Dlouhé stíny

Včera byl nádherný slunný den. Alespoň tady u nás na Moravě. Na ranní procházce s Endžinkou jsem si všiml krásné hry světla a stínů a rozhodl jsem se, že to musím zvěčnit. Dneska jsem si ráno naplánoval tak, abysme vyrazili stejně jako včera, aby sluníčko bylo na přibližně stejném místě a aby byly vidět ty úžasné stíny. A povedlo se. Sluníčko nezklamalo, na obloze hned od rána ani mráček a my dva s Endžou, dlouzí alespoň dvacet metrů, jsme vyrazili.


Den v práci opět uběhl jak voda. A přestože pergola není obřích rozměrů, ale ta hodinka navečer, kdy přes pracovní týden můžu doma něco udělat, je málo, tak jsem se stejně jako předchozí dny chopil štětky a barvy a hurá na ni. Dneska jsem ale nebyl pod palbou fotoapárátů. Laďka si totiž taky našla práci a aby to nebylo jen tak něco, tak zrovna s rýčem. Protože z praktických důvodů chceme zrušit jeden záhonek, tak se rozhodla ty dřevěné palisádky, které jsem tam sám kdysi zakopal, zase vytáhnout ven. A jak to dopadlo, vidíte níže. Hezky do zelena sladěná od hlavy až k patě chvíli skákala na rýči, chvíli kolem něj tančila a chvíli tahala řepu ... vlastně kůly :-) Kdyby si na pomoc zavolala aspoň Endžu, protože ostatní zvířátka z pohádky doma nemáme, mohla to mít holka trochu lehčí.