Tak už se nám ochlazuje

Vypadá to, že víkendem jsme si užili to největší teplo a sluníčko a už nám začíná podzim. Ne, že by se mi nelíbil, ale teplo je prostě teplo :-) Proto jsme i dnešní fotky udělali á la plážový povaleč. Sice oděv tomu neodpovídá, ale nadšení nám rozhodně nechybělo.
No a protože je středa, už se nám to zase víkendí :-)



A dnešní hit? Pochází z hodně kvalitního roku, jako moje maličkost, že :-) a kdo už někdy viděl reklamu na Kinder Bueno, bude znát...

Nejkratší den týdne

Tomu říkám týden, jen čtyři pracovní dny... Pohoda... Ráno jsem se ještě byla stříhat, takže jsem do práce dorazila kolem půl dvanácté, hned byl oběd a než jsem se pořádně rozkoukala, už jsem měla padla.
Škoda, že to tak není častěji :-) Sice jsem houby udělala, ale občas je potřeba mít klid a nepřehánět to.

Když jsme dorazili domů, tak jsem nic netuše nakráčela do kuchyně a jak jsem zrovna něco vykládala, tak mi spadla brada, protože tam byla nádherná kytka. Jak to sakra ten Pavlík dělá, že to všechno stíhá a má to tak zmáklé? K prvnímu výročí svatby jsem od něj dostala krásné náušnice s perličkama a protože jsme byli na samotě u lesa, tak kytku jsem ani nečekala. Jenže Pavlík si pěkně počkal na dnešek a udělal mi krásné překvápko. Takže ještě jednou, děkuju Pavlíku :-) Dnešní den byl naprosto úžasný...




A dnešní hit? Pro Pavlíka... Nothing compares to you...

Pondělí 28.9.

Poslední dopoledne našeho pobytu ve srubu jsme si užili a zakončili procházkou s Endžinkou a pak už hurá domů. Cestou nazpět ještě Pavlík naplánoval zastávku v Ondřejově na hvězdárně, protože je prostě nadšenec a tak jsme ještě zajeli tam.


Tam jsme i na vlastní oči viděli, jak vypadá strom Ginkgo biloba (je to prý dobré na paměť, ale mně to teda nepomohlo).


A tohle je stará hvězdárna, to jsem musela Pavlíkovi udělat fotku a případné detaily tu pak doplní on :-)


A když už jsme byli kousek od Hrusic, tak jsme zajeli i tam a prošli se trošku.


A našli jsme i rodný dům Josefa Lady a taky původní ševcův sklípek, kam Mikeš chodil mlsat mlíko :-) A taky jsme cestou jednoho Mikeše potkali, ale Endžinka ho bohužel trošku prohnala, tak jsme ho nestihli zvěčnit :-)

Neděle 27.9.

Na dnešní den jsme si naplánovali větší procházku a protože jsou kousek Hrusice, kde se narodil Josef Lada, tak jsme nemohli jinak, než se vydat na Cestu kocoura Mikeše. Celá cesta má asi 24 km, takže pěšky jsme to celé dát nemohli, tak jsme si aspoň udělali asi 10 km okruh.


No a protože před dvěma roky jsme tu našli strašně moc hřibů, tak jsme letos vyrazili se dvěma košíky a byly nám celkem na prd, protože jsme našli akorát tak houby... Teba jednu a to bylo všechno :-)




Procházka to byla teda pořádná, zabralo nám to skoro čtyři hodinky, ale bylo nádherně, sluníčko svítilo, tak jsme si to užívali všichni. I když Endža, která toho naběhala tak třikrát tolik, co my, byla na konci dne úplně vyřízená a po krátkém zaplavání v jezírku, padla za vlast.


A protože jsme měli pořád prázdné košíky, tak jsme vyrazili na kaštany, kterých jsme za chvilku nasbírali opravdu hodně a pak je v zimě zaneseme zvířátkům do lesa, takže aspoň budeme trošku užiteční. No a samozřejmě, že jsme věrní tomu, že kdo si hraje, nezlobí, tak jsme se vrhli na vytváření zvířátek a soutež samozřejmě vyhrál Pavlík, protože mu zvířátka i stály, zatímco mně, padaly na hubu, pardón, na úsměv :-) Ale srandy u toho byl kopec a výstavka pak pěkná. Já jsem si na to vzala vývrtku, protože to s ní jde líp a kupodivu jsem si ani neublížila. Takže zase příjemné zakončení dne.



A protože dnes máme první výročí svatby, tak ještě vzpomínkové dvě fotky z našeho nádherného svatebního dne. A dnešní písnička? Jak jinak než ta, kterou si Pavlík objednal po obřadě, aby bylo jasné, že už jsem obsazená :-)

Sobota 26.9.

Hurá, sobota je tu. Překvápko, které mi Pavlík nachystal, jsem sice uhádla, protože jsem to z něj tahala nějakou dobu ale o to víc jsem se těšila. Prostě umím rafinovaně klást otázky, až jsem ho zmátla a odhalila :-) Na víkend jsme vyrazili do Tehova, je to kousek od Říčan, u Prahy a přes tu slávu, co tu byla s papežem, jsme si jen přáli, ať josu cesty volné a v klidu. Naštěstí byla cesta pohodová a kolem poledne jsme dorazili do Tehova. Tři dny ve srubu u lesa, to je prostě nádhera. Nebyli jsme tu poprvé, přesně před dvěma roky jsme tu byli taky na státní svátek, taky to bylo překvápko a protože se mi tu tehdy moc líbilo, tak Pavlík vymyslel, že tu pojedeme zase. Srub je nádherný, na verandě před ním se krásně sedí a jezírko u srubu je krásné. Prostě romantika jak hrom.




No a na tomhle velkém balvanu se dá krásně odpočívat.


Nebo i nahřívat se a relaxovat, pokud teda zrovna ten náš Kraken neleze z jezírka těsně vedle a nehodí na mě všechnu vodu, co na sobě má...


A takovou krásnou vážku jsme zachránili z jezírka a na listu jsme ji dali na sluníčko, aby oschla a mohla odletět a ještě jsme si ji i nafotili.


No a večer jsme samozřejmě otevřeli vínečko, které ode mně Pavlík dostal. To byla teda síla, ale výborné bylo a padlo velice rychle :-)

Slimáci

Pavel:
Pravidelná ranní procházka s Endžou, abych se trochu probudil, začala na cvičáku tím, že jsem potkal slimáka. Byl velký, tlustý a plazil se po trávě tím svím hlemýždím tempem (vím, že hlemýžď je šnek, čili s budkou na zádech, ale slimáčí tempo, to není ten správný výraz). Protože teď už pravidelně i na ranní procházky nosím foťák, vymyslel jsem si, že bych ho mohl nafotit, jak snídá. Ale co takový velký tlustý slimák udělá, když mu do cesty položím kousek trávy? On se vlastně celý den válí ve svém jídle a vybere si to, co nejlepšího mu zrovna přijde do cesty. Tak mě napadlo, že bych ho mohl vzít domů a trochu ho vyhladovět. Dám si ho do krabičky, aby neutekl a nechám ho den bez jídla. Pak, druhý den ráno, mu tam hodím kousek trávy a to by bylo, aby se na ni nevrhl. Bude to bezva studijní materiál a udělám z toho i hezkou fotodokumentaci :-)
Nicméně jak si tak přemýšlím, najednou mi příroda naservírovala přesně to, nad čím jsem dumal. Už nemusí dělat a vymýšlet vůbec nic, protože kousek dál je druhý slimák a ten se láduje, jako by už aspoň týden nežral. Nezaváhal jsem ani na chvilku, nachystal jsem si foťák a cvak ... cvak. Naštěstí, jak je slimák pomalý, tak i pomalu žere, takže jsem měl na všechno dost času ;-)


To se bohužel nedalo říct o průběhu celého dne. V práci mi to uteklo jak voda a už je zase večer. Strašně nerad se balím. Ale tentokrát to je jenom na delší víkend, víceméně za humna, takže to nebylo tak hrozné. Teď už jsme všichni tři nachystaní a natěšení na zítra. Endža to pravda asi ještě moc netuší, protože se na nás dívala hodně smutně, jak se chystáme. Asi si zase myslí, že pojedeme pryč bez ní. To bude zítra překvápko, až to všechno nahážeme do auta a pak ji zavelíme aby si nastoupila. Už aby to bylo. Taky se už moc těším.

Laďka:
No, den mi taky utekl strašně rychle, hlavně proto, že jsem se strašně těšila na víkend, jak vyrazíme pryč. Po odpolední procházce jsem nabalila nějaký proviant (přece neumřeme hlady), upekla štrůdl a sbalila věci a tak rychlé balení jsem dlouho nezažila :-) Teď už jen vyspat a hurá na výlet!

A píseň dne? Tentokrát s věnováním naší drahé Míši Uragán Horákové, protože nám do života přináší hodně sluníčka :-) A taky proto, že má dneska narozeniny, takže ještě jednou Míši, všechno nej!

Výroční čtvrtek

Dneska jsem se narodil. Ne, nebojte se, nestalo se mi nic hrozného, že bych se dneska podruhé narodil ... konec konců bych to ani Laděnce nepřál mě mít doma dvakrát ;-) Myslel jsem dneska před 35ti roky. Oslava sice už proběhla minulý víkend, ale dneska to byl ten přesný (slavný) den. Do práce jsem poručil chlebíčky, z Flirtu, a nejen podle mě byly opravdu vynikající. Dostal jsem několik blahopřejných esemesek a ještě jednou všem moc za milá přáníčka děkuju.
Ale začnu hezky od rána. Na ranní procházce s Endžou opět na cvičáku jsem si uvědomil, jak se sluníčko probouzí čím dál později, až se po pár dnech začne probouzet opět později než já. Dá se to velice dobře poznat podle ptáčků. Kolem cvičáku je spousta keřů a stromů a vrabci si tam ráno dávají scuka. A protože sluníčko vstává později, tak i oni se čím dál později slétávají do těchto porostů. Takže tento týden pravidelně slýchávám neskutečně hlasité štěbetání desítek vrabců, kteří si určitě vyprávějí, co se komu v noci zdálo a co budou ten den hezkého dělat. Je to neskutečný rachot, bohužel nahrávka z mobilu je jaksi nicneříkající, takže ji sem ani nedám. Když procházíme kolem těchto keřů, tak vždycky postupně utichají, sledují, jestli se nepřibližujeme moc blízko a když tak si popoletí na jinou větev. Jak se zase začínáme vzdalovat, tak štebetání nabírá na intenzitě až je to zase jak ve slepičárně.
Odpoledne jsem skočili dokoupit pár nezbytností na nadcházející prodloužený víkend, který strávíme mimo domov, ale ještě vám neřekneme, kam pojedeme. Těm, co už jsme to řekli osobně, si to laskavě nechají pro sebe ;-)
A fotečka je sice dnešní, ale to, co je na ní, je ještě ze včerejška. Od Laděnky jsem k narozeninám ještě včera dostal jednu z těchto lahvinek luxusního vína. Ta druhá je pak k výročí naší svatby, které budeme mít za 3 dny.


A ještě jednou všechno nejlepší k narozenám, tentokrát princezně Lidce :-) Škoda, že už nemá Edu, jinak bychom jí popřáli hepy brzdy :-))) (Eda byl Škoda Rapid, nádherně modrý).

Pozn. Laďka: Za "Byl to ten slavný den" Pavlík nemůže, to já :-))) Ale on o tom ještě neví, takže pšt :-)

Nekonečná středa

Středa: Zítra dopíšeme, dobrou...

Čtvrtek: Tak teď už je zítra, ale vážně už netuším, proč ta včerejší středa měla být nekonečná ...
Tak nějak to vypadalo dřív, kdy jsme si ještě nepsali blog a tudíž jsme neměli zaznamenané důležité události. Od té doby, co si to hezky každý den zapisujeme, je to jiné. Můžeme se ke kterémukoliv předchozímu dni hezky vrátit a přečíst si, co že jsme to vlastně dělali nebo prožili. A protože v naší paměti je všechno uložené navěky, jenom se občas ztratí nějaké spoje, které nám tím pádem neumožní si na to nebo ono vzpomenout, tak takové občerstvení událostí ty spoje obnoví a my si to vybavíme, jako by se to stalo před chvílí. Včera jsme na blog dali jenom tyto dvě fotečky ...



Takže jediné, co se mi v mozku díky nim vybavilo, byla ranní procházka s Endžinkou na cvičáku, kde jsem v této "požehnané" roční době našel páreček rozkvetlých kopretin a to, že navečer po práci jsme byli opět, sice po dlouhé době čítající jeden celý měsíc, na masáži u skvělé paní Zimmermannové. A jak je možné, že dva maxi ořechy v Laďčiných rukách mi připomněli masáž? Ne ne, není to tím, že bysme byli těmi ořechy zmasírovaní, ale proto, že pak vždycky zajedeme aspoň na chvilku za kamarádkou Verčou a jejími chlapy Honzou s Johnym do Napajedel. Oni totiž na zahradě mají veliký starý ořech na kterém se vždy urodí velké množství těchto "maxiplodů" :-) Které jsme potom večer loupali a ty úžasně sladké bílé ořechy si vychutnávali.
No a potom ještě určitě byla odpolední (tedy včera spíš večerní) procházka s Endžinkou, protože jsme si ji tak nějak navykli na dvě procházky denně. Co dalšího zapamatováníhodného se včera o nekonečné středě dělo, si teď vážně nevzpomínám. Jo, ještě jsme včera ráno jeli s kolegou z práce Jirkou na jedno jednání do Otrokovic a vezli jsme Laděnku do práce. No a protože jsme ještě měli chvilku čas, tak nás pozvala na horkou čokoládu :-) Bylo to nádherné zahájení dne.
Takže, aby i další dny nezapadly do mlžného oparu zapomnění tak, jako ta včerejší středa, tak se budeme snažit si to psát poctivě každý den. A co vy? Taky si píšete, abyste si pamatovali ... ?

Dinopark v Kostelci

Pro všechny, kteří se hned chystají do nového Dinoparku, bych jen ráda podotkla, že nic takového zatím bohužel v Kostelci není, takže klíd jako... Sice malý Vojta by znalostmi v druzích dinosaurů určitě předčil nejednoho staršího nadšence. Na dnešní odpoledne jsem byla domluvená s Vendulkou na pokec, tak mě Pavlík u ní cestou na squash vyhodil a protože vím, jak Vojta miluje dinosaury, tak jsem mu jednoho dovezla. Dokonce i vydával opravdové skřeky, no, podle radosti, jakou Vojta měl, jsem se určitě trefila :-) Samozřejmě jsem k němu vzala i lístek s názvem, ale Vojta ho úplně suše pojmenoval, takže mi spadla brada... Na focení mi i půjčil jednoho svého, jak jinak než zeleného, protože zelená je nejlepší :-)


A ještě pro zvědavce přidávám dort, který měly Terezka a Barunka dodatečně k narozeninám. Samozřejmě že ostřílené žokejky nemohly mít jiný dort, než s koníkama, takže nadšení, které bylo při předání, nelze popsat, to bylo něco :-)



A dnešní hitovka? Zase jedna z mých oblíbených vykopávek, dneska trošku pomalejší na dobrou noc...

Dobrý den, lidé kolem nás...

Dneska jsme se s Pavlíkem trošku picli z burčáku, který nám zůstal z víkendu a proto dnes bude krátké psaní.


A tady je ještě jedna fotka z Pavlíkovy ranní procházky, krásná, že?


No a ještě slíbená kapustová fotka :-)


Jinak celou verzi dobrého dne najdete tady. Doporučuju :-)

Neděle

Po včerejší oslavě jsme si trošku přispali. Odpoledne měla Laděnka jízdy, tak jsem sám pokračoval na pergole. Teď už mám nachystané všechny i ty nejmenší kousky kolem komína, už je jenom natřít, pospojovat a nahodit nahoru. A když se dělá něco nového, tak jsem zrovna i komín přetřel novým nátěrem. Po procházce s Endžou jsme udělali toto aranžmá :-)



V podvečer jsme si ještě skočili do kina na novou českou komedii Muži v říji. Proč jsou poslední dobou v upoutávkách na film skoro všechny srandovní scény? Člověk je natěšený, jaká to bude prča a pak tam jen tak sedí a čeká na ty scénky z ukázek. Nicméně tentokrát to nebylo až tak hrozné, i když místy se i tento film tak nějak táhl. Naše "odborné" celkové hodnocení je ale spíš pozitivnější. Možná lovečtí nadšenci vábící zvěř jej budou považovat za geniální ;-)

Velká oslava

Tak už je to zase tady :-) Vždycky kolem poloviny září děláme s rodinou oslavu narozenin. Dřív jsme slavili já se sestrou, teď už druhým rokem i jejich malý Michálek, náš druhý synovec. Oslava bývá u nás na zahradě, protože je ještě celkem teplo. A vždy přijedou s námi posedět i babička s dědou. Nachystáme klobásky a maso na grilování a na pití burčák (kromě nealka pití pro děti a řidiče). Nádherný dárek jsem letos dostal od své Laděnky, i když jsem už od čtvrtka tak trošku něco tušil. Na obědě jsme totiž potkali taťku a ten se tak nějak nechťa prořekl ;-) Ale výsledný pohled na dárek mi fakt vyrazil dech. Dostal jsem celý ostrov s palmou někde v Karibiku ... a k tomu ještě i s truhlou plnou pokladů ...



Samozřejmě, že jsme ho museli hned kuchnout a ochutnat, i když bych se na něho nejraději pořád jenom díval. A byl vynikající :-)


Celé odpoledne bylo nádherné, taková pohodová rodinná oslava. Kluci skákali v trampolíně a i skoro všichni ostatní se tam s něma vystřídali. Krásný den i díky sluníčku, které nás opět nezklamalo.

Tryskopátek

Laďka:
Nevím čím to, ale dneska byl hotový blázinec. V práci lítačka, spousta focení (hlavně miminka v kapustě :-) příště hodím snímek), pak tajfun z Vizůvek, s nima jsem pak jela Pavlíkovi pro jedno překvapení (foto zítra) no a ještě jsem stihla "uvařit" úžasné grilované koleno od Johana :-)
Prostě jednou nádherný i když šíleně rychlý den.


Pavlík:
Tak já teda taky nevím, ale dnešní den byl pro mě naprosto pohodový ...
Ráno jsem byl u doktora a pak na zbytek dne (v podstatě na celý den) jsem si vzal v práci volno. Přijel jsem domů, v klidu jsem posnídal, něco málo si přečetl a trochu pobrouzdal po internetu. Po obědě jsem skočil do obchodu dokoupit pár věcí na zítřejší oslavu a ještě jsem se na chvíli stavil opět na podzimní jarmark. Dal jsem si svačinku - bramborák. Jak Laďka včera psala, oni je tam prostě dělají neodolatelné :-) Seděl jsem na lavičce na náměstí a pozoroval ten mumraj kolem sebe. Sluníčko svítilo, bylo teploučko a chuťové buňky si mlaskaly. Po návratu domů jsem vyrazil s Endžou na odpolední procházku. Potkali jsme sousedku s Endžinčinou kamarádkou Hepčou, tak se nám šlo ve čtyřech líp. Zašli jsme až na rybníky holky trochu vykoupat. Stále svítilo sluníčko, bylo teploučko a krásný klid přírody. Endža si zase jednou trochu zaplavala a byla z toho nadšená.


No a pak už se přiřítila Fábia s vizovickou espézetkou a přivezli mi Laděnku. Ta najednou odkudsi vytáhla grilované koleno (že by z motoru auta?), tak jsem měli o večeři postáráno. A to je konec dnešního krásného pohodového dne. Dobrou noc.

Podzimní jarmark

Na dnešní jarmark jsme se s Pavlíkem těšili jak malí, protože tam vždycky mají úžasné bramboráky :-) Skoro celý den poprchalo, tak už jsem si myslela, že nic nebude, ale odpoledne déšť naštěstí přestal a když jsme se konečně skoro o půl šesté dostali na náměstí, tak jsme první letěli na bramboráky. Mňamka to teda byla... Ostatní stánky už sice byly více méně prázdné, ale to hlavní jsme stihli :-) A ještě jsme si vzali trdelník sebou a prošli jsme se trošku a pak jsme pádili domů v očekávání, co zase ten náš ukrutný pes provede :-)

A takovou krásnou okrasnou trávu máme doma... když se s láskou zalívá, tak nám pak takhle krásně vykvete :-)


A ještě gratulace Zdence do Oznice k narozeninám, všechno nejlepší přejeme :-)

No a dnešní písnička? Zase mě chytla trošku divoká, takže Sway to jistí :-) Asi budu muset znovu začít chodit na břišní tance, abych se trošku vytančila, nebo si budeme muset s Pavlíkem někdy zajít trsnout do Staru :-)))

Překvápko

Dnes nám Endžinka nachystala překvapení. Kupodivu nevyhrabala žádnou ze svých oblíbených děr, ale zrušila si pelech. Sice už ho kdysi trošku načla a protože jsme jí pak koupili nový, nechali jsme jí ten natrhlý venku, aby madam ležela na měkkém. No, asi se hodně nudila, tak z něj vytahala to, čím to bylo vyplněné (na fotce to sice vypadá jako toaleťák, ale nebojte, je to látka) a protože byl Pavlík doma dřív než já, řádně jí vyčinil a všechno po ní posbíral. Já, když jsem dorazila, tak už bylo vše uklizeno a Endža se tvářila nadšeně, že mě vidí... Až pak mi došlo, proč to tak je, když dostala zprda :-)

Po procházce mi ještě Pavlík s Endžinkou zapózovali.


A protože dneska má svátek Lidka, tak všechno nejlepší, princezno Lidko :-) Doufám, že další příjemný pokec bude dřív, než za rok ;-)


A dnešní písnička? Krásná :-)

Krátké dlouhé úterý

Úterky a čtvrtky mám sice otevřeno v práci o hodinku míň, ale dneska jsem potřebovala dělat trošku dýl, protože se mi práce nějak nakupila. Využila jsem toho, že Pavlík má squash a domluvili jsme se, že se scukneme ve Zlíně kolem 19:00. Ještě jsem stihla skáknout do květinářství a přikoupit dvě nové kytičky aby se nám to doma pěkně zelenalo :-)
Pavlík ještě než vyrazil na squash, skáknul s Endžou na procházku a poslal mi krásnou mms, vyfotil housenku obrovskou jako ruka :-) Ale protože si nevzal foťák (že, Pavlíku) tak to fotil na mobil a pokud to bude aspoň trošku pěkné, tak to tu dodatečně hodíme.
Taky jsme dneska obhlíželi na netu jahody, chceme na příští rok zasadit nové a nejvíc se mi líbila odrůda Superstar, ta prý roste až DVA metry!!! To na to ani nedosáhnu, pokud to přikoupíme :-))) Ale co, nějaké to štokrle doma máme, tak bych holt chodila na jahody vybavená židlí...

A písnička dne? Protože jsem se zrovna dívala na příští dovolenou :-) a šmejdila jsem po samých slunných místech, tak trošku toho temperamentu do chladného září :-)

Kdo zmokne, vyroste :-)

Naše odpolední procházka se dneska opozdila a než jsme vyrazili, už se začalo trošku zatahovat a asi tak v půlce našeho okruhu se rozpršelo. Tak jsme hodili nohou a domů jsme dorazili stejně trošku mokří. Uvidíme, kdo víc vyroste... :-)
Doma jsem hned postavila na čaj a udělali jsme si výborný červený z čajové bonboniéry, kterou jsem dostala od Pavlíka na Vánoce. Jo, jak se začne brzy stmívat, venku chladněji, to už budou naše večery medové. Nebo čajové? :-)


A dnešní písnička? Ta je pro všechny zamilované...

Líná neděle

Konečně neděle, kdy nemáme horu věcí na udělání a můžeme si přispat a odpočívat. Sousedovic Lord na rozdíl od nás hlídal a nelenošil, ale mám takový pocit, že otevřít mu branku, už frčí s náma :-) Hlídání nehlídání...


Při ranní procházce jsme Endžuláka pořádně prohnali s lítajícím talířem a některé její kreace byly dost dobré :-) Já jsem měla nahazovat, aby to Pavlík vyfotil, ale nějak jsem stála proti větru, což není zrovna nejlepší, když se háže talířem, ale po malém rozcvičení jsem brilantně nahazovala a povedlo se pár krásných záběrů. Při tomto nahazování nebylo ublíženo žádnému zvířeti ani Pavlíkovi :-)



Z hřibové úrody jsem dnes udělala na oběd houbové rizoto a už vymýšlím, kdy na hřiby vyrazíme zase :-)

A písnička dne? Dnes mě chytla italská nálada a proto tahle moje oblíbená vykopávka. Hezkou neděli :-)

Na hřiby jedině po ránu 2

Dnešní ranní procházka byla trošku divoká. Vyrazili jsme cestou, kde sbírám hřiby a Pavlík dostal nápad, že to vezmeme na cvičák, kam chodíme s Endžou, zkratkou, skrz houští.


A takovou fajnovou botu jsme cestou potkali, v té se musí chodit jako po mechu :-)


No, věta "Je to dál, zato horší cestou" to vystihla naprosto přesně... V takovém předklonu jsme se plazili cestou necestou, houštím a podobně. Docela jsem si oddechla, až jsme slezli dolů a dostali se na volné pole. Odpoledne jsem měla jít fotit svatbu, tak jsem se už viděla, jak fotím celá poškrábaná a dodřená :-)


Ale zase za takovýto úlovek to stálo, ne?


Kolem 11 jsme si vyrazili na oběd k našemu oblíbenému Kajmanovi a nezklamali, oběd byl výborný a pak už jsem vyrazila já fotit svatbu a Pavlík domů.
Doma si teda pěkně mákl, dodělal laťky na pergole, zrušil jahody, protože chceme nasadit nové a ještě ostříhal ostružiny a maliny.
Večer, když jsem dorazila za tmy ze svatby, tak Pavlík odtajnil překvápko, které chystal a neprozradil ani pod pohrůžkou násilí. Udělal Míšu, asi každý zná tuhle zmrzlinu z dětství :-) Byla to teda mňamka výborná a pro ty, kdo by si to chtěli zkusit doma, je tu recept: kysaná smetana 200 gramů, plnotučný tvaroh 250 gramů, 1 vanilkový cukr a 10 dkg moučkového cukru. Ušlehat, dát zmrznout. Pavlík si tam přimíchal ještě ostružiny a taky to nebylo špatné, takže experimentujte a nechte si chutnat :-)