Silvestr

Nevím, jak ostatní, ale Silvestr mě nikdy do vytržení nepřiváděl, protože taková jakoby organizovaná zábava je někdy trošku otravná. Pokud se chci bavit do rána, nepotřebuju k tomu mít tenhle jediný datum, ale jde to kdykoliv. No a pokud se mi zase v tento den nechce se bavit a být vhůru a čekat na půlnoc, jsem divná? Holt usínám brzy a zrovna dneska bych šla spát brzy, jen kvůli Endži jsme si teda ponocování naordinovali chtě nechtě. Taky petardy jsem nikdy moc nemusela, protože každý pes, co jsme doma měli, se strašně bál a když pak i člověk vidí ty úrazy, nechápu, proč to lidi dělají. Jistě, je to krásný pohled, když se to umí, líbí se mi to, ale že bych musela šílet a skupovat toho hromady? To určitě ne...
Taky zábavu si člověk musí zajistit sám, protože na televizi se nemůže spolehnout a tak jsme si s Pavlíkem udělali hezký večer a dali si i partičku žolíka. Endžince jsme letos zajistili tišící prášky, protože ta, když bouchají petardy, nebo se střílí, vyvádí strašné věci, třese se a není k uklidnění. Kdyby jí šlo nějak vysvětlit, že s náma doma, je v bezpečí... Holt je ten její strach asi silnější. Takže letos dostala prášky a celkem klidně pospávala, sem tam otevřela oko a poslouchala, pak kolem půlnoci se snažila vstát a tak jsme ji ještě hodinku po půlnoci hladili a uklidňovali. Bylo to o hodně lepší, než loni, byla sice při smyslech, jen byla klidnější, netřepala se, vnímala, takže snad jí to pomohlo.
Doufám, že na Nový rok budou všichni spát dlouho a bude klid, ať doženeme to ponocování :-)

První jízda...

Vánoce jsou vždycky plné návštěv a skloubit všechno dohromady dá zabrat. K někomu jedeme my, někdo zase přijede k nám. Letos jsme spíš plánovali návštěvy k nám, hlavně kvůli Endži, protože byla pár dní po operaci a chtěli jsme být s ní doma, aby bylo všechno v pořádku. Protože ale všechno snášela hodně statečně, občas jsme i vyrazili na hodinku, dvě pryč.
No a protože u nás Ježíšek nechal pár dárečků i pro Vendulku s Pavlem a pro kluky, vypravili jsme se do Kostelce na besedu my. Posezení bylo příjemné, dárečky udělaly radost i nám, ještě jendou, Ježíšku, děkujeme :-) No a protože nemáme fotky, stačí mrknout k Vendulce :-)

A teď zpátky k první jízdě... Ještě teď mi vlajou vlasy... Včera jsem si konečně vyzvedla řidičák a dnes mě Pavlík nahnal za volant, ať nás odvezu na návštěvu k Vendulce. Po asi třech týdnech, co jsem na ten zázračný a vysněný doklad čekala, jsem si nebyla jistá, že někam vůbec dojedeme :-) Nalepili jsme na auto Zetko a už jsme frčeli. Cestu jsme ve zdraví oba přežili, ještě, že je Pavlík takový klidný a trpělivý. Neumím si představit, že bych jela s nějakým nervákem, to bych asi daleko nedojela. Takhle se pomalu otrkávám a přestávám se bát. Můžu ale říct, že jsem si myslela, že to bude horší a byla jsem příjemně překvapená, když jsem zjistila, že to tak strašné není. Teď už jen trocha tréninku a přestanu jezdit s vytřeštěnýma očima :-)

Plno návštěv...

... takže tradičně blog nestíháme a dopisujeme opožděně. Všem těm, kdo mi přejou brzké uzdravení, děkuju, už se mi nos zmenšil na normální velikost a aspoň je vtipné téma k hovoru na návštěvách :-)
(holt se se mnou Pavlík nenudí...)
Dnes se na besedu odpoledne stavila Verča s Honzou a s Johnym (taky Vlci :-) zdravíme do Prahy) a vyměnili jsme si dárečky, co nám Ježíšek nechal pod stromečkama. My jsme ještě honem dali upéct chleba na pohoštění a musím říct, že nákup pekárny byla bezva věc. Teplý, voňavý chleba, to je něco nepopsatelného, jen ty následky jsou horší... Nikomu asi nemusím popisovat, co následuje po pozření takové lahůdky... Ale co, jednou za čas je krásné se vznášet, ne? :-)

Návštěva úrazovky

Stejně už to ví celý Zlín, tak proč to nehodit do placu, aby se zasmáli i další? Jsem oficiálně praštěná...
Dnes jsme se vydali na úrazovku, protože Pavlík jinak nedal a já jsem i byla ráda. No a teď popořadě. V úterý večer jsem byla nějaká vyřízená, protože od soboty válčím s nachlazením a taky už jsem toho všeho asi měla už dost a prostě se mi večer nějak udělalo šoufl, mám nízký tlak, tak je to hned. Došla jsem z obýváku do kuchyně a protože poznám, kdy je mi na omdlení, tak jsem si sedla do jídelny ke stolu a položila jsem si hlavu na stůl, abych se vzpamatovala a pak už jen vím, že mě bolí hlava a Pavlík celý vyděšený zjišťuje, jestli jsem živá... Jen vím, že první jsem ho okřikla, ať nekřičí, aby se nevyděsila Endža vedle a nehnala se za nám a ještě aby si něco neudělala. No, prostě jsem sebou praštila na zem a přitom jsem si narazila nos a hlavu. Bolelo to pěkně, Pavlík mi na to dal led a celkem se to dalo vydržet.
Ve středu to jen trochu nateklo, ale nechtělo se mi lítat na Štědrý den po doktorech, tak jsem to vydržela. Jenže dnes to tačalo bolet a měla jsem strach, abych to neměla třeba zlomené. Takže jsme vyrazili na úrazovku a tam pusto prázdno, naštěstí, díky tomu, že není sníh a náledí. Po rentgenu mi řekli, že to mám zlomené, což mi teda připadalo strašně směšné, že jednou omdlím a zlomím si nos... No, boule na čele byla taky pěkná, ale ten nos, to je něco lepšího :-) Dělat se s tím nic nedá, takže uvidíme, jak mi to sroste. Není to žádná velká zlomenina, ale bolí to pěkně. No co, aspoň bude můj "řecký" profil ještě dokonalejší :-)
Letošní Vánoce si teda budu pamatovat ještě hodně dlouho, z mnoha důvodů...


Na odpoledne jsme byli domluvení s Horákama, že si dojedou rozbalit dárky, které jim u nás nechal Ježíšek a tak jsme si dárečky vyměnili a Terezka s Barunkou byly celé nadšené z koníka, kterého u nás našly a hned si ho taky pořádně odzkoušely :-)
Jen jsme je museli krotit, aby si daly pozor na Endžinku a na mě :-) Dva chudáci zranění, ještě, že Pavlík je v pořádku a může o nás pečovat :-)

Štědrý večer nastal...

... a my jsme si ho užili krásně celý. Ráno jsme si nazdobili stromeček, už jak jsem na něj dávala svíčky, tak jsem se těšila na to, jak si je večer zapálíme. My totiž na stromeček nedáváme žárovičky, ale klasické svíčky a pak je to prostě jiné, když se zapálí a hoří... Jen se to musí hlídat :-)


Na oběd chodíme tradičně k Pavlovým rodičům na úžasné bramboráky a chviličku tam posedíme a pak hurá domů. Letos jsme taky hodně spěchali, aby Endžinka nebyla dlouho sama doma. Na procházku ji bereme asi 4-5x denně, protože jsou kratší, aby se neunavila a nenamáhala nohu. Jen doufám, že si na to nezvykne a nebude je vyžadovat i po uzdravení :-)
Ježíšek nám nadělil spoustu krásných dárečků a já jsem byla hrozně moc překvapená, když jsem pod stromečkem našla klávesy, úplně úžasné, z fleku bych mohla chodit hrát po zábavách :-) Vždycky jsem si přála mít klavír, dokonce jsem mamce jako malá vyčítala, že mě nedala do Lidušky, abych se na něj naučila hrát... na to mi řekla, že pak by mě to stejně nebavilo a vyčítala bych jí zase, že mě tam posílala. Kdoví :-) Takže jsem samouk nadšenec a učím se spíš podle sluchu, než podle not, ale dneska jsem pořád zkoušela koledy a všechno možné. Prostě dárek, jaký jsem si přála už dávno... Jak jen to ten Ježíšek věděl? Děkuju :-)

Poslední pracovní den

To bylo pro mě úterý, ale pro Pavlíka je to až dnešek, středa. Včera byla Endžinka na operaci kolene, dávali jí nový vaz, takže pak se jí bude běhat líp, jen co se jí to zahojí. Včera toho bylo moc, lítali jsme kolem ní, jen ležela a nechala se hladit, no, bylo nám jí strašně líto. Drželi jsme u ní na střídačku stráž, jak je vidět na fotce. Pořád se chtěla zvedat, noha ji ale bolela, tak to nešlo a my nevěděli, jak jí pomoct. Měli jsme strach, aby si neublížila, nebo aby jí nepopraskaly stehy. Ale Endža je šikovná, tak doufáme, že bude brzy běhat a že jí nový vaz bude sloužit ještě hodně dlouho. Jak pan doktor řekl, prý až jí to sroste, mohli bysme ji za něj i uzvednout... No, zkoušet to nebudeme, ale už aby to bylo a ona si mohla konečně polítat a užít pohybu.

Pondělí

Protože už mám v práci víceméně hotovo, zítra poctivě dopíšu :-) Dnes se jdu pokurýrovat, sobotní street party mě dodělala, ono být venku v -10 stupních, nic moc... Ani slivovice nezahřeje :-)
Jo, vybrali jsme si ten nejchladnější den a pak se to špatně veselí venku, na ulici. Ale bylo to bezva, tradice je to hezká a i přes tu zimu se všichni bavili a to je hlavní.
V práci už mám klid, předposlední pracovní den, dodělávám si účty před koncem roku a ujišťuju zákazníky, že to, co normálně trvá třeba týden, opravdu neudělám teď, před Vánocema, do druhého dne. Nevím, ale někdy mi lidi připadají jako ovce. A domluvte se pak s nima :-) to je nadlidský výkon... Když občas popisuju doma Pavlíkovi zážitky, co tu mám, nechápe, čeho všeho jsou lidi schopní. Já už jsem teda za těch 13 let, co tu pracuju, zvyklá na ledaco, ale vždycky se najde někdo, kdo mě teda ještě překvapí. No, lidská blbost je neomezená a pokaždé se objeví někdo, kdo její hranice ještě posune dál :-)

Neděle

Na včerejší pouliční pařbě jsme pěkně promrzli, takže dneska jsem se hlavně já kurýrovala. Takovou rýmu jsem neměla hodně dlouho. Takže na ranní procházku vyrazil Pavlík s Endžou sám a já jsem ležela zabalená v dekách u televize. Jev u nás celkem vzácný, protože na televizi se díváme sem tam, ono tam toho taky moc není a proč tím zabíjet čas taky... Holt nemoc je něco jiného, to se člověk zabavit musí a tak jsem si užívala televizní zábavy. Na oběd jsme si nechali dovézt pizzu a slavnostní nedělní oběd byl hotový :-)
Odpoledne už bylo trošku líp a na procházku jsem se vypravila i já, protože ležet celý den doma, to je na palici. Venku bylo krásně, prohnali jsme Endžu na sněhu a užívali jsme si krásného dne.
Doma jsem zjistila, že nám nádherně kvetou netřesky, i když je zalívám a rosím hodně nepravidelně, tak se nám odměnili aspoň takhle krásně :-) Holt zahradnice ze mně nikdy nebude asi. Fotku dodáme později, až to doma zpracuju.

StreetParty číslo 9

Sice dnes byla po dlouhé době nepracovní a volná sobota, ale bylo potřeba dokoupit ještě pár věcí a tak jsme si přivstali a vyrazili na nákupy hned po ránu, kdy je všude nejmíň lidí a dá se to taky zvládnout nejrychleji. Strkat se pak v přeplněných obchodech s tlupou šílených lidí, no ani omylem... Pak jsme se ještě stavili na vánočních trzích na náměstí a dali jsme si bramborák, no jak jsme byli hladoví, ten bodl :-) Já ještě horkou medovinu na zahřátí a pak hurá domů. Na večerní streetparty jsem si ještě nachystala krabí pomazánku a pak už byl klid.
Tahle zimní sešlost se traduje od postavení domečků, kde bydlíme, prostě se sejdou lidi z asi 12 baráků, co jsme tak pohromadě nejblíž a vždycky se to pořádá u někoho jiného na dvoře, nebo na ulici před domem. Ti, co to pořádají, většinou víc sousedů dohromady, nachystají to hlavní, zázemí, svařák, trochu jídla a pak už každý, co přijde, něco přinese a nakonec se stoly prohýbají pod jídlem a pitím. Je to bezva tradice, aspoň se lidi sejdou, poznají, popovídají, pak se jinak udržují sousedské vztahy. Je to pak jiné, než když se nějaký "soused", který bydlí poblíž, radši schová domů, dělá, že vás nevidí, než by pozdravil... Nevím, co by to komu udělalo, já radši někoho pozdravím třikrát, "hubu" mi to neutrhne, jak se tady říká a je to přece slušnost. Holt asi se to tak úplně nenosí...
Letos jsme si teda vybrali snad nejchladnější den, co vůbec byl. Hned po příchodu jsme dostali na přivítanou panáka slivovice a na chvilku bylo teplo. Svařák šel na dračku a čaj se ani nestačil vařit. Jídlo bylo výborné, první zmizel tatarák od sousedů vegetariánů a pak že vegetariánské jídlo není dobré... Je, když se umí připravit. Ale zase kousek uzeného je kousek uzeného, že? :-)
Takže vnitřní zahřívání fungovalo vždycky jen chvilku a tak jsme postávali kolem ohňů a zahřívali se i tak. Samozřejmě došlo i na vypouštění balónků přání, všech barev a tak bylo i veselo. Po asi dvou hodinách jsme si museli odskočit, tak jsme si odběhli domů a já jak jsem se vyzula a vyslekla, tak už jsem odmítla jít zpátky, protože po dvojím vymrznutí na trzích jsem byla pěkně načnutá a tohle už bylo na mě moc. Takže Pavlík se tam ještě na chvilku vrátil, rozloučit se i za mě a já jsem se mezitím nahřívala ve sprše. Dvě peřiny na noc a ještě oblečení hodné polárníka, mě tak trochu zahřálo, elektrická vyhřívací deka pod prostěradlem jela na plné kule a já jsem konečně přestala být zmrzlá na kost. No, rýma se mi pak další den rozjela pěkně, ale na to, že mám denně plný obchod lidí, co mi tak kýchají a pokašlávají, jsem odolávala celkem dlouho, ne? Takže hurá léčit, ať si Vánoce užiju ve zdraví :-)

No a další streetparty? Ta bude asi letní, ta je jednou za dva roky, tu pořádáme my s našima sousedama, kteří mají největší pozemek a všichni se tam vejdou a ta bude asi příští rok. Takže hurá do dalšího roku, v létě bude veselo!

Že by další den pryč...

...a blog zase nikde? Ale jo, jen to nějak nestíháme... Lidi prostě nejvíc šílí na poslední chvíli a všichni si myslí, že každý umí čarovat a že všechno se udělá asi samo a tak nějak na počkání... Houby. Já už dodělávám poslední focení a už se těším na ten klid, kdy si pospíme a budeme chodit na velké, dlouhé procházky s Endžou... Taky houby. Při posledním vyšetření u veterináře nám řekli, že Endža pajdá na zadní nohu proto, že si před pár lety natrhla vazy v koleně a protože jsme nic nepoznali, nějak se to projevilo až teď, kdy nám bylo podezřelé, že je posledních pár dní jak Žofré. No, dnes ráno s ní teda byl Pavlík na rentgenu, dostala příkaz ráno nežrat, protože na rentgen dostane injekci, aby byla vláčnější. Samozřejmě ráno vylítla ven a sežrala pár zmrzlých granulí od večeře, na které jsme zapomněli a ty taky pak u doktora vyhodila. Naštěstí žádná hrůza, aspoň, že to šlo ven. Když mi Pavlík popisoval, jak bezvládnou Endžu dávali na rentgen a pak ji nesli do auta a jak ji doma zase vydělával, úplně mi vhrkly slzy do očí. Ono vidět toho našeho bláznivého psa úplně bez sebe, jak jí visí jazyk z tlamy, to není příjemný pohled...
Když jsme přijeli z práce, tak už byla vyspaná a hrabala se statečně na nohy a vítala nás, takže to bylo lepší. Hned jsme vyrazili na procházku, aby se provětrala a vyběhala, když byla celý den zavřená doma.

Vánoční trhy

Na dnešní odpoledne, nebo spíš podvečer jsem byla domluvená s Míšou a holkama alias uragánama, že si proletíme vánoční trhy na náměstí. Takovou kosu, jaká dnes byla, jsme teda nevychytaly. Terezka i Barunka byly zmrzlé a my dvě s Míšou jakbysmet. Koupily jsme pečené kaštany, nějaký ten perníček, já ještě obrovskou naběračku - cedník na focení do práce a už jsme se těšily k nám domů do tepla. Pavlík s Endžou už netrpělivě čekali a Terezka s Barunkou se na ně úplně třásly :-)
Pavlík, než se nás dočkal, tak ještě honem vyrazil provětrat Endžu, takže jsme se minuli a holky pořád vyhlížely a vyhlížely... Nakonec se samozřejmě dočkaly a přivítání bylo bouřlivé. Samozřejmě Pavlíkovi ukázaly svítící tyč, co si vybraly na trzích a Pavlík jen valil oči :-)

Foto dodáme zítra...

Hurá, sněží!!!

Ale je kosa jak... :-) Sníh by mi až tak moc nevadil, ale kdyby u toho nebyla tak strašná zima... já jsem prostě zmrzlá odjakživa a když se pak vychystám ven, je to jako bych šla přinejmenším na severní pól... Čepice, šála, rukavice, samozřejmě několik vrstev oblečení a hlavně pořádné boty. Pak už mi to nevadí :-)
Ráno by mě ani ve snu nenapadlo, že přes den napadne tolik sněhu a tak jsem nebyla dobře připravená. Odpoledne jsme měli masáž, což znamenalo hurá na autobus a přímo na masáž. To by ale zmíněný autobus musel dojet včas, nebo aspoň vůbec. Po dvacetiminutovém čekání jsem zavolala help Pavlíkovi a šla jsem se ještě s jednou kamarádkou schovat zpátky do práce, protože autobus nikde a zima byla veliká. Promrzlé jsme si daly v práci lattéčko a užívaly jsme si tepla, než Pavlík dorazil. Moje masáž samozřejmě padla, takže jsme paní masérce zavolali, co se děje a Pavlík mě hodil rovnou k Verči na pokec a na čaj a honem spěchal, aby aspoň jeden z nás dorazil na masáž včas. My jsme zatím měli generálku na Vánoce, Johny prskal s prskavkama jak na Štědrý den a já už jsem se aspoň začala těšit na Vánoce :-)
Když jsme dorazili večer domů, Endža celá šťastná běhala ve sněhu a byla natěšená na procházku, takže honem převlíknout, no a hurá zase do chumelenice. Pavlík mě nečestně zkouloval, to se jako nedělá, když jsem zmrzlá, počkej Ty potvoro, až vyrazíme příště, to bude bitva velká!!!

Volné úterý

Dnes jsme měli s Pavlíkem nějaké pochůzky a tak jsem si domluvila Verču na záskok a vzala jsem si celý den volno. Teď, když jsem se vyházela v práci z toho nejhoršího, si to můžu dovolit. Včera jsme měli jít ještě do divadla, ale pro nemoc se to přesunulo až někdy na únor, což mi teď bodlo a tak jsem byla v práci až do osmi do večera. Takže úterý volné :-) Ráno jsme pojezdili, co jsme potřebovali a pak mě Pavlík hodil domů a odfrčel do práce.
Já jsem se snažila konečně trošku dát dům do pořádku, ale když se Vám pod nohama motá Kraken ukrutný a pak lehne do toho, co jsem zametla, to se nedá... Tak jsem se snažila Endžu bavit, aby se nenudila, občas jsem ji vyhodila na chvilku ven, ať se nahřeje na sluníčku, bylo celkem hezky a tak to utíkalo. Na odpoledne jsem byla objednaná na stříhání, tak jsem vyrazila dřív, abych si ještě pokoupila pár maličkostí na Vánoce, ale davy lidí úplně všude, to se nedalo. Aspoň pár zelených baněk jsem přikoupila, jinak se nedalo. Od středy mají být ve Zlíně na náměstí vánoční trhy, nechápu proč jen na pár dní, tak aspoň tam třeba ještě něco objevím. Minimálně úžasný bramborák přes celý papírový tácek, mňam :-)

Smažák stokrát jinak

Řeklo by se: "Smažák, co se na tom dá zkazit? Hodit do friťáku a přidat brambory." Jenže věřte, že dva smažáky, které jsem za poslední týden měl, byly každý z jiné strany stupnice chuti. Minulou středu jsme bohužel byli z pracovních důvodů donuceni poobědvat v jiné restauraci, než kam obyčejně chodíme. Přišli jsme pozdě, takže ze 4 jídel byly už jen 2 - nějaký salát a smažák. Dali jsme si smažák. Na smaženém sýru se toho opravdu nedá moc zkazit, tak alespoň ten byl k jídlu. Brambory skelné, neslané a úplně bez chuti. A k tomu tatarka. Teda vlastně na tom a tatarku to vidělo tak maximálně v ledničce na jiném patře. Připomínalo to našlehaný žabí hněv. Sýr jsem snědl, ale toho ostatního jsem půlku nechal. Celkem i s polívkou to stálo 78Kč a když jsem číšníkovi dal 85tikorunovou stravenku, tak se na mě tak podíval, že prý ze stravenek nevrací. Tak já jsem se rozhodl se tam taky už nevrátit.
Naopak dneska jsme byli v naší oblíbené (a za poslední rok a půl jediné firemní) restauraci U Kajmana. Smažák byl krásně dozlatova opečený, brambůrky skoro jak zámecké a tatarka hezky bokem v misečce, aby si každý mohl dát podle chuti. Už na pohled výborné. Přesně podle hesla: "Jíst se musí i očima." Nebylo to sto a jedna, ale tisíc a jedna. A cena i s polívkou 75Kč. Nemáme sice v uvedené restauraci žádný podíl na zisku, ale až budete někdy ve Zlíně, tak si tam určitě zajděte. Jsou tam všichni moc milí a to, co dělají, dělají s láskou. Dobrou chuť a dobrou noc.

Neděle

Dnes jsme si po dlouhé době přispali a probudili jsme se do hezkého, i když chladného dne. Sice byla zima, ale venku bylo hezky, tak jsme se navlíkli a vyrazili na procházku s Endžou. Ta si to vyloženě užívala, jen jsme jí museli zatrhnout jablíčka, protože byly zmrzlé a kdoví, co by po nich měla :-)
Po obědě se Pavlík vrhnul na opravování zvonku, protože nám už delší dobu nezvonil a návštěvy se k nám nemohly dostat :-) Takže stačila malá výměna baterek a vše fungovalo. Pak ještě přenastavit něco na bráně, aby se dřív zavírala a pár drobností venku a pak hurá zase na chvilku do tepla domů.
Já jsem si zatím udělala něco málo do práce a než jsem se nadála, blížila se pátá a my jsme se vychystali na návštěvu veteriny, protože Endža už nějakou dobu kulhá a nějak nám nechce říct, z čeho to má :-)
Pan doktor ji prohlídl, Endža je naštěstí statečná, ani nepípla, když jí zkoušel s nohou hýbat a tak dostala pár piškotů a ještě neví, že ji v pátek čeká rentgen. Celá šťastná skočila do auta a jeli jsme domů. Samozřejmě, že ještě byla večerní procházka a neděle nám pomalu končí... Naštěstí tento víkend byl poslední, kdy jsem měla v sobotu focení a tak příští týden mám volno a můžu aspoň začít chystat dárečky, balit a chytat takovou tu pořádnou vánoční náladu :-)
K tomu patří i sušené jablíčka, které máme oba rádi a tak jsme si nasušili pěknou zásobu na chladné zímní večery.

Vánoce, kam se podíváš

Na Vánocích mám ráda, že si všichni zdobí domečky, zahrady a ploty světýlkama, když se pak jde večer na procházku, je to hezký pohled. Ne všichni ale uznávají pravidlo, že v jednoduchosti je krása a jde to taky vidět. Třeba tohle sobí spřežení a pasoucí se srnečky, no na zahradu bych si to asi nedala, ale dětem se to asi líbí, tak proti gustu... Kdoví, co jednou budeme mít kvůli dětem my :-) Zatím máme jen nad vchodem světýlka a jedna barva nám bohatě stačí.

Bezpečný pes

Nejen lidi, ale i pejsani na procházce musí být hezky vidět. A protože teď už, snad kromě víkendu, chodíme na procházky za tmy ráno i večer, je to pro Endžu potřebu o to víc. Sice hezky poslouchá a občas už i sama zaběhne na kraj, když slyší blížící se auto, ale jistota je kulomet. Prvním bezpečnostním prvkem je blikající obojek. Svítí hezky jasně, ale jenom pokud je čistý. Jakmile se zašpiní, což u Endži trvá maximálně pár dní, není po jasném svitu ani památky. Laďka se rozhodla vypomoci druhým bezpečnostním prvkem - reflexní vestou. Objednávala ji přes zásilkovou službu a tak když balíček přišel a Laďka vestu rozbalila, dostala tak trochu záchvat smíchu.


Při porovnání s Endžou bylo jasné, že je to vesta maximálně tak pro pudlíka a ne pro našeho Krakena :-) Nicméně vyzkoušet se to musí. Hned první pokus vyšel a Endža měla krásnou vestičku. Když si ale chtěla vzít ze země hračku, tak se chuderka trošku přiškrtila, protože vesta držela fest. I když jsme jí hodili na zem piškot, po kterém jinak okamžitě vystartuje, teď si jenom sedla a smutně se na něho dívala. Mírná úprava zapínání vesty pomohla a Endža si konečně mohla piškot vychutnat :-D
Na procházce jsme potkali sousedovic Lorda, který je teda taky retrívr, ale jiný, ne zlatý, tak jsme vestu vyzkoušeli na něm a už mu zůstala. A protože je tmavě hnědý, tak tu vestu i víc využije, protože jak sousedi říkali: "Teď už ho večer kolikrát nevidíme ani na zahradě." :-)

Uragáni v atelieru

Dnes mi udělaly holky Horákovic přepadovku. Dojely na vánoční focení a samozřejmě se to neobešlo bez trochy ostudy :-) Terezka s Barunkou se na mě vrhly a za pokřiku, že mě milují a že se jim stýskalo (mně taky, ale neventiluju to před plným obchodem lidí, že jo...) mi visely na nohách... No, ještě, že Míša má trochu rozumu a počkala a až pak se na mě vrhla taky :-) Aspoň měli zákazníci veselo. Taky jsem byla moc ráda, že všechny holky vidím, pár týdnů nám to nevyšlo a už byl absťák. Samozřejmě, že holky ještě toužily po "strýcovi Pavlovi" a po Endžulákovi, ale i těch se dočkaly. Terezka i Barunka už jsou ostřílené modelky, takže stačila chvilka a bylo vyfoceno. Pak už jen se sbalit a hurá domů, za Endžou. Pavlík dorazil o něco později, no a holky byly spokojené a my taky :-)


P.S. Jinak teda obdivujeme všechny ty, kteří si poctivě vedou blog a stíhají psát denně a někteří i nemalé články... Klobouk dolů :-)

Věrní abonenti

Pro změnu opět trochu kultury. Václav Vydra s Janou Bouškovou jsou vynikající a příjemní herci. Dneska si zahráli na nás, na diváky. V představení, kde kulisy jeviště vytváří hlediště divadla, se odehrává příběh manželů, kteří si nestihli zavčas vyřídit abonentní karty na následující sezónu, a tak každý sedí na jiném konci hlediště. Do hry tak vstupují nové osoby, sedící vedle nich a roztáčí se kolo trapasů i vážnějších situací :-)
Naštěstí pro nás, s Laďkou se nám nic takového stát nemůže. Jednak nemáme abonentní karty a jednak rezervuju lístky vesměs první den jejich prodeje, takže vždycky jsou hned vedle sebe, abysme se mohli držet za ruce a prožívat celé divadlo spolu.

Další dávka kultury

Dneska jsme se byli zamilovat. Ne, že bychom to potřebovali, ale Pavel Zedníček a Jana Paulová jsou sehraná dvojka a vždycky pobaví. Než se dívat na televizi, kde stejně nic není, je lepší se vypravit za zábavou ven. Sice teď, kdy je práce až nad hlavu, mám pořád pocit, že šidím práci, ale co, občas se musí i hodit všechno za hlavu a jeden, nebo v našem případě hned dva večery za sebou vyrazit za kulturou :-)

Neděle

Dnešní den jsme měli oba pracovní, sice je neděle, ale když je potřeba, nedá se... Já jsem si dělala věci do práce a Pavlík toho zase udělal spoustu doma. I proto jsme si na dnešek za odměnu naplánovali oběd v Řecké restauraci Dionýsos. Jejich grilované chobotničky jsou jedinečné. Mňam. Pavlík kombinoval a dal si plněné kalamáry a i když si pochutnal, tak tuším, že v skrytu duše litoval, že si nedal, to co já :-)
Cestou do restaurace jsme udělali zastávku v obchodě a nakoupili plnou tašku piškotů, protože Dionýsos je těsně vedle psího útulku a když tam jezdíme, často bráváme pejskům granule, nebo piškoty, aby se měli dobře. Vždycky, když tam jedeme, tak bych si všechny pejsky pobrala domů, proto to tam vždycky vyložíme a hurá za Endžou. Věřím, že pejsani se tam mají dobře, že je o ně dobře postaráno, ale když já jsem taková měkota, že bych z tama odvlekla uřčitě aspoň jednoho pejsana.


Doma jsme si zapálili další svíčku na adventním věnci a jen co za chvilku zasedneme k naší oblíbené Chůvě :-) dáme si skleničku Tokajského vína, z roku 1989, které Pavlík koupil jako návnadu, abych se snažila řidičák zvládnout a mohla si dát skleničku. Tak trošku jsme na něj zapomněli a načli jsme ho až včera, ale to nevadí, zkazit se to nestihne :-) Takže krásný večer všem a na zdraví!

Polámal se mraveneček...

aneb s Krakenem u doktora.
Dnes jsem měla opět pracovní sobotu a tak mě Pavlík ráno hodil do práce a na zpáteční cestě se stavil s Endžou u doktora, protože nějak napadala na zadní nohu a celkevě je nějaká pomalejší, než se rozhýbá, chvilku to trvá. Něco možná bude i věkem, už není nejmladší, ale protože se občas snaží protlačit se plotem, kterým máme rozdělenou zahradu, z přední části, kde je ona, do zadní části, kam leze nevíme proč, tak se zřejmě někde skřípla. Doktor ji prohlídl, nic nezjistil, tak dostala injekci na bolest a pár prášků a samozřejmě piškoty za statečnost a jeli s Pavlíkem domů. Tak teda vyjímečně šla ležet do chodby, než se vrátíme z práce, aby se zase nepokusila proplazit se skrz plot.


Po práci pro mě Pavlík přijel a udělali jsem jako každý rok zastávku v Tesku, kde je vánoční strom s dárky pro děti z dětských domovů, nebo pro zdravotně postižené. Navybírali jsme si tam každý dva dárky a teď už jen koupit, zabalit a doručit zpátky ke stromečku co nejdřív. Vždycky se mi tam chce brečet, když si tam čtu, kolik dětí tam je napsaných, co za maličkosti si přejí a že jsou bez rodičů, prostě je to smutné a když pak uvidím vřískající rozmazlené dítě, které si na rodičích vydupe první poslední a chová se jako fracek, tak si říkám, že co by za to někdo jiný dal... No, takže aspoň touto cestou uděláme někomu radost a kdo by se chtěl připojit, věřím, že podobné stromy jsou všude možně, má šanci taky...

Zase tu máme pátek...

A dneska má Barborka svátek... Všechno nejlepší hlavně do Vizůvek :-)

Asi jako spousta dalších, jsem se vydala natrhat si Barborku. Pavlík ráno vyrazil brzy do práce a tak jsem na procházku s Endžou šla já. Skoro potmě, tak jsem jen doufala, že až se budeme vracet domů, že aspoň poznám, který strom je třešeň, abych natrhala ty správné větvičky. Sice je to tradice pro dívky, které jsou svobodné, aby podle toho, že jim Barborka na Štědrý den rozkvete, poznaly, že se do roka vdají, ale proč si na Vánoce neudělat radost rozkvetlýma větvičkama? Je spousta krásných tradic a starých zvyků a proč si v dnešní uspěchané době neudělat trochu klidu v duši, nebo snad pokoje v duši?

Ta pusa je má...

... aneb dneska večer máme Diskohrátky :-) Některé naše oblíbené vypalovačky na dnešním koncertu Haničky Zagorové bohužel nezazněly, ale pár původem italských vykopávek bylo, takže já jsem si chrochtala blahem. Chvilkama mi bylo až líto, že musíme sedět, daleko lepší nálada by byla, kdyby se u toho dalo trsat :-) Prostě některé písničky jsou perly samy o sobě...
Koncert začal Petr Rezek, odzpíval několik hitů a pak nastoupila Hanička. Hned se omluvila, že má angínu a zrovna horečku, ale na jejím výkonu to poznat nebylo. Nakonec dali s Petrem Rezkem pár duetů a všichni byli myslím spokojení.


Zatím jedna pecka na dobrou noc :-)

Hrátky s Endžou

Protože se nám v tomhle počasí a tmě už nechce pomalu ani chodit na zahradu, abysme si tam s Endžou zadováděli a ukojili tím její nevybouřenou energii, kterou vždycky za celý den nastřádá, protože víceméně jenom leží na pelechu před domem nebo v boudě, tak si s ní hrajeme aspoň doma. Máme v obyváku plovoucí podlahu. Endži to tam náramně klouže, tak si ju občas posíláme s Laďkou za míčkem z jedné strany na druhou. A Endža jak na ledě lítá a klouže sem a tam. Taky ji občas provokujeme tím, že jí dáme jedno její tahadlo na ocas a ona se pak točí kolem dokola a ne a ne si tam dosáhnout. A přitom by stačilo, aby povolila ocas a ono to spadne samo. Jenže, když je pes rád, tak máchá ocasem nahoru, že? Takže pššššt, ať to neslyší, protože to by pak nebyla ta správná sranda :-)

Vánoční chystání

Když už se ty Vánoce tak kvapem blíží, bylo potřeba udělat i nějakou výzdobu domečku. Pavlík v neděli zprovoznil světýlka nad vchodem, naštěstí máme jen takové decentní, když pak vidím, jak někteří sousedi mají jednu barvu přes druhou a bliká to jak Moulin Rouge, tak se mi oči v sloup obracejí :-)


Taky jsem oprášila věneček na dvěře, pořád si sice říkám, že si nějaký vyrobím sama, ale když je před Vánocema tolik práce, nějak nemám čas běhat po obchodech a shánět serepetky na tvoření. Jsem ráda, když si posháním dárečky. Letos to nějak vázne. Loni touhle dobou už jsem měla spoustu dárečků vymyšlených, nebo sehnaných a letos to jde nějak ztuha. Nechci tlačit na pilu, dárečky musejí být vymýšlené "od srdce" a tak to musí přijít samo. No a ty pravé origoš nápady přicházejí nečekaně, tak jen čekám na nějaký signál :-) Taky je bezva nakupování přes internet, na brouzdání si člověk vždycky chvilku najde a dají se vypátrat bezva vychytávky a člověk nemusí nikde lítat půl dne, aby nakonec nesehnal třeba nic.
Možná si s Pavlíkem začneme psát dopisy Ježíškovi, abysme mu trochu ulehčili práci, no ne? :-)