Jak oslavit státní svátek

Dneska jsem se vrhla na kurýrování Pavlíka, protože na něj padlo nějaké nachlazení a tak jsem nasadila všechny zbraně a teď večer musím uznat, že se povedlo, vypadá to, že bacilové prchnou hodně daleko :-)
Taky máme doma ještě jednoho maroda a to Endžu. Od soboty je celá vyděšená, nechce pořádně žrát, je prostě nějaká divná. Pořád jsme přemýšleli, čím to a pak nám došlo, že v sobotu tady kousek měli myslivci hon a my jsme byli v práci, takže jsme nevěděli, co se dělo. Endža se totiž strašně bojí petard, ohňostrojů a střílení a hádáme, že díky tomu honu si užila chudina svoje. Dnes už naštěstí byla celkem v pohodě, ale trvalo teda pěkně dlouho. Na ranní procházce už lítala jak střela bahno nebahno. Celý den jsme tak nějak prolenošili, pustili jsme si film a kolem druhé odpoledne jsme to už nemohli vydržet a vyrazili jsme na odpolední procházku. Chvilku potom, co jsme vyrazili, se začalo vybírat počasí, sluníčko vylezlo, no krása, procházka příjemná a tady na té fotce je Endža, jak čeká u cesty, až projede auto. Škoda jen, že tu není vidět, že je to mírný svah a že Endža má zadek do kopce :-)


Procházku jsme udělai dvojitou, ať si Kraken užije a domů jsme dorazili po docela dlouhé době, ale venku bylo hezky, tak proč spěchat. Doma jsem pak vymýšlela, co budeme dělat a potom, co jsem probrala a zavrhla těch pár her, co máme doma, Pavlík nadhodil, že si dáme žolíky. No, věděl, do čeho jde, já mám solidní základ z dětství, kdy jsme u babičky a u dědy hrávali pravidelně o desetníky a tak jsem prostě ostřílený karbaník. Musím říct, že ač se občas Pavlíkovi zadaří, dneska jsem vyhrávala a když jsem si občas rozdala tři žolíky, dokonce mě i podezříval, že podvádím. No, poslední hru jsem se teda vzdala žolíka, co mi zbyl z předchozí a protože jsem chtěla udělat Pavlíkovi radost, rozdala jsem karty a ty moje, spolu i s žolíkem, jsem mu dala. Ať chlapec ukáže, co umí... Naštěstí posledí hru vyhrál, ale jen o fous a je klid v rodině :-)