Praha

Ke konci minulého týdne mi Pavlík oznámil, že musí v pondělí do Prahy. Už jsem se lekla, že bude pár dní pryč, ale prý do večera je doma. Tak nějak mě napadlo, že bych toho mohla využít a svézt se s ním a stavit se za kamarádkou Janou, která tam bydlí. Aspoň jí nafotím pár fotek malé Markétky, která má čtyři měsíce.
Netrvalo dlouho a hurá akce byla naplánovaná. Zajistila jsem si záskok do práce, nabalila pár věcí a na pondělní ráno jsme natáhli budíka na 4:30. No, když musím vstát, že se někam jede, vstanu bez problémů i ve 3 ráno. Kdyby to tak šlo i normálně :-)
Cesta ubíhala celkem v pohodě, naštěstí a něco po osmé mě Pavlík s kolegou vyhodili na Opatově a já jsem s taškama věcí na focení nakráčela k Janči na besedu. Tak nějak jsem měla i naplánované, že bych si na chvilku někam skákla na nákupy, jen něco málo, kdyby se podařilo. Vánoce se blíží a tak :-) Pak nám to sice moc nevyšlo a taky zdatně pršelo, tak jsme se jen vydaly kousek na Háje a tam jsem něco málo i pokoupila. Taky dobře, když si představím ty obr nákupní komplexy, které tak nesnáším, asi bych tam stejně moc dlouho nechodila...
Takže díky dešti jsme trochu pochodily s kočárem a vymrzlé jsme se rády vrátily do tepla na kafíčko :-) Aspoň jsme si trochu s Janou povykládaly, do Prahy se přece jen tak často nedostanu.
Odpoledne mě Pavlík nabral a jelo se domů. Cesta opět pěkná, takže v půl osmé jsme byli doma jak na koni :-)
Třeba zase brzy bude nějaká služebka a já se zase vtěrknu :-)

Balón přání

Když jsme dnes ráno vstali a vykoukli ven, tak to byl nádherný pohled. Všechno krásně omrzlé, ledové... Nádhera. Na ranní procházku jsme se teda pořádně vybavili, abysme přežili :-) Dokonce jsem vytáhla i čepici. Zato Endža byla nadšená. Lítala po poli, mráz nemráz a sem tam si klidně lehla a odpočívala. Sice zimu moc nemusím, já teplomil, ale zase takto krásně omrzlé listy, nebo tyto šípky v létě neuvidíme.



No a odpoledne jsme konečně vyrazili pouštět balón přání, který jsem Pavlíkovi dala k svátku (už v červnu jako) a který stále doma čekal na vhodné počasí. I Vendulka nás předběhla s pouštěním a ne jednou... Takže, Pavlík doma popsal balón a pak jsme vyrazili na cvičák ho vypustit. Po asi pětiminutovém zapalování, kdy mi to nechtělo chytnout, se povedlo a za malou chvilku se balón naplnil teplým vzduchem a Pavlík ho vypustil. Takže jsme vypustili přání k nebi...



K tomuhle se hodí snad jenom Touha... Volej k nebi přání a všechno bude k mání...

Pracovní sobota

Tak už mi nastal vánoční záběr, ode dneška každou sobotu až do Vánoc pěkně focení... Naštěstí mě to baví, sice volno by bylo lepší, ale to se nedá, po Vánocích bude volna habaděj :-) Ráno bylo teda nádherně, svítilo sluníčko a když jsem vykoukla z obýváku, tak jsem uviděla ptačí budku a to mi připomnělo, že budu muset zase začít sypat ptáčkům.


Po loňské zimě jsme sice měli záhon pod budkou plný naklíčených semínek, co ptáci vyhrabali z budky ven, ale co, hlavně, že měli posvícení :-)

Focení probíhalo celkem v pohodě, pár stávkujících dětí se umoudřilo a nakonec to uteklo hodně rychle a už si pro mě Pavlík přijel. Taky využil soboty, aby si dodělal pár věcí v práci a nadpracoval trošku hodin, po naší letošní měsíční dovolené v Americe, kdy si vyčerpal skoro všechnu dovolenou.

Já jsem si ještě v práci nabalila pár věcí (no, pár... jak se to vezme) na focení, protože jsem se na pondělí přifařila k Pavlíkovi, který jede s kolegou do Prahy, že mě vyhodí u kamarádky Jany, která má malé mimčo a které jsem slíbila nějaké fotky, tak je aspoň příležitost :-) Pak mě odpoledne naberou a jede se domů, to by bylo škoda nevyužít, ne?

Modrý pátek

Konečně pátek... Po návratu z práce domů a po procházce, jsme doma zasedli k čaji na zahřátí, protože se nám teda hodně ochladilo. Pak jsme se pro jistotu zahřáli ještě modrým Bolsem s Tonikem a to bylo hned lepší. Samozřejmě decentně, protože mě čekala pracovní sobota a poslední, co bych k tomu potřebovala, byl bolehlav :-)
A dnešní hitovka, jak jinak, než modrá zmrzlina :-) (podle 4Tetů)

Chudák obecný

Jeden den volna a všichni jsou zmatení... Nějak jsem si ráno nemohla uvědomit, co je za den, protože po jednom dni volna obvykle následuje ještě druhý a to neděle. Ale co, čtvrtek nám uteče rychle a už tu bude pátek a víkend. Zase je se na co těšit. Sice už mi teď začínají pracovní soboty, neboli od nevidím do nevidím, protože odpoledne už fakt někdy nevidím :-)
Ráno, když odjíždíme do práce, tak vždycky Endža leží na pelechu před barákem a vypadá jako chudák největší, že tam bude celý den sama, samotná, opuštěná... No pět korun byste jí dali. Už to mám ale rozplánované, až si dodělám řidičák, tak sem tam nahodím Endžu do auta, v práci jí dám pelech a bude mě tam hlídat a chrápat tak, že se vyděsí i zákazníci :-) Aspoň nebude sama doma a bude se mnou. Uvidíme, jak to bude fungovat :-)

Proč dospělí taky nemají prázdniny?

To by bylo přece krásné, ne? Ale co, díky za každý státní svátek, pokud jako naschvál nevyjde na víkend :-) Ale že mě to dneska pletlo, pořád jsem měla sobotu... Až moje ranní lattéčko mě trochu probralo. Co já bych bez něj dělala :-)


Po ranní procházce s Endžou jsem se vrhla na dokončení tyčkoňů, protože na odpoledne byl nahlášený uragán od Vizovic a já jsem to chtěla holkám pěkně předat, když jsou takové konačky :-) No, nevím, jestli bych je někdy vyráběla s dětma, protože jsem u toho kolikrát nadávala a málem i házela, když mi něco nešlo tak, jak bych si předtavovala... Holt v časopise to vypadá jednoduše, ale v reálu prostě nic nefunguje tak jednoduše, jak to obvykle vypadá. S tavnou pistolí už mám nějaké zkušenosti, ale když to člověk zrovna potřebuje, tak to teče tam, kam to nemá, třeba na kalhoty a podobně. Ještě, že jsem nepoužívala sekunďák, protože pak bych si tak maximálně slepila prsty k sobě a komu se to už čistě náhodou stalo, určitě ví, jak to jde pak špatně oddělit :-) No, hlavní je, že jsem svůj heroický výkon zakončila a hádám, že tyčkoně budou držet ještě hodně dlouho :-)


Odpoledne dorazila Míša s Terezkou, Barunku nechaly doma spát a taťka hlídal. Nevím, jak jí pak vysvětlí, že za náma a hlavně Endžou jely samy. To bude drsné :-) A takhle divoce tam Terezka závodila kolem dokola na obou koních najednou, jen jsme zírali, jak to zvládá. A taky se nám pochlubila pohárem za krásné třetí místo v tenisovém turnaji ve Vizůvkách, na pět let úspěch, ne? Hlavní je, že ji to baví a jde jí to. Třeba jednou Vizovice proslaví, kdoví :-)

Překvapení

Dneska jsem si pořád říkala, že když je zítra volno, dnes je pátek... Taky jsem pak byla celá zmatená, ale ať žije státní svátek a volno :-) Úterý bylo krátké, uteklo hodně rychle a po příjezdu domů mě čekalo překvápko. Zase mi nějak uteklo, že je 27. V kuchyni mě Pavlík musel nasměrovat do jídelny a chvilku mi trvalo, než mi docvaklo, proč. Byla tam nádherná kytka k našemu výročí svatby...


Já jsem sice taky pro Pavlíka měla dáreček, ale čistě náhodou jsme se jakoby trefila na výročí. Když někomu chci něco dát, nepotřebuju konkrétní událost, prostě kdo chce, příležitost si najde :-)


Na 19:00 jsme dorazili do Velkého kina, kde jsme šli na Irskou taneční show, no a musím říct, že to byla krásná podívaná. Sice to občas vypadalo jakoby nic, ale protože si ještě moc dobře pamatuju dobu, kdy jsem chodila do břišních tanců, tak moc dobře vím, jak je těžké, si všechny ty kroky a všechno zapamatovat. No a makačka je to taky pěkná. Ale když se to umí, jak to vypadá krásně :-)