Není nad to, mít abnormálně šikovnou ženu...

V soboru ráno jsem vymyslela, že si uděláme Krtkův dort a protože je to geniální recept, do kterého bohužel musíte přidat asi většinu ingrediencí, tak Pavlík dostal bojový úkol dokoupit věci potřebné k pečení. Po návratu z nákupu jsem měla dort upečený a vydlabaný a nachystaný na plnění. Při tomto dortu si připadám jako v pohádce Honza málem králem, určitě všichni znají :-), kdy Honza vařil u lakomého sedláka sekyrkovou polívku, která se prý vaří z ničeho a nakonec se tam dá všechno možné... Takže když jsem celý dort dodělala, celá hrdá jsem ho nesla do lednice a Pavlík mi otevřel dveře a já místo abych mu řekla, ať tam ten dort dá sám, když je to na mě vysoko, asi v úrovni očí, tak jsem to tam statečně rvala a najednou se mi začal sunout zase zpátky ven a já jsem ho tak tak zachytila a šupla na své místo. Samozřejmě, že krtince byly všude po zemi, dort naštěstí byl jen trošku šišatý, ale jinak přežil. Na úklid jsem si po vzoru Wlčice zavolala centrální vysavač, Endžu. Ta teda statečně vysála drobky z dortu a bylo uklizeno :-)


Na oběd jsme si dneska řekli, že si zase po dlouhé době zajedeme k Dionýsovi na naše oblíbené grilované chobotničky. Prostě mňamka úžasná a pohodový den pokračoval...


Nedáte si taky? :-)


Na večer jsme si ještě naplánovali kino, vybrali jsme film Bejvalek se nezbavíš a byla to celkem pohoda, na odreagování, na zasmání. Jen mi vadí prasata v kině, které musejí mít za každou cenu sebou krabici popkornu, celou dobu chroupají, pak toho stejně půlku vysypou na zem a ještě si ani nevypnou mobil a pak tam s ním svítí... Co dodat. Ať žijí americké výdobytky. Nevím, proč by se lidi neobešli tu hodinku a půl bez jídla. Asi se to holt v kině vyplatí, to pak po lidech uklízet, jinak si to neumím představit.

Poblázněný pátek

Patek nám nezačal zrovna nejlíp. Pavlíkovi bylo po ránu nějak šoufl, ale náš hrdina nedal jinak (já to sice taky dělám, ale to je něco jiného), než že pojede do práce, protože musí. Protože ráno napřed vozí mě, tak mě zavezl do práce, tam jsem mu uvařila černý čaj, chvilku tam seděl jak hromádka neštěstí no a pak teda uznal, že to nemá cenu, že by stejně houby udělal a že teda pojede domů a lehne si. Doma si pospal a když mi odpoledne napsal, tak bylo vidět, že to bodlo a že je už líp.
Odpoledne jsem měla jízdy, takže pro mě aspoň nemusel jezdit a já se tím pádem dovezu domů sama. Měla jsem začít jezdit v 17:30 a pár minut nato mi volal pan učitel, že čeká před barákem. Jenže my jsme byli domluvení před prací, protože končím kolem páté. Takže jsem teda ještě nastartovala počítač, že aspoň ještě něco udělám, než dojede. Po minulých jízdách, kdy jsem si blbec vzala boty s malým podpatkem, což mi v tom mokru ještě jezdilo a byla to hrůza, jsem měla lepší obutí a už to bylo poznat. Až na malé neposlušnosti (samozřejmě, že ze strany auta, jak jinak) to šlo dobřo a já už se těším, až to konečně dodělám a budu jezdit jak Schumacher :-)
Večer jsem začala dělat tyčkoně pro Terezku a Barunku, podle Vendulčina nápadu a na to, jak to vypadalo jednoduše, jsem dostala zabrat, protože preciznost a pečlivost není zrovna moje silná stránka. Já totiž všechno dělám od oka a přiměřěně, takže jsem u toho chvilkama nadávala a byla jsem ráda, když jsem to tak nějak dodělala. Ještě zaúkoluju Pavlíka, aby mi našel dvě tyčky, slepím to dohromady a holky můžou jezdit.

Je libo dietní dortík?

Tak takový krásný dortík jsem dneska objevila, když jsem hledala nějaké věci do práce. Zaručeně dietní, celý krásně ušitý z látky :-) Před pár roky jsem si nechala udělat na focení dort, paní ho udělala z polystyrenu, potáhla ho marcipánem a nazdobila, ale taky už by to chtělo vyměnit a narozenin se fotí celkem dost. Ne každý si přinese svůj dort a proto jsem vymýšlela, jak to udělat, aby to vydrželo co nejvíc, protože děti marcipán olupují, likvidují, takže to taky nevydrží moc. No a tento látkový vypadá teda moc hezky, na malinké děti to bude perfektní a aspoň mi ho děti neozobají :-) Ještě vymyslím variantu pro kluky a nechám ušít. Kdo by chtěl inspiraci na krásný dáreček, tak může mrknout, paní dělá spoustu krásných věcí a dort určitě nebude poslední, co si nechám udělat. Tak hodně inspirace při vymýšlení vánočních dárečků, protože Vánoce se kvapem blíží :-) Hurá!

Proč ten den tak rychle uteče?

Občas mi přijde, že ten den uletí tak srašně rychle, že se ani nenadějeme a už je večer. Pak je procházka, pak Endžu pustíme dovnitř, pak ji zase vyhodíme ven, když dostane večeři, pak na chvilku dovnitř a pak spát. Někdy se jí ani nedivím, že vypadá jak chudák obecný, když se jí míň věnujeme. Tak jí aspoň sem tam děláme "amok" no a ona je pak celá šťastná, že si s ní hrajeme, že si jí všímáme, prostě je vděčná za každé pohlazení, nebo všimnutí.


Dnes jsme měli mít masáž, už jsem se těšila, no a paní masérka dala vědět, že bohužel nemůže, takže smůla. Co naděláme, občas i my zrušíme masáž, ale když je potřeba, i Pavlík můj šikovný přiloží ruku k dílu. Takže mě večer namasíroval, krása, hned se mi ulevilo, ještě, že ho takto můžu zneužít :-) Když on je na to tak úžasně šikovný, bylo by škoda toho nevyužít, ne?
Na závěr jsem si pořádně roztopila postel, že se elektroměr musel točit jak šílený a pak už jsem jen chrochtala blahem a otevřené okno mi vůbec nevadilo.

Výtvarný kroužek aneb udělej si sám

Jako každé úterý Pavlík odjel na squash a já jsem vyrazila na procházku s Endžou sama. Jde vidět, že to na mě potvora zkouší, protože si občas dělá, co chce a já někdy musím zařvat, aby poslechla. Ale to jsou jen sem tam okamžiky, většinou Endža poslouchá krásně, jen páneček je hlava rodiny a toho prostě poslouchá víc :-)
No a protože jsem byla sama doma, tak jsem si konečně dodělala něco do práce. Tavná pistole je něco naprosto úžasného, ještě lepší, než sekunďák, nebo sešívačka. Ano, my ženy jsme vynalézavé a věci často spojujeme vším možným :-) Prostě jsem potřebovala nalepit kytky na sponku, aby se to pak dalo přicvaknout na čepici, nebo čelenku.


Tady na fotce je názorná ukázka, na co to potom používám. Jenže sehnat umělé gerbery je nadlidský výkon, takže ať žije Ebay a podnikavci z Číny. Nevím, co si paní pošťačka říká, když mi občas nosí balíčky z Číny, Ameriky a podobně. Takže jsem si objednala kytky z Číny, balíček dorazil rychleji, než když se něco posílá tady po republice a už jsem jen dokoupila ty sponky, co se to s nima bude přidělávat a nažhavila jsem tavnou pistoli a za chvilku bylo hotovo. Holt si člověk musí připomoct sám.


Teď mám od všech barev něco a sladím to k čemukoliv :-)


No a najednou bylo sedm pryč a připajdal mi Žofré ze squashe. Pardon, Pavlík. Nějak špatně došlápl a trochu ho bolel kotník, tak jsem mu ještě udělala obklad, aby ho to tak nebolelo. Takže sportem k trvalé invaliditě, co? :-)

Muži jsou lovci a ženy sběračky

Tak ve zkratce tohle jsme se dneska dozvěděli na představení Caveman. Výborná one man show, celé divadlo se bavilo a nám tekly slzy, jak jsme se chlámali celou dobu. Jak málo stačí, vychytat pár typických věcí, vlastností, chování konkrétního pohlaví a úspěch zaručen. To, že muži prostě musí dělat jen jednu věc, na kterou se plně soustředí a že ženy musí dělat těch věcí aspoň pět, snad každý zná. Není dávno doba, kdy jsem si četla, měla u toho puštěné rádio a televizi se ztlumeným zvukem a stíhala jsem všechno. No, holt Pavlík by mi to teď asi zatrhnul, protože nejsme majitelé ČEZu, že jo... Mimo jiné teď stejně nemám chuť, ani čas sledovat televizi, zvlášť, když tam málokdy je něco kloudného. Ještě, že aspoň občas vyrazíme za kulturou ven. Dnešní představení bych opravdu doporučila všem, při popisu mužských neřestí a nedokonalostí jsem byla smíchy bez sebe a při předvádění ženských vlastností jsem se i leckde našla :-) Proč to nepřiznat.



Třeba to ženské sběračství, protože ženy v pravěku musely sbírat, tak sbírají dodnes, třeba oblečení a podobně :-) Chlap dotrhá jednu košili, pak si uloví novou a je spokojený. Ženy sbírají neustále další a další a hromadí... No, já taky ráda sbírám, akorát to nakupování mě nebaví, takže to není tak žhavé... Prostě když dva mluví o tomtéž, nemusí to být totéž, tak bych to asi shrnula.

No a tady ještě jedna fotka toho mého milovaného Cavemana Pavlíka, fotka opravdu vznikla před představením, než jsme vyrazili, protože bylo potřeba zazimovat trampolínu a Pavlík ji rozebíral. Takže podobnost čistě náhodná a asi na tom něco bude...

Zima nevadí, hlavně, když jsou jablíčka

Jak je vidět, náš pes je sice masožravec, ale jablíčka miluje. Jak začnou dozrávat, tak je po nich Endža celá divá. Aportuje je, pak jen čeká, kdy zavelíme, aby si je sežrala a často ji musíme brzdit, jinak by pak už nežrala nic. Než nám tu vykáceli podél cesty k rybníkům všechny stromy, blbouni jedni, tak si Endža chodila jako do sámošky jabka trhat sama, prostě, kam dosáhla, chytla jabko a urvala si ho. Celkem sranda, kdyby to pak ovšem nepraktikovala i doma, potvora jedna. Je mi jasné, že když to může dělat venku, má v tom pak chaos, když doma dostane zprda. Jenže ten náš malý ubohý stromeček má pár jablíček a když nám je sežere pes, tak co z toho, že jo... Takže aspoň na procházce sbíráme jabka a děláme z toho aport :-)


Taky jsme dneska viděli, jak husy táhnou na jih, byly sice trošku zmatené, poletovaly sem a tam, ale stihla jsem to vyfotit. Někde jsem četla, že husy, které přišly během života o partnera, si už zpravidla nehledají dalšího. Krásné a smutné zároveň, že?


Takže krásný zbytek neděle, my vyrážíme na naši odpolední procházku, protože Endža už je opravdu neodbytná a potom hurá do kina na Ať žijí rytíři.