A máme po dovolené...

Jak už jistě všichni víte, dneska ráno zbankrotovaly Sky Europe. Bohužel jsme s nima měli letět do Paříže, na delší víkend. No, nedá se, naštěstí to stálo jen pár euro. Když jsme dneska hledali náhradní let, nad cenama jsme se rozhodli, že to nebudeme lámat přes koleno a prostě si uděláme dovču tady v Česku. A Paříž? Ta nám neuteče, příští rok se tam určitě podíváme a budeme obdivovat všechny její krásy... Zatím si budeme pouštět tuhle písničku a třeba už brzy si ji budu zpívat přímo na Champs-Elysées... (komu se zdá být písnička povědomá, může si poslechnout i její českou verzi)

Taky jsem si dneska udělala radost a koupila krásný věneček na dveře. Pořád si sice říkám, že si ho vyrobím, ale kde mám vzít čas na shánění věcí na něj, na samotnou výrobu... no, třeba další už bude made in doma :-)

Pondělní frmol

Pondělí nám začalo hodně brzy, na 7:00 jsem měla být nastoupená k absolvování testů na řidičák, tak byl budíček přímo v nekřesťanskou hodinu. Na "stará kolena" jsem se vrhla na řízení a musím říct, že mě to baví. Testy jsem zmákla v pohodě, ale ty nervy předtím... Jedna otázka špatně a to ještě proto, že jsem moc rychlá a nepozorná, ale zase na druhou stranu, díkybohu, že to byla jen jedna otázka. Teď už jenom jízdy a konstrukci, což je teda lahůdka, ale nedá se.
A tady je ještě fotka z ranní procházky, ono o půl šesté něco fotit je docela těžké, když člověk ještě spí, ale Pavlík je šikovný :-) Dnešek utekl strašně rychle, taky jsme toho měli spoustu na práci, ale co, naše další dovolená se blíží a tam si to vynahradíme :-)

Krém s buchtičkama a růžová oslava

Protože jsem nedávno Pavlíkovi slíbila buchtičky s krémem, tak jsem dneska zahlásila, že bude sladký oběd. Statečně jsem se vrhla na přípravu a kdo mě zná, ví, že sladké jídla nevařím a tak to byla výzva. A protože nesnáším, jak všude dávají v restauracích k buchtičkám tak málo krému, udělali jsme pořádný hrnec pudinku a bylo vystaráno ... zkrátka krém s buchtičkama. Oběd se vyvedl úplně úžasně a Pavlík si jenom pomlaskával. A já taky :-)


Odpoledne jsme vyrazili k Horákům do Vizůvek na velkou oslavu, Barunka bude mít dva roky, Terezka 5 let a Míša? Té bych občas tipla tak osmnáct... :-) Terezka samozřejmě dostala samé růžové věci, prostě jak to má růžovou barvu a na ní ještě Barbie, to je ono! Celkově to bylo jako růžová party, proto mi znělo v hlavě "Jen růžová to může být..."
Terezka od nás dostala mezi jiným i krásně růžové šaty s princeznama, ty si hned oblékla a lítala v nich celou dobu. Ještě v noci jsem měla růžové mžitky před očima...


Tady Pavlík asistoval Barunce a nejen jí na houpačkách, holt Horákové si to umějí zařídit :-)



Terezka se momentálně zhlídla v Hanně Montaně (pro ty, co nesledují jako my skoro vůbec televizi bych jen ráda řekla, že určitě o nic nepřišli...), no a ve vypůjčené paruce vypadala úplně jako Hanna, dle jejich slov... A samozřejmě, jako hvězda, která si váží svých fanoušků, se s jedním svým obdivovatelem nechala zvěčnit :-)

A nezaprší...

Na sobotní ráno jsme měli naplánované nějaké pochůzky a nákupy. Hned, jak jsme se ráno vzbudili, pršelo... A pršet nepřestalo, takže jsme vyrazili i v dešti. Vlítli jsme na trh, protože jsem potřebovala dokoupit velké dýně na focení a taky jsem chtěli nějaké ovoce. Kupodivu trhovci fungovali i v dešti a na náladě jim to neubralo, všichni byli usměvaví, což zase tak běžné úplně není, ale je to samozřejmě příjemné a ještě nám popřáli krásný den a my jsme si navybírali, co jsme chtěli. No, pohled na nás byl asi zajímavý, jak balancujeme s deštníkem a táhneme v taškách dvě velké dýně, meloun a další ovoce a zeleninu. Naštěstí jsme byli vybavení spoustou velkých tašek (moje specialita) a k autu to nebylo zase tak daleko. Takže déšť nedéšť, prostě pohoda.

Velká párty u Horáků se kvůli počasí přesunula na zítra, takže jsme dneska měli volněji, doma je ale práce pořád dost, jen venku se nedalo, v tomhle počasí. Odpoledne jsme jako obvykle vyrazili s Endžou na procházku a v mírném deštíku jsme si udělali pěknou procházku. Pak jsem udělala jahůdky se šlehačkou a pomlsali jsme si :-)
Na večeři Pavlík dal péct chleba a ještě teplý jsme ho skoro celý snědli, no, já teda doufám, že do těch Vizůvek zítra nepoletíme :-)


A takový krásný západ sluníčka byl dneska večer, takže hlásím, že podle těch krásných červánků bude zítra nááádherně :-)

Páteční překvapení

Včerejší datum bylo zase tak trochu slavnostní a protože Pavlík ve čtvrtek přijel ze služebky asi ve dvě ráno, do práce šel kolem oběda, tak nestihl kytku... Nechal si to až na pátek a i když jsem protestovala, že nemusí každý měsíc nosit kytku, odbyl mě se slovy, že to nedělá proto, že musí, ale proto, že chce. Co na to říct? Samozřejmě, že mě to potěší, které ženské by to neudělalo radost? Někteří to možná okomentují slovy, že nás to přejde, že jsme spolu chvilku a že za pět let to bude jiné, ale já si myslím, že když se budeme snažit, aby nám to nezevšednělo, že to bude stejně krásné a vzácné, jako to je doteď. Už jsme spolu dva a půl roku, to není zrovna málo a pořád je to stejně úžasné. Trefně to Pavlík vyjádřil na naší dovolené v USA, kde se nás někdo ptal, jestli máme "honeymoon" a Pavlík na to odpověděl že máme "honeylife"...



Uvidíme za měsíc, to budeme mít první výročí svatby :-) A i když jsme spolu už nějaký ten pátek, pořád je něco poprvé...

Konečně zas doma

Už jsem si jaksi odvykl od vícedenních služebních cest. Na poslední takové jsem byl už před víc než rokem a člověk tak nějak rychle zpohodlní. Ale na druhou stranu to byla velice pěkná služebka. Byli jsme ve Slovinsku a musím říct, že je to nádherná zem. Většina z nás ji zná spíš jenom z auta v koloně při průjezdu do Chorvatska. Ale pokud se tam člověk vydá cíleně a ještě kvůli turistice a ne válení se u moře, tak si určitě odveze nádherné vzpomínky. Slovinsko je na severu kopcovitá až hornatá země a svými chaloupkami roztroušenými po kopcích připomíná Rakousko nebo Švýcarsko. Velice podobný je i styl těchto domečků. Jako měna je i tady Euro, ale ceny jsou v porovnání s výše zmíněnými zeměmi nižší. I když jsem tam byl pracovně, tak to, co jsem viděl cestou, mě tak uchvátilo, že se tam určitě někdy vydáme i na dovolenou. Navíc jsme se s panem šéfem tamnější firmy předběžně domluvili na příští rok na pěší výstup na jejich nejvyšší horu Triglav. Tak uvidíme :-)
Celkem jsme tam byli 3 dny, ale ve dvou, takže nám i cesta hezky ubíhala (zhruba 500km jedna cesta). Bydleli jsme v hotelu v Celje, ale práce byla v sousedním Velenje. Vybudovali tam nové autobusové nádraží, které je nadstřešené krytým parkovištěm. Kdo mě zná, už ví, co jsme tam dělali. Pro ty ostatní jsme tam instalovali parkovací systém (příjezd, výjezd, automatická pokladna a řídící SW). A jedna perlička. Z nového autobusového nádraží ve Velenje bude autobus jezdit ze 2. nástupiště dokonce i "do Brna". Škoda jen, že "Dobrna" je název slovinského lázeňského městečka ;-)






Po příjezdu ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách jsem začal den obědem a pak hurá do práce. No a abych se večer nenudil, tak jsme ještě jeli pro naše do Brna na letiště, protože se vraceli z dovolené. Takže den uběhl jak voda a protože su teda pořádně utahaný, tak hajdy do postele.

Samá příroda, lidi nikde...

Na rozjezd opět jedna spidermanovská fotka. Ani jsem netušila, jak je po ránu venku krásně. Hlavně o půl sedmé, kdy vyrážíme s Endžou na ranní procházku. Sice o víkendu, kdy si můžeme pospat řekněmě tak do osmi, do devíti, to taky není špatné, ale zase už neuvidíme takové krásně orosené pavučiny. Zítra už budu mít opět na starosti ráno svačiny, Pavlík se mi právě teď vrací ze služebky, ale to nějak přežiju :-) A Endžulákovi začne pořádný trénink. Dneska už asi tuší, že se Pavlík vrací, protože poslouchala jako hodinky, až jsem zírala.


A ještě krásný záběr z odpolední procházky, kde mi Endža napřed motýla vyrušila, protože na něj málem šlápla, naštěstí byl vytrvalý a sedl si na jetel zase, takže jsem měla dostatek času si ho vyfotit.


Od té doby, co si píšeme blog, chodíme (skoro) pořád s foťákem, sousedi už si asi myslí bůhvíco pořád fotíme, ale zase díky tomu máme spoustu krásných fotek. Kolikrát se nám stalo, že jsme vyrazili ven a za chvilku jsme si říkali škoda, že nemáme sebou foťák...