Neděle

Dnes jsme si po dlouhé době přispali a probudili jsme se do hezkého, i když chladného dne. Sice byla zima, ale venku bylo hezky, tak jsme se navlíkli a vyrazili na procházku s Endžou. Ta si to vyloženě užívala, jen jsme jí museli zatrhnout jablíčka, protože byly zmrzlé a kdoví, co by po nich měla :-)
Po obědě se Pavlík vrhnul na opravování zvonku, protože nám už delší dobu nezvonil a návštěvy se k nám nemohly dostat :-) Takže stačila malá výměna baterek a vše fungovalo. Pak ještě přenastavit něco na bráně, aby se dřív zavírala a pár drobností venku a pak hurá zase na chvilku do tepla domů.
Já jsem si zatím udělala něco málo do práce a než jsem se nadála, blížila se pátá a my jsme se vychystali na návštěvu veteriny, protože Endža už nějakou dobu kulhá a nějak nám nechce říct, z čeho to má :-)
Pan doktor ji prohlídl, Endža je naštěstí statečná, ani nepípla, když jí zkoušel s nohou hýbat a tak dostala pár piškotů a ještě neví, že ji v pátek čeká rentgen. Celá šťastná skočila do auta a jeli jsme domů. Samozřejmě, že ještě byla večerní procházka a neděle nám pomalu končí... Naštěstí tento víkend byl poslední, kdy jsem měla v sobotu focení a tak příští týden mám volno a můžu aspoň začít chystat dárečky, balit a chytat takovou tu pořádnou vánoční náladu :-)
K tomu patří i sušené jablíčka, které máme oba rádi a tak jsme si nasušili pěknou zásobu na chladné zímní večery.

Vánoce, kam se podíváš

Na Vánocích mám ráda, že si všichni zdobí domečky, zahrady a ploty světýlkama, když se pak jde večer na procházku, je to hezký pohled. Ne všichni ale uznávají pravidlo, že v jednoduchosti je krása a jde to taky vidět. Třeba tohle sobí spřežení a pasoucí se srnečky, no na zahradu bych si to asi nedala, ale dětem se to asi líbí, tak proti gustu... Kdoví, co jednou budeme mít kvůli dětem my :-) Zatím máme jen nad vchodem světýlka a jedna barva nám bohatě stačí.

Bezpečný pes

Nejen lidi, ale i pejsani na procházce musí být hezky vidět. A protože teď už, snad kromě víkendu, chodíme na procházky za tmy ráno i večer, je to pro Endžu potřebu o to víc. Sice hezky poslouchá a občas už i sama zaběhne na kraj, když slyší blížící se auto, ale jistota je kulomet. Prvním bezpečnostním prvkem je blikající obojek. Svítí hezky jasně, ale jenom pokud je čistý. Jakmile se zašpiní, což u Endži trvá maximálně pár dní, není po jasném svitu ani památky. Laďka se rozhodla vypomoci druhým bezpečnostním prvkem - reflexní vestou. Objednávala ji přes zásilkovou službu a tak když balíček přišel a Laďka vestu rozbalila, dostala tak trochu záchvat smíchu.


Při porovnání s Endžou bylo jasné, že je to vesta maximálně tak pro pudlíka a ne pro našeho Krakena :-) Nicméně vyzkoušet se to musí. Hned první pokus vyšel a Endža měla krásnou vestičku. Když si ale chtěla vzít ze země hračku, tak se chuderka trošku přiškrtila, protože vesta držela fest. I když jsme jí hodili na zem piškot, po kterém jinak okamžitě vystartuje, teď si jenom sedla a smutně se na něho dívala. Mírná úprava zapínání vesty pomohla a Endža si konečně mohla piškot vychutnat :-D
Na procházce jsme potkali sousedovic Lorda, který je teda taky retrívr, ale jiný, ne zlatý, tak jsme vestu vyzkoušeli na něm a už mu zůstala. A protože je tmavě hnědý, tak tu vestu i víc využije, protože jak sousedi říkali: "Teď už ho večer kolikrát nevidíme ani na zahradě." :-)

Uragáni v atelieru

Dnes mi udělaly holky Horákovic přepadovku. Dojely na vánoční focení a samozřejmě se to neobešlo bez trochy ostudy :-) Terezka s Barunkou se na mě vrhly a za pokřiku, že mě milují a že se jim stýskalo (mně taky, ale neventiluju to před plným obchodem lidí, že jo...) mi visely na nohách... No, ještě, že Míša má trochu rozumu a počkala a až pak se na mě vrhla taky :-) Aspoň měli zákazníci veselo. Taky jsem byla moc ráda, že všechny holky vidím, pár týdnů nám to nevyšlo a už byl absťák. Samozřejmě, že holky ještě toužily po "strýcovi Pavlovi" a po Endžulákovi, ale i těch se dočkaly. Terezka i Barunka už jsou ostřílené modelky, takže stačila chvilka a bylo vyfoceno. Pak už jen se sbalit a hurá domů, za Endžou. Pavlík dorazil o něco později, no a holky byly spokojené a my taky :-)


P.S. Jinak teda obdivujeme všechny ty, kteří si poctivě vedou blog a stíhají psát denně a někteří i nemalé články... Klobouk dolů :-)

Věrní abonenti

Pro změnu opět trochu kultury. Václav Vydra s Janou Bouškovou jsou vynikající a příjemní herci. Dneska si zahráli na nás, na diváky. V představení, kde kulisy jeviště vytváří hlediště divadla, se odehrává příběh manželů, kteří si nestihli zavčas vyřídit abonentní karty na následující sezónu, a tak každý sedí na jiném konci hlediště. Do hry tak vstupují nové osoby, sedící vedle nich a roztáčí se kolo trapasů i vážnějších situací :-)
Naštěstí pro nás, s Laďkou se nám nic takového stát nemůže. Jednak nemáme abonentní karty a jednak rezervuju lístky vesměs první den jejich prodeje, takže vždycky jsou hned vedle sebe, abysme se mohli držet za ruce a prožívat celé divadlo spolu.

Další dávka kultury

Dneska jsme se byli zamilovat. Ne, že bychom to potřebovali, ale Pavel Zedníček a Jana Paulová jsou sehraná dvojka a vždycky pobaví. Než se dívat na televizi, kde stejně nic není, je lepší se vypravit za zábavou ven. Sice teď, kdy je práce až nad hlavu, mám pořád pocit, že šidím práci, ale co, občas se musí i hodit všechno za hlavu a jeden, nebo v našem případě hned dva večery za sebou vyrazit za kulturou :-)

Neděle

Dnešní den jsme měli oba pracovní, sice je neděle, ale když je potřeba, nedá se... Já jsem si dělala věci do práce a Pavlík toho zase udělal spoustu doma. I proto jsme si na dnešek za odměnu naplánovali oběd v Řecké restauraci Dionýsos. Jejich grilované chobotničky jsou jedinečné. Mňam. Pavlík kombinoval a dal si plněné kalamáry a i když si pochutnal, tak tuším, že v skrytu duše litoval, že si nedal, to co já :-)
Cestou do restaurace jsme udělali zastávku v obchodě a nakoupili plnou tašku piškotů, protože Dionýsos je těsně vedle psího útulku a když tam jezdíme, často bráváme pejskům granule, nebo piškoty, aby se měli dobře. Vždycky, když tam jedeme, tak bych si všechny pejsky pobrala domů, proto to tam vždycky vyložíme a hurá za Endžou. Věřím, že pejsani se tam mají dobře, že je o ně dobře postaráno, ale když já jsem taková měkota, že bych z tama odvlekla uřčitě aspoň jednoho pejsana.


Doma jsme si zapálili další svíčku na adventním věnci a jen co za chvilku zasedneme k naší oblíbené Chůvě :-) dáme si skleničku Tokajského vína, z roku 1989, které Pavlík koupil jako návnadu, abych se snažila řidičák zvládnout a mohla si dát skleničku. Tak trošku jsme na něj zapomněli a načli jsme ho až včera, ale to nevadí, zkazit se to nestihne :-) Takže krásný večer všem a na zdraví!