Překvapení

Dneska jsem si pořád říkala, že když je zítra volno, dnes je pátek... Taky jsem pak byla celá zmatená, ale ať žije státní svátek a volno :-) Úterý bylo krátké, uteklo hodně rychle a po příjezdu domů mě čekalo překvápko. Zase mi nějak uteklo, že je 27. V kuchyni mě Pavlík musel nasměrovat do jídelny a chvilku mi trvalo, než mi docvaklo, proč. Byla tam nádherná kytka k našemu výročí svatby...


Já jsem sice taky pro Pavlíka měla dáreček, ale čistě náhodou jsme se jakoby trefila na výročí. Když někomu chci něco dát, nepotřebuju konkrétní událost, prostě kdo chce, příležitost si najde :-)


Na 19:00 jsme dorazili do Velkého kina, kde jsme šli na Irskou taneční show, no a musím říct, že to byla krásná podívaná. Sice to občas vypadalo jakoby nic, ale protože si ještě moc dobře pamatuju dobu, kdy jsem chodila do břišních tanců, tak moc dobře vím, jak je těžké, si všechny ty kroky a všechno zapamatovat. No a makačka je to taky pěkná. Ale když se to umí, jak to vypadá krásně :-)

Když muži stonají...

Na Pavlíka si brousí zuby nějaký bacil, či co a já jsem vytáhla zbraně nejsilnějšího kalibru - přípravky od Justu. Nejsou sice nejlevnější, ale zato mám vyzkoušené, že zabírají skvěle.
Po odpolední (nebo spíš večerní, v té tmě) procházce s Endžou jsem Pavlíkovi namasírovala prohřívací Koňskou mastí (doporučuju, prohřeje parádně) záda a ramena a zabalila jsem ho do deky. Mátový čaj s medem miluju hlavně, když se ochladí a tak jsem honem uvařila do našich oblíbených půllitráků a uvelebili jsme se na chvilku k televizi.

Dodívali jsme se na nedělní Superstar, protože vydržet u televize skoro do jedenácti večer, je nemožné, když mi hlava padá už v devět :-) Tak nějak pravidelněji to sledujeme až teď, jak se to trochu protřídilo, protože ze začátku tam bylo asi milion lidí, většina z nich se tam přihlásila stejně jen proto, aby se dobrovolně ztrapnila a porota jim zdatně - trapně sekundovala. Teď, v posledních kolech, už jsou tam jen Ti, co už něco umí a je to někdy fakt zážitek, z některých mám opravdu husí kůži a zírám, co jim příroda nadělila za talent. Třeba Dominika Stará zpívala písničku, kterou známe spíš od Marie Rottrové a byla to nádhera. Pak mě hlavně pobavil Martin Chodúr, který má úžasný hlas ale při jeho kreacích jsem brečela smíchy, prostě je to šoumen, jako nikdo jiný.

No a potom jsem nachystala marodovi horkou vanu, teda spíš teplou, protože horkou vanu, co si dělám já, by asi většina smrtelníků nezvládla :-) a dala jsem do ní trochu tymiánové koupelové esence, pár kapek oleje z 31 bylin a Pavlík si chvilku poležel a pak natřít tymiánovou mastí trošku a do rána se všechny nemoci odklidí do bezpečné vzdálenosti :-)
V úterý máme zase jednou kulturní den, tak ať si to oba užijeme a volno ve středu taky :-)

Konečně krásná neděle

Sobotní Krtkův dort se povedl, pěkně jsme si na něm pochutnali, no, tvarově nebyl dokonalý ale co, hlavně, že byl dobrý :-)


Na ranní procházce jsme Endžu pěkně prohnali, ta si sežrala pár jablek a byla spokojená, jako nikdy. Na zpáteční cestě jsem uviděla u cesty růst mochyni a jak jsem řekla, že by se hodila do vázy, Pavlík obětavě skočil přes příkop a natrhal mi pár, abych měla doma kytky. Čistě náhodou jsme měli doma i jedlou mochyni, ale tam už máme vyloupané plody na jídlo, ještě, že jedlé jsou žluté, nevím, co by to udělalo, kdybysme snědli tuhle divokou :-)


Na odpoledne, zlášť, když je tak nádherně, si Pavlík naplánoval práci venku, na pergole, kde je ještě potřeba dořezat tašky kolem komína, aby nám tam pak nepršelo. Holt je Pavlík šikovný i manuálně, je to prostě poklad :-)

Není nad to, mít abnormálně šikovnou ženu...

V soboru ráno jsem vymyslela, že si uděláme Krtkův dort a protože je to geniální recept, do kterého bohužel musíte přidat asi většinu ingrediencí, tak Pavlík dostal bojový úkol dokoupit věci potřebné k pečení. Po návratu z nákupu jsem měla dort upečený a vydlabaný a nachystaný na plnění. Při tomto dortu si připadám jako v pohádce Honza málem králem, určitě všichni znají :-), kdy Honza vařil u lakomého sedláka sekyrkovou polívku, která se prý vaří z ničeho a nakonec se tam dá všechno možné... Takže když jsem celý dort dodělala, celá hrdá jsem ho nesla do lednice a Pavlík mi otevřel dveře a já místo abych mu řekla, ať tam ten dort dá sám, když je to na mě vysoko, asi v úrovni očí, tak jsem to tam statečně rvala a najednou se mi začal sunout zase zpátky ven a já jsem ho tak tak zachytila a šupla na své místo. Samozřejmě, že krtince byly všude po zemi, dort naštěstí byl jen trošku šišatý, ale jinak přežil. Na úklid jsem si po vzoru Wlčice zavolala centrální vysavač, Endžu. Ta teda statečně vysála drobky z dortu a bylo uklizeno :-)


Na oběd jsme si dneska řekli, že si zase po dlouhé době zajedeme k Dionýsovi na naše oblíbené grilované chobotničky. Prostě mňamka úžasná a pohodový den pokračoval...


Nedáte si taky? :-)


Na večer jsme si ještě naplánovali kino, vybrali jsme film Bejvalek se nezbavíš a byla to celkem pohoda, na odreagování, na zasmání. Jen mi vadí prasata v kině, které musejí mít za každou cenu sebou krabici popkornu, celou dobu chroupají, pak toho stejně půlku vysypou na zem a ještě si ani nevypnou mobil a pak tam s ním svítí... Co dodat. Ať žijí americké výdobytky. Nevím, proč by se lidi neobešli tu hodinku a půl bez jídla. Asi se to holt v kině vyplatí, to pak po lidech uklízet, jinak si to neumím představit.

Poblázněný pátek

Patek nám nezačal zrovna nejlíp. Pavlíkovi bylo po ránu nějak šoufl, ale náš hrdina nedal jinak (já to sice taky dělám, ale to je něco jiného), než že pojede do práce, protože musí. Protože ráno napřed vozí mě, tak mě zavezl do práce, tam jsem mu uvařila černý čaj, chvilku tam seděl jak hromádka neštěstí no a pak teda uznal, že to nemá cenu, že by stejně houby udělal a že teda pojede domů a lehne si. Doma si pospal a když mi odpoledne napsal, tak bylo vidět, že to bodlo a že je už líp.
Odpoledne jsem měla jízdy, takže pro mě aspoň nemusel jezdit a já se tím pádem dovezu domů sama. Měla jsem začít jezdit v 17:30 a pár minut nato mi volal pan učitel, že čeká před barákem. Jenže my jsme byli domluvení před prací, protože končím kolem páté. Takže jsem teda ještě nastartovala počítač, že aspoň ještě něco udělám, než dojede. Po minulých jízdách, kdy jsem si blbec vzala boty s malým podpatkem, což mi v tom mokru ještě jezdilo a byla to hrůza, jsem měla lepší obutí a už to bylo poznat. Až na malé neposlušnosti (samozřejmě, že ze strany auta, jak jinak) to šlo dobřo a já už se těším, až to konečně dodělám a budu jezdit jak Schumacher :-)
Večer jsem začala dělat tyčkoně pro Terezku a Barunku, podle Vendulčina nápadu a na to, jak to vypadalo jednoduše, jsem dostala zabrat, protože preciznost a pečlivost není zrovna moje silná stránka. Já totiž všechno dělám od oka a přiměřěně, takže jsem u toho chvilkama nadávala a byla jsem ráda, když jsem to tak nějak dodělala. Ještě zaúkoluju Pavlíka, aby mi našel dvě tyčky, slepím to dohromady a holky můžou jezdit.

Je libo dietní dortík?

Tak takový krásný dortík jsem dneska objevila, když jsem hledala nějaké věci do práce. Zaručeně dietní, celý krásně ušitý z látky :-) Před pár roky jsem si nechala udělat na focení dort, paní ho udělala z polystyrenu, potáhla ho marcipánem a nazdobila, ale taky už by to chtělo vyměnit a narozenin se fotí celkem dost. Ne každý si přinese svůj dort a proto jsem vymýšlela, jak to udělat, aby to vydrželo co nejvíc, protože děti marcipán olupují, likvidují, takže to taky nevydrží moc. No a tento látkový vypadá teda moc hezky, na malinké děti to bude perfektní a aspoň mi ho děti neozobají :-) Ještě vymyslím variantu pro kluky a nechám ušít. Kdo by chtěl inspiraci na krásný dáreček, tak může mrknout, paní dělá spoustu krásných věcí a dort určitě nebude poslední, co si nechám udělat. Tak hodně inspirace při vymýšlení vánočních dárečků, protože Vánoce se kvapem blíží :-) Hurá!

Proč ten den tak rychle uteče?

Občas mi přijde, že ten den uletí tak srašně rychle, že se ani nenadějeme a už je večer. Pak je procházka, pak Endžu pustíme dovnitř, pak ji zase vyhodíme ven, když dostane večeři, pak na chvilku dovnitř a pak spát. Někdy se jí ani nedivím, že vypadá jak chudák obecný, když se jí míň věnujeme. Tak jí aspoň sem tam děláme "amok" no a ona je pak celá šťastná, že si s ní hrajeme, že si jí všímáme, prostě je vděčná za každé pohlazení, nebo všimnutí.


Dnes jsme měli mít masáž, už jsem se těšila, no a paní masérka dala vědět, že bohužel nemůže, takže smůla. Co naděláme, občas i my zrušíme masáž, ale když je potřeba, i Pavlík můj šikovný přiloží ruku k dílu. Takže mě večer namasíroval, krása, hned se mi ulevilo, ještě, že ho takto můžu zneužít :-) Když on je na to tak úžasně šikovný, bylo by škoda toho nevyužít, ne?
Na závěr jsem si pořádně roztopila postel, že se elektroměr musel točit jak šílený a pak už jsem jen chrochtala blahem a otevřené okno mi vůbec nevadilo.