Dva zahradníci, někdy i tři

Tak jsme měli opět úterý, krátký den v práci. Domů jsme se ale dostali až později, protože bylo potřeba dokoupit zásoby do ledničky. Procházka s Endžinkou dneska proběhla bez již tradičního foťáku a tak jsem přemýšlel, co nafotit doma. Protože nám včera a dneska rozšiřovali chodníček před domem, představa byla jasná. A tady je výsledek.


Na zahradě zbyla hromada hlíny a protože naše Endžinka je občas pilná zahradnice, tak bylo co zasypávat... (Houby zahradnice, prachobyčejný hraboš je to - pozn. spoluautora - Laďky) Celkem jsem se divil, kolik žížal máme na takovém kousku zahrady, když je to tu samý jíl. Ale našel jsem i něco většího. Sice přesně nevím, čeho larva nebo housenka to je, ale vyfotit se to dalo. Zas až tak rychle nelezla, takže jsem si stihl skočit i pro foťák :-) Pokud by někdo tuto housenku znal, rádi se přiučíme.


A tady už nastupuje i druhý dnešní zahradník, naše Laděnka. Chopila se sekačky a lítala po zahradě jak s vrtulkou :-) Nejenže je to zlatíčko, ale je i obrovsky šikovná a nezalekne se žádné práce.

Překvapení

Každý měsíc, přesně 27. den v měsíci, mi Pavlík nosí kytku, protože jsme se brali 27.9.2008 a jak on říká, proč si neudělat radost tak často, jak jen to jde a proč nepotěšit toho, koho máte rádi... V květinářství Arangia dělají fantastické kytky, pokaždé je kytka jiná, zajímavá, nikdy se neopakuje. Až je mi pak líto, když odkvete... Ještě jednou děkuju, poklade můj :-)



Tady mi při focení sedl na kytku koník, byl celý od pylu, ale pózoval statečně :-)


A ještě jedna včerejší večerní, Pavlík je nadšenec do hvězd a podobně a když byl včera takový krásný měsíc, tak valil fotit. Naštěstí u toho nestrávil hodinu jako obvykle, ale jen chviličku a povedla se mu taková krásná fotka.

Trocha adrenalinu na neděli

Tak a už je to tady. Konečně den, kdy si užiju dárek k svátku od Laďky. Jelikož už mám s adrenalinovýma zážitkama trochu zkušeností, tak snídaně byla velice decentní - chleba s máslem a medem a černý čaj. Na místo jsme dorazili čtvrthodinu předem, ale vzápětí mi přišla sms, že se začátek odkládá o půl hodiny. Šli jsme se teda trošku projít a podívat se po okolí hotelu Vega v Pozlovicích. V průběhu čekání jsem si ještě promítal vzpomínky na to, co jsem viděl zhruba před měsícem, kdy jsme byli místu činu omrknout, abych aspoň trochu věděl, do čeho jdu. Kopec se zdál být mírný, rychlost kdejaká žádná, skoro jsem si říkal, že to snad ani žádný adrenalin nemůže ve mě vyrobit. Pak přišla ta chvíle, kdy si mě pořadatelé zavolali. Plný odhodlání a elánu jsem přistoupil ke kouli, které se říká Zorb. Zážitek se jmenuje Zorbing a já budu Zorbonaut.


Když jsem vlezl dovnitř a instruktor mi říkal, že se mám tam a tam připoutat, pojal jsem trochu podezření. Zapnul jsem tříbodový pásový systém, nohy si uchytil suchými zipy a zapřel jsem se rukama do rukojetí. Ležel jsem na zádech hlavou ze svahu dolů. Když do mě pro jistotu ještě trochu strčili, abych prý dojel až dolů, začalo se kolem všechno točit. Chvilku jsem byl nohama vzhůru, chvilku jsem visel v popruzích, pak zase na zádech dole a tak to šlo pořád dokola. Rychlost pomalu jak v odstředivce, valil jsem z kopce dolů a nestíhal jsem vnímat.



Dole mě pravda museli trošku ještě popostrčit, protože balón je dělaný pro dva, takže díky nedokonalému vyvážení jsem vpodstatě nedojel do cíle, ale byl jsem věru rád, že už jsu na rovině a všechno to kolem mě už zase stojí. Odpásal jsem se, vyskočil jsem z balónu a hajdy zpátky nahoru na druhou jízdu.



Ale pozor změna! Tentokrát jsem ležel hlavou do kopce, takže při jízdě jsem rotoval hlavou napřed. Myslel jsem, že to bude lepší, že si okolí zevnitř aspoň trochu prohlídnu, ale opak byl pravdou. Po dojezdu jsem měl žaludek a mozek tak rozhozené, že jsem musel dobře čtvrt hodiny zhluboka dýchat, abych nechodil jak ožrala za bílého dne :-)

Zážitek obrovský, nikdy bych nevěřil, že pohled zvenku a zevnitř může být tak hrozně rozdílný. Jak mi pak Laďka řekla: "Hurá, snad jsem Ti ten adrenalin zas na nějakou dobu vytloukla z hlavy." A myslím, že má ženská jedna zase pravdu ;-)

Po takovém dobrodružství si zasloužím pořádnou odměnu. Jeli jsme s našima na oběd k Dionýsovi a dali si opět chobotnici na grilu. Takový dvojnásobný zážitek za jeden necelý den, tomu říkám "Carpe Diem". Tak hurá na další, ať jich je co nejvíc tak krásně prožitých.

Opět deštivá sobota aneb den ve znamení kytek a hmyzu

Na sobotu jsme měli naplánováno spoustu věcí, hlavně venku a opět nás počasí zazlobilo a pršelo... Po noční bouřce jsme vyrazili po ránu na procházku s Endžinkou na cvičák, jako správný dokumentátor jsem si sebou vzala foťák a když jsme uviděli velkou diviznu a na ní berušku, která měla na zádech kapku vody, to nešlo nevyfotit...



Dopoledne jsme si sjeli na trh nakoupit nějaké ovoce a dali jsme si ve Zlíňance úžasnou točenou zmrzku a pěkně jsme u toho zmokli. Na chvilku jsme se schovali v Jablku a pak jsme si ještě zašli do Cheesy na výborné sýry a pak jsme v mírném poprchání šli k autu. Proskákala jsem pár kaluží, ať je trochu sranda a kolemjdoucí se pobaví (všechny děti mi velice záviděly :-) maminky pochopí...) Třeba ještě vyrostu, kdo ví... Ale sranda musí být, ne?

Odpoledne jsme vyrazili na druhou pravidelnou Enžinčinu procházku a tentokrát si vzal foťák Pavlík. Fotil čmeláky v letu, ale protože dost foukalo, tak to nebylo nic jednoduchého. Tady jsem ho zvěčnila už po procházce na zahrádce, jak zase zkouší fotit čmeláky a samozřejmě dole jedna výsledná fotka. Má ale chlapec oko na focení, ne?




Pak si Pavlík zalezl do dílny a dodělával mi velký stojan na oblečky, kterých mám v práci asi milion a jeden stojan už nestačí. Ještě, že je tak šikovný a ochotný, poklad můj :-)

No a už nás čeká hezký večer u vínečka a pak hurá na zítřejší zážitek :-)

Konečně pátek...

Třikrát hurá, je tu víkend! Páteční večer strávím sama, jakožto slaměná vdova. Pavlík vyrazil na posez s kamarádem a vrátí se pravděpodobně v nočních hodinách. S Endžinkou jsme ho byli vyprovodit na MHD a slzu jsme obě zamáčkly :-) Endža se z toho hned po... Hurá.


Sobota bude asi trošku pracovní, ale to nevadí, s chutí do toho a půl je hotovo... Na nedělní dopoledne máme spešl plán, Pavlík si bude užívat svůj dárek k svátku. Pak jdeme na oběd k Dionýsovi - řecká restaurace na Vršavě u útulku, tam se těšíme oba moc, posledně jsme si tam dali fantastické grilované chobotnice a doteď se mi sbíhají sliny, jen na to pomyslím.

No a takhle chudák Endža vyhlížela pánečka, jestli už nejde... Kdepak Endžinko, ten přijde z druhé strany a možná po čtyřech :-)

Nejteplejší den v roce

Dnes jsem zase měla volno a Johnyho na hlídání... Vedro bylo teda pěkné, ale když mám volno, tak si všeho užívám plnými doušky a teplo můžu v jakékoliv podobě, se zimou je to horší...
Protože si Johny ve velkém bazénu moc nepoplave, vytáhla jsem mu ven jenom vanu a byl spokojený až až...


Potom jsme si spolu uvařili oběd. Bez jeho pomoci bych to asi nezvládla, aspoň podle jeho komentářů to tak vyznělo :-) Byl celý šťastný, že může pomáhat, tak proč mu neudělat radost, ne?


Odpoledne dorazily tradičně Horákyně a to už jsme vlítli všichni do velkého bazénu, Terezka s Barunkou skákaly šipky a Johny jako obvykle jistil a zahříval schody... Potom ho Honza vyzvedl a jeli domů a holkám asi nějak chyběl mužský prvek (Pavel jel na sqash), tak si pozvaly na trampošku sousedovic Pavlíka. Konečně jsme měly s Míšou chvilku klidu :-) Pak dorazil Pavel a z posledních sil si zaskákal s Terezkou a Barunkou.


Sice to vypadá jako trénink sumo, ale Barunka s Pavlíkem jenom sledovali, jak se jim pod nohama válí pes, který se směje a otáčí se...

Už jsou tady žně

Dnešní den byl velice pracovní. I přes to, že měla Laděnka dneska narozeniny, ještě jednou všechno nejlepší Sluníčko, byla o hodinu dýl v práci. A protože středa patří mezi delší dny obecně, dostali jsme se domů až o půl sedmé. Připravil jsem pro Laďku ještě jedno malé překvapení (hlavní oslava totiž už proběhla v sobotu). Nachystal jsem večeři, servíroval jsem ji při svíčkách a zahrnul jsem ji polibky. Ale abych ze sebe nedělal úplně nějakého supermuže, tak svíčka byla pravda jenom jedna ... jídlo jsem pořídil v jedné z našich nejoblíbenějších restaurací ve Zlíně - U Kajmana (měli uzené s brkaší a s Laďčinou oblibou brambor jsem nemohl jinak) ... a polibky byly italské čokoládové bonbóny s názvem Bacio = polibek :-*
Bohužel jsem byl do přípravy večeře natolik zabraný, že jsem si ani foťák nenachystal...

Pak jsme se šli projít s Endžinkou na večerní procházku. Dneska jsme vzali tenisák a Laďka se snažila ji trochu prohnat. Myslím, že na to, že je žena, byl výsledek naprosto super :-)




O kousek dál jsme náhle uslyšeli zvláštní hluk a za chvíli se objevil kombajn. Jezdil sem a tam tak dlouho, dokud celé to pole nesklidil. Měsíc po letním slunovratu, v den měsíčního novu, kdy v časných ranních hodinách středoevropského letního času milióny lidí v Indii, Číně, Japonsku a Tichomoří sledovali nejdelší úplné zatmění Slunce ve 21. století začal pro zemědělce pracovní podzim.