Na hřiby jedině po ránu 2

Dnešní ranní procházka byla trošku divoká. Vyrazili jsme cestou, kde sbírám hřiby a Pavlík dostal nápad, že to vezmeme na cvičák, kam chodíme s Endžou, zkratkou, skrz houští.


A takovou fajnovou botu jsme cestou potkali, v té se musí chodit jako po mechu :-)


No, věta "Je to dál, zato horší cestou" to vystihla naprosto přesně... V takovém předklonu jsme se plazili cestou necestou, houštím a podobně. Docela jsem si oddechla, až jsme slezli dolů a dostali se na volné pole. Odpoledne jsem měla jít fotit svatbu, tak jsem se už viděla, jak fotím celá poškrábaná a dodřená :-)


Ale zase za takovýto úlovek to stálo, ne?


Kolem 11 jsme si vyrazili na oběd k našemu oblíbenému Kajmanovi a nezklamali, oběd byl výborný a pak už jsem vyrazila já fotit svatbu a Pavlík domů.
Doma si teda pěkně mákl, dodělal laťky na pergole, zrušil jahody, protože chceme nasadit nové a ještě ostříhal ostružiny a maliny.
Večer, když jsem dorazila za tmy ze svatby, tak Pavlík odtajnil překvápko, které chystal a neprozradil ani pod pohrůžkou násilí. Udělal Míšu, asi každý zná tuhle zmrzlinu z dětství :-) Byla to teda mňamka výborná a pro ty, kdo by si to chtěli zkusit doma, je tu recept: kysaná smetana 200 gramů, plnotučný tvaroh 250 gramů, 1 vanilkový cukr a 10 dkg moučkového cukru. Ušlehat, dát zmrznout. Pavlík si tam přimíchal ještě ostružiny a taky to nebylo špatné, takže experimentujte a nechte si chutnat :-)

Na hřiby jedině po ránu

Když se ráno Pavlík vrátil z procházky, přinesl překvápko. Zkontroloval naše tajné místa, kde máme zamaskované hřiby a zadařilo se, pěkná úroda. My asi nejsme typičtí houbaři, protože hřiby teď nosíme buď z ranní procházky, nebo vyrážíme do lesa až odpoledne, což už je asi trošku pozdě, ale spíš tam jdeme s Endžou, aby se vyběhala.


Pátek nám utekl hodně rychle a po odpoledním okruhu s Endžou jsme si večer doma dali dvoječku růžového vína a udělali si krásný večer...

Už se nám to víkendí

Dnes jsme byli doma celkem brzy, hned jsme vystartovali na procházku, protože měl přijet Pavel s Vendulkou a s klukama, tak aby Endžinka netrpěla. Hned jak Plšci dorazili, tak Vojta nahodil, jestli se půjdou podívat na vláčky... Jednou u nás viděl koleje, které má Pavlík ještě z dětství a od té doby si to pamatuje a když u nás kdysi byl s Vendulkou přes den a dávali jsme ho spát do pokoje, kde ty koleje jsou, tak ani spát nemohl a musela jsem je přikrýt dekou... Napřed ale Vojta s Vašíkem obrali ostružiny, pak se mrkli i na zbytek cherry rajčátek a poté, co Pavel a Pavel pořešili, co měli, tak Vojta ukecal Pavlíka, aby ho vzal nahoru na vláčky a chvilku jich nebylo. No, ale dostat ho potom dolů, to byl málem nadlidský výkon. Vláčky jsou vláčky...
Po odjezdu Plšků se Pavlík vrhnul ještě na pokračování naší nekonečné telenovely a natřel naklonované laťky :-) Byly nádherné červánky, takže to znamená co? Že bude zítra nááádherně !


A písnička dne? Pavlík bude mít asi velkou radost, ale sorry, Endžinka je miluje, takže dnešní hit je pro Endžinku :-)

Krátký podvečer

Středa je z pracovního pohledu dlouhým dnem. Když navíc pak ještě zajedeme na chvilku do města, ze zbytku dne už toho vážně moc nezbude. Dneska jsme zašli trochu provětrat peněženku do jednoho z našich oblíbených obchůdků - Cheesy. Je to obchod specializovaný na sýry, které tam jsou teda fakt výborné, ale přeci jen trošku dražší. Nicméně občas tam rádi zajdeme a pak se pomějeme. Pak jsme se ještě stavili ve Zlatém jablku v jednom obchůdku s hadrama, jak tomu familiárně říkám, kde jsem v předstihu dostal dárek k narozeninám - děkuju Laděnko, ta bunda mě bude už brzo hezky hřát :-*
Po návratu domů jsem se vrhl na další pokračování ságy o pergole ...


Laděnka mezitím šla s Endžou omrknout sousedy. A protože se nám to už celkem hodně podzimní, tak i ten západ sluníčka je čím dál dřív. Tentokrát z přece jenom o trochu pozdější odpolední procházky.


A úplně na závěr nově zavedené pravidelné téma - písnička dne tentokrát od "Shakiry":-)

Dojezdy z pouti

Pavlík sehnal další laťky na pergolu (nebojte, nenaklonoval mě, to by asi nevydýchal) a vrhnul se na natírání, doufám, že mu to půjde pěkně od ruky. Příští sobotu máme rodinnou grilovačku (Pavlíkovy narozeniny se kvapem blíží) a tak by bylo super vyzkoušet posezení pod střechou.
Já jsem zase vlítla na sekání a pěkně nám šla práce od ruky. Jen kdyby ten den byl delší...
Večer jsem kuchla lízátko z pouti, každý si to určitě pamatuje, to k pouti prostě patří, lízátko dudlík, nebo fajfka, nostalgicky jsem zavzpomínala na dobu dávno minulou a po chvilce celá ulepená jsem lízatko zase schovala.


A písnička dne? Jak jinak než lollipop v nádherném zeleném Shrekovském provedení :-)

Kytkový amok

Po včerejší návštěvě u Vendulky mě chytil dneska amok. Koupila jsem čtyři nové kytičky a večer jsem si hrála na zahradníka. Nevím, jak to Vendulka dělá, ale ta kdyby zasadila zaječí bobky, tak jí to nakvete jak orchidea největší... Když kupuju kytky domů, tak se hlavně starám, která toho nejvíc vydrží, protože občas tu péči přeženu, nebo zapomenu a proto mám ráda nezmary :-) A nebo všelijaké podivné pakytky, to je moje. Takže hurá do toho a zase máme spoustu zeleně doma.

Přijela pouť

Schválně, kdy naposledy jste byli na pouti? My asi tak před 20 lety ;-) Takže ta dnešní v Kostelci byla pro nás s Laďkou první v našem společném životě.
Byli jsme pozvaní k Vendulce a Pavlovi na oběd ... byl výborný, stejně tak jako celý den. A její domácí chleba s vajíčkovou tlačenkou byly velice chutnou tečkou za dnešním dnem.
Když jsme na pouti mezi všemi těmi stánky a hlavně davem lidu uviděli cukrovou vatu, vrhli jsme se na ni jak malé děcka. Nechápu, jak jsem bez takové lepivé dobroty mohl tak dlouho vydržet. Pochopitelně jsme jezdili i na autíčkách. Velký řetízkáč, shaker nebo kladivo už pro nás nejsou to pravé lákadlo, ale autíčka, ty jo. Jezdil jsem jak Fittipaldi, vedle na sedadle Laděnka a s ostatními jsme řádili jak desetiletí. Naráželi jsme do sebe, doháněli jsme se, no prostě super zábava. Ten, kdo něco tak užasného vymyslel, musel být duchem bezva dítě :-)



Ještě jsem si užila Borůvku, fenku vipeta od sousedů, když se na mě vrhla a to zvíře bych teda nenazvala psem, ale spíš záchvatem. Ale záchvat je to milý a s mou láskou ke zvířatům nešlo se s ní nepomazlit. Sice jsem utrpěla pár šrámů, ale na to už jsem zvyklá, protože jsem abnormálně šikovná :-)


A kdo by chtěl vidět, jaké krásné srdce mi Pavlík koupil na pouti, může mrknout k Vendulce :-)