, co jsme tam dělali. Pro ty ostatní jsme tam instalovali parkovací systém (příjezd, výjezd, automatická pokladna a řídící SW). A jedna perlička. Z nového autobusového nádraží ve Velenje bude autobus jezdit ze 2. nástupiště dokonce i "do Brna". Škoda jen, že "Dobrna" je název slovinského lázeňského městečka ;-)






Po příjezdu ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách jsem začal den obědem a pak hurá do práce. No a abych se večer nenudil, tak jsme ještě jeli pro naše do Brna na letiště, protože se vraceli z dovolené. Takže den uběhl jak voda a protože su teda pořádně utahaný, tak hajdy do postele.

Samá příroda, lidi nikde...

Na rozjezd opět jedna spidermanovská fotka. Ani jsem netušila, jak je po ránu venku krásně. Hlavně o půl sedmé, kdy vyrážíme s Endžou na ranní procházku. Sice o víkendu, kdy si můžeme pospat řekněmě tak do osmi, do devíti, to taky není špatné, ale zase už neuvidíme takové krásně orosené pavučiny. Zítra už budu mít opět na starosti ráno svačiny, Pavlík se mi právě teď vrací ze služebky, ale to nějak přežiju :-) A Endžulákovi začne pořádný trénink. Dneska už asi tuší, že se Pavlík vrací, protože poslouchala jako hodinky, až jsem zírala.


A ještě krásný záběr z odpolední procházky, kde mi Endža napřed motýla vyrušila, protože na něj málem šlápla, naštěstí byl vytrvalý a sedl si na jetel zase, takže jsem měla dostatek času si ho vyfotit.


Od té doby, co si píšeme blog, chodíme (skoro) pořád s foťákem, sousedi už si asi myslí bůhvíco pořád fotíme, ale zase díky tomu máme spoustu krásných fotek. Kolikrát se nám stalo, že jsme vyrazili ven a za chvilku jsme si říkali škoda, že nemáme sebou foťák...

Po kom ten pes je???

Na dnešek meteorologové nahlásili krásné počasí a houby houby... Opět byl uragán z Vizovic :-) Ale pěkně popořadě.

Ráno bylo krásně a naše brzká procházka rosou byla nádherná. Pro milovníky Spidermana je tu jedna fotka pavučiny :-) Endža kupodivu poslouchala a když vyrušila malého zajíčka ani ne metr od sebe, poslechla a ani za ním neběžela. Pro ochránce zvířat bych jen ráda podotkla, že ona by ho stejně nechytila, takže klid.


Po návratu z práce mě čekalo nemilé překvapení... Přes den se náš pes opět změnil v hraboše a bylo vystaráno. Takže Endža dostala zprda. Pavlíku, už ať jsi doma, nebo nám tu zvlčí :-) Na fotce sice vypadá Endža, že jen tak relaxuje a ležérně odfukuje, ale zrovna dostala világoš a musela za trest zapózovat.


A tady už je slíbený uragán, samozřejmě úplně narůžovo. No, až Terezka dostane v sobotu dárky k narozkám, ta bude růžově vidět ještě na Vánoce. A Míša už bude mít tik navěky :-)))
Jo a Endža opět zaperlila, využila nestřeženého okamžiku a jak to nikdy nedělá, tak se přikradla k talířku s pizza šnekama, které tam měly holky a už jela... No, dostala další kartáč a byla poklizená.


A tady je ještě poslední snímek po večerní procházce, cestou jsem uviděla krásný hřib a jako obvykle mi to nedalo a už jsem se sápala v žabkách do stráně a lezla pod větvema, abych ho utrhla. Endža samozřejmě lezla za mnou a než jsem ten hřib našla, tak ho jako buldozer porazila... Ach jo. Mezitím jsem ale uviděla ještě větší, co větší, obrovský! To moje srdce zaplesalo a vrhla jsem se na něj, než ho zase ten náš Kraken zruší. Bohužel byl teda červivý, tak tam zůstal. Jak jsem se cestou dolů na silnici plazila pod větvema, tak jsem uviděla do třetice další hřib. Takže ten jsem taky vzala a až to Pavlík zítra zhodnotí, jestli je to jedlé, uděláme si z toho něco dobrého :-)


SLOVNÍK:
világoš - vynadáno
kartáč - vynadáno
zprda - vynadáno
sápala - elegantně a lehce kráčela
plazila - sehnula elegantně hlavu pod větví
Kraken - Endža

Dva chudáci

Endža a já :-) To jsem se ještě měla s Endžou vyfotit, protože obvykle doma sedí jako chudák obecný ona, vždycky, když Pavlík není doma. Jinak teda válčíme statečně.
Taky samozřejmě potvora prdlajs poslouchá, povely musím volat tak pětkrát a když už teda milostivě splní povel, vypadá, jako by za to čekala nejmíň pytlík piškotů... Už aby pán domu byl doma a sjednal si pořádek :-) Aspoň, že kolečko dnes nosila pěkně, často se stane, že ani netuší, kam letělo a pak se sami musíme škrábat někde do svahu, nebo bůhví kam, abysme jí ukázali, kde že to asi tak jako je... (tady by měl být smajlík s očima obrácenýma v sloup, ale takový snad neexistuje, což je velká škoda)


A tady je další úlovek z odpolední procházky, pavučina krásně nasvícená sluníčkem.


Takže, Pavliku mio, ať vám to ve Slovinsku všechno funguje, jak má a ať jste brzy v pořádku zpátky doma... Dobrou...

Perný den

Nedělní ráno jsem málem celé prospala... Pavlík byl ráno vzhůru dřív a vyrazil s Endžou na procházku a nechal mě spát. Probudila jsem se, až když se vrátil z procházky a šel mi udělat budíček.
Hned po snídani se vrhnul na natírání pergoly, takže naše telenovela pokračuje slibně :-)


Já jsem měla za úkol připravit velkou svačinu, protože Pavlík vyráží na pár dní na služební cestu do Slovinska a cesta dlouhá asi 500 km vyžaduje velký proviant. Poručil si řízečky a já jsem ještě udělala malé pizza šneky, protože jsme je včera měli u Hanky a Karla a osvědčený recept od Míši nikdy nezklamal :-) Na cestu se budou hodit.


No a v pilném pracovním tempu nám ta neděle pěkně utekla a udělali jsme zase jednou spoustu práce. Kdyby tak ty víkendy byly aspoň tří nebo čtyřdenní... To by byla nádhera, co? :-)

Návštěvní den

Čas letí jak bláznivý, doma je pořád spousta práce a k tomu bysme ještě chtěli být častěji s přáteli nebo s rodinou. Jak to všechno skloubit dohromady? Většinou se to snažíme řešit takzvaným "Návštěvním dnem", kdy se domluvíme s více "cíli", kteří bydlí v přibližně jednom směru, že se u nich ten a ten den zastavíme. Tak třeba dneska: přes týden jsme se domluvili s babičkou a dědou, že k nim zajedeme, protože jsme se už víc jak měsíc neviděli. A protože cestou bydlí Karel s Hankou, tak jsme se domluvili i s něma. Jejich holky totiž budou mít co nevidět narozeniny a navíc jsme čekali na dárek pro ně, který plul víc jak měsíc ve velkém balíku z Ameriky. Slovo dalo slovo a tak jsme dneska postupně udělali celodenní dvounávštěvu.

Cestou z ranní procházky s Endžou našla Laďka krásný hřib a to asi jen 50 metrů od domu. Hurá, bude smaženice nebo řízky :-)

Není Barunka jako Barumka

Ta včerejší byla dvounohá a lítala po zahradě jak šus. Ta dnešní je čtyřkolá a lítá po Zlíně némlich stejně. Bohužel velice podobně jezdí i spousta řidičů, rádoby závodníků, v civilních autech po celém městě už od začátku týdne. Doufáme, že si policejní složky na všechny podobné pořádně posvítí a řádně dohlédnou i na bezproblémový průběh přes celý víkend.
Děkujeme Vendulce za upravení trasy policejního vrtulníku, který díky tomu udělal tři okruhy nad Mladcovou, abysme si ho mohli vyfotit :-)

Uragán z Vizovic

I když meteorologové na dnešní den nic nehlásili, opět k nám dorazil uragán z Vizovic :-) Pavlík byl jako každý čtvrtek na squashi a my jsme u nás měly opět babinec. Terezka s Barunkou si poskákaly na trampošce a už se nemohly dočkat, až konečně vlítnou do bazénu. Míša si ani nestihla vypít kafíčko a už jsme plavaly. Holky řádily jak černá ruka a vodu si fakt užily. Terezka se dokonce potápěla a dělala i kotrmelce pod vodou.
Pak jsme je vyhnaly z bazénu a Terezka i Barunka si udělaly z Endžinky válecí polštář. Ta byla celá šťastná, že se jí někdo věnuje a držela.



Protože mají všechny tři Horákyně v září narozky, chystá se velká sláva ve Vizůvkách příští sobotu. No, dnes jsem postíhala dokoupit ještě něco "lůžového", jak si Terezka přála a doufám, že se Míši z té růžové barvy neudělá šoufl :-)

Dlouhé stíny

Včera byl nádherný slunný den. Alespoň tady u nás na Moravě. Na ranní procházce s Endžinkou jsem si všiml krásné hry světla a stínů a rozhodl jsem se, že to musím zvěčnit. Dneska jsem si ráno naplánoval tak, abysme vyrazili stejně jako včera, aby sluníčko bylo na přibližně stejném místě a aby byly vidět ty úžasné stíny. A povedlo se. Sluníčko nezklamalo, na obloze hned od rána ani mráček a my dva s Endžou, dlouzí alespoň dvacet metrů, jsme vyrazili.


Den v práci opět uběhl jak voda. A přestože pergola není obřích rozměrů, ale ta hodinka navečer, kdy přes pracovní týden můžu doma něco udělat, je málo, tak jsem se stejně jako předchozí dny chopil štětky a barvy a hurá na ni. Dneska jsem ale nebyl pod palbou fotoapárátů. Laďka si totiž taky našla práci a aby to nebylo jen tak něco, tak zrovna s rýčem. Protože z praktických důvodů chceme zrušit jeden záhonek, tak se rozhodla ty dřevěné palisádky, které jsem tam sám kdysi zakopal, zase vytáhnout ven. A jak to dopadlo, vidíte níže. Hezky do zelena sladěná od hlavy až k patě chvíli skákala na rýči, chvíli kolem něj tančila a chvíli tahala řepu ... vlastně kůly :-) Kdyby si na pomoc zavolala aspoň Endžu, protože ostatní zvířátka z pohádky doma nemáme, mohla to mít holka trochu lehčí.

Hurá, balík dorazil!!!

Konečně dneska dorazil dlouho očekávaný balík z USA. Naobjednávala jsem si spoustu věcí do práce na focení a jen jsem čekala, kdy už ho přivezou. Naštěstí vše bylo v pořádnku, až na drobné nehody, ale nic strašného. Krásné fotopozadí budou sice potřebovat trošku malý zásah, ale všechno se dá zařídit. Takže, holky, baletní sukýnky jsou tady, hurá na kafíčko do Otrokovic :-)

A tady už nám pokračuje naše nová Mladcovská telenovela: Paolo, divoký natěrač. Takhle vypadá zepředu...


... a takhle zezadu... :-)

Hurá do toho a půl je hotovo...

Pondělní ráno bylo trošku naopak, protože Pavlík vezl rodiče na letiště do Brna a vstával asi ve 2:00 ráno... No, kolem 5 byl nazpátek, ještě si přilehl a dospával. Já jsem už před 7 nemohla spát a vyběhla jsem teda s Endžou ven a pořádně jsem ji prohnala. Do práce jsme vyrazili malinko později, ale po tom nočním výletu to je celkem pochopitelné...

Po návratu z práce jsme zase vyrazili na procházku s Endžou a užívali jsme si hezký den, než nám začnou domácí galeje :-)


Pavlík se vrhnul opět na natírání pergoly a jak jde vidět, opravdu si to užíval.


Večer jsem ho ještě uhučela, aby udělal svoji úžasnou rybičkovou pomazánku s tvarohem, protože je strááášně dobrá a chuť na ni mám už několik dní... Takže máme svačinu na zítra a vůni holt přerazíme nějakou orbitkou a bude.

Neděle je od slova nedělat

Na neděli jsme si naplánovali spoustu věcí, ale nakonec jsme samozřejmě nestihli všechno, co jsme chtěli. Nevím jakto, ale ten čas utíká tak strašně rychle... Aspoň jsme si i trochu odpočinuli, za celý týden toho je vždycky až nad hlavu. Občas je potřeba všechno hodit za hlavu a jen být spolu, třeba si jen sednout a mlčet, držet se za ruce a vědět, že jsme tu jeden pro druhého...

A tady aspoň jedna fotka, jak Pavlík natírá pergolu, kterou doufám do podzimu doděláme a příští léto už si budeme užívat stínu a budeme mít kam se schovat před letním deštěm.

Sobota aneb pohoda klídek, Cabáček ...

Tak dneska se po delším plánování už povedlo a "starý" dobrý kamarád k nám přijel na návštěvu se skoro celou rodinou. S Michalem jsme toho spoustu prožili, vždyť se známe od střední školy a už na základce jsme o sobě aspoň věděli ;-) Přijeli se Zdenkou a se dvěma většíma dětma, Vojtou a Michalkou. Nejmenší Zuzanku (první zlínský občánek roku 2009) zatím na odpoledne půjčili rodičům. Laďka bohužel přes poledne opět fotila svatbu, takže přišla mírně uvařená až kolem páté. My jsme si v rámci možností odpočinuli a hezky popovídali, protože jinak bylo potřeba dohlížet na dovádějící děti. Trampolína i bazén si dnes užily pořádný pracovní den. A na večer byla nezbytná grilovačka. Doufám, že si ten dnešek pěkně užili jako my. Michale a Zdenko, děkujeme za dárečky, kterýma jste se nám naprosto přesně trefili do noty, a určitě vám návštěvu brzo oplatíme u vás.

Honzovy buchty

Skoro to začíná vypadat, že se v pátek večer bude vždycky něco kuchtit na víkend. I když doma žádného Honzu nemáme, tentokrát to jsou právě jeho buchty - Honzovy buchty. Ale aby to neměla Laděnka úplně jednoduché, navymýšlel jsem si půlku s tvarohem a hrozinkama a půlku s marmeládou ;-) Podle fotky bych řekl, že jí to vůbec nevyvedlo z míry a že se s tím popere s elánem sobě vlastním. A poprala se tak, že na marmeládu úplně zapomněla, ale to nevadí, sníst se to sní určitě.


Sice se buchty teprve pečou, ale už cítím, jak voní celým domem. A tady už je výsledek.



A opět velké díky Vendulce, že nám dala tip na pekárnu a recept na tak dobrou a hlavně jednoduchou mňamku. A díky domácí pekárně, která sama vytvoří těsto, je to pak už jen brnkačka - dle Laďčiných slov. Takže děkujeme :-)

Squashové čtvrtky

Dneska byl na popracovním odpoledně-večerním programu čtvrteční squash. V práci jsme se domluvili s Radkem, že vezme foťák on, protože na něm má jednu zajímavou funkci - sekvenční snímání. Zní to možná tajemně, ale zkrátka ten foťák udělá jednu fotku třeba každou minutu nebo kolik si tam nastavíte. Takže jsme ho na kurtu umístili na malý stativek dopředu do rožku, nastavili na 10 vteřin a začali jsme se rozehrávat. To píšu jenom pro jistotu, kdyby někomu připadalo, že při té naší hře není vidět žádné velké nasazení ;-)


Ovšem po hodince hraní jsme už vypadali trošku jinak...


Dneska jsem pravda nevyhrál, ale i přesto mě to pořád baví. Výměny začínají být vyrovnané a delší a celé to uběhat nám už nedělá až takový velký problém. Navíc jezdím přes Kostelec, kde bydlí Vendulka a protože byli krátce po dovolené, tak se s Laďkou domluvily, že ji tam cestou na squash hodím. Takže jsme nabrali i Endžu, aby měla taky trošku změnu v odpoledních procházkách a "holky" jsem tam vysadil na návštěvu. Po squashi jsem se u nich zastavil chvilku i já. Co víc si od večera v pracovní den přát? Trochu sportu, pobyt s přáteli v příjemném prostředí a hezký večer s manželkou :-) Dobrou noc...

A ještě všechno nejlepší všem Alenkám k svátku, hlavně Alence Vaškové a taky samozřejmě paní Karkoškové :-)

Somewhere over the rainbow...

Když jsem slyšela poprvé tuto písničku, byla to rychlá vypalovačka a moc se mi líbila... Pak jsem zabloudila na tyto stránky a najednou to znělo jinak, smutně, až je z toho člověku do pláče. Když si v "Portfolios" kliknete na "Heart and soul" a projdete si všechny ty fotky (navigace je vlevo dole), pochopíte proč...
A přeju všem co nejvíc takových veselých chvilek, jaké jsem zažila při focení s Jánošíkem Terezkou a s Barunkou...
Krásný den.

Úúúžasné úterý :-)

Celý den se dneska těším, až si večer užiju slíbenou masáž hlavy... Pavlík na to má dokonce i papír, takže to nebude ledajaká čárymáry masáž, ale odborná profesionální :-) Doufám, že vydržím dýl, než svých klasických 5 minut, než usnu... Když ono je to tak strašně příjemné a tak nějak mě to uspává... A aby toho nebylo málo, tak zítra jdeme na masáž zad k paní Zimmermannové, ta nás vždycky popraví, když jednou za čas děláme něco namáhavějšího, než jsme zvyklí:-)

Taky jsem dostala od Pavlíka zprda, že ještě doma nemáme nachystané rámečky na naše certifikáty, které si chceme v pracovně vystavit, protože mi to asi před půl rokem prý říkal... Buď kecá, nebo už je to promlčené, protože já mám fenomenální paměť a pamatuju si jenom to, co potřebuju :-) Takže, až uděláme naši zeď slávy, tak tu dáme hned jednu fotku. Zatím tu máme nachystaný křestní list vzduchoplavce z našeho letu balónem, pak z ponorky na svatební cestě (ponorka byla opravdová, podvodní, ne z dlouhého pobytu spolu), no a ještě možná i najdu někde certifikát z helikoptéry...
Takže zatím dobrou noc, já odcházím na sklenku Bellini a užít si masáž...

Manic Monday...

aneb bláznivé pondělí... Určitě znáte tu starou pecku od Bangles. Jen bych tam místo Valentina doplnila Pavlíka radši :-) Ale celkem to vystihuje dnešní den. Nezačal zrovna nejlíp, ale co nadělám... Náladu mi naštěstí spravil Pavlík, když mě přepadl v poledne a zašli jsme si spolu na oběd. Hned bylo líp :-) Pak už ten den utekl a já jsem se těšila domů.
Na odpolední procházce s Endžou jsme zase potkali motýla, na stejném místě, jako minulý pátek. Tentokrát ale nedělal nálety na nás, spíš odpočíval, tak aspoň jeden záběr proti světlu.


Doma jsem se nějak nemohla rozhoupat na sečení, tak to Pavlík vzal za mně a já jsem trošku zabojovala s plevelem a aspoň něco málo jsme udělali.


Zítra mě čeká úžasný den, mám od Pavlíka slíbenou masáž hlavy, sice usínám pravidelně hned, jak mi sáhne na hlavu, ale občas se i probudím a masáž si užívám :-)

A taky zdravíme výletníky, doufám, že dovča byla super a že co nevidět bude blog opět v provozu, abysme měli co číst, že, Vendul :-)