Poslední pracovní den

To bylo pro mě úterý, ale pro Pavlíka je to až dnešek, středa. Včera byla Endžinka na operaci kolene, dávali jí nový vaz, takže pak se jí bude běhat líp, jen co se jí to zahojí. Včera toho bylo moc, lítali jsme kolem ní, jen ležela a nechala se hladit, no, bylo nám jí strašně líto. Drželi jsme u ní na střídačku stráž, jak je vidět na fotce. Pořád se chtěla zvedat, noha ji ale bolela, tak to nešlo a my nevěděli, jak jí pomoct. Měli jsme strach, aby si neublížila, nebo aby jí nepopraskaly stehy. Ale Endža je šikovná, tak doufáme, že bude brzy běhat a že jí nový vaz bude sloužit ještě hodně dlouho. Jak pan doktor řekl, prý až jí to sroste, mohli bysme ji za něj i uzvednout... No, zkoušet to nebudeme, ale už aby to bylo a ona si mohla konečně polítat a užít pohybu.

Pondělí

Protože už mám v práci víceméně hotovo, zítra poctivě dopíšu :-) Dnes se jdu pokurýrovat, sobotní street party mě dodělala, ono být venku v -10 stupních, nic moc... Ani slivovice nezahřeje :-)
Jo, vybrali jsme si ten nejchladnější den a pak se to špatně veselí venku, na ulici. Ale bylo to bezva, tradice je to hezká a i přes tu zimu se všichni bavili a to je hlavní.
V práci už mám klid, předposlední pracovní den, dodělávám si účty před koncem roku a ujišťuju zákazníky, že to, co normálně trvá třeba týden, opravdu neudělám teď, před Vánocema, do druhého dne. Nevím, ale někdy mi lidi připadají jako ovce. A domluvte se pak s nima :-) to je nadlidský výkon... Když občas popisuju doma Pavlíkovi zážitky, co tu mám, nechápe, čeho všeho jsou lidi schopní. Já už jsem teda za těch 13 let, co tu pracuju, zvyklá na ledaco, ale vždycky se najde někdo, kdo mě teda ještě překvapí. No, lidská blbost je neomezená a pokaždé se objeví někdo, kdo její hranice ještě posune dál :-)

Neděle

Na včerejší pouliční pařbě jsme pěkně promrzli, takže dneska jsem se hlavně já kurýrovala. Takovou rýmu jsem neměla hodně dlouho. Takže na ranní procházku vyrazil Pavlík s Endžou sám a já jsem ležela zabalená v dekách u televize. Jev u nás celkem vzácný, protože na televizi se díváme sem tam, ono tam toho taky moc není a proč tím zabíjet čas taky... Holt nemoc je něco jiného, to se člověk zabavit musí a tak jsem si užívala televizní zábavy. Na oběd jsme si nechali dovézt pizzu a slavnostní nedělní oběd byl hotový :-)
Odpoledne už bylo trošku líp a na procházku jsem se vypravila i já, protože ležet celý den doma, to je na palici. Venku bylo krásně, prohnali jsme Endžu na sněhu a užívali jsme si krásného dne.
Doma jsem zjistila, že nám nádherně kvetou netřesky, i když je zalívám a rosím hodně nepravidelně, tak se nám odměnili aspoň takhle krásně :-) Holt zahradnice ze mně nikdy nebude asi. Fotku dodáme později, až to doma zpracuju.

StreetParty číslo 9

Sice dnes byla po dlouhé době nepracovní a volná sobota, ale bylo potřeba dokoupit ještě pár věcí a tak jsme si přivstali a vyrazili na nákupy hned po ránu, kdy je všude nejmíň lidí a dá se to taky zvládnout nejrychleji. Strkat se pak v přeplněných obchodech s tlupou šílených lidí, no ani omylem... Pak jsme se ještě stavili na vánočních trzích na náměstí a dali jsme si bramborák, no jak jsme byli hladoví, ten bodl :-) Já ještě horkou medovinu na zahřátí a pak hurá domů. Na večerní streetparty jsem si ještě nachystala krabí pomazánku a pak už byl klid.
Tahle zimní sešlost se traduje od postavení domečků, kde bydlíme, prostě se sejdou lidi z asi 12 baráků, co jsme tak pohromadě nejblíž a vždycky se to pořádá u někoho jiného na dvoře, nebo na ulici před domem. Ti, co to pořádají, většinou víc sousedů dohromady, nachystají to hlavní, zázemí, svařák, trochu jídla a pak už každý, co přijde, něco přinese a nakonec se stoly prohýbají pod jídlem a pitím. Je to bezva tradice, aspoň se lidi sejdou, poznají, popovídají, pak se jinak udržují sousedské vztahy. Je to pak jiné, než když se nějaký "soused", který bydlí poblíž, radši schová domů, dělá, že vás nevidí, než by pozdravil... Nevím, co by to komu udělalo, já radši někoho pozdravím třikrát, "hubu" mi to neutrhne, jak se tady říká a je to přece slušnost. Holt asi se to tak úplně nenosí...
Letos jsme si teda vybrali snad nejchladnější den, co vůbec byl. Hned po příchodu jsme dostali na přivítanou panáka slivovice a na chvilku bylo teplo. Svařák šel na dračku a čaj se ani nestačil vařit. Jídlo bylo výborné, první zmizel tatarák od sousedů vegetariánů a pak že vegetariánské jídlo není dobré... Je, když se umí připravit. Ale zase kousek uzeného je kousek uzeného, že? :-)
Takže vnitřní zahřívání fungovalo vždycky jen chvilku a tak jsme postávali kolem ohňů a zahřívali se i tak. Samozřejmě došlo i na vypouštění balónků přání, všech barev a tak bylo i veselo. Po asi dvou hodinách jsme si museli odskočit, tak jsme si odběhli domů a já jak jsem se vyzula a vyslekla, tak už jsem odmítla jít zpátky, protože po dvojím vymrznutí na trzích jsem byla pěkně načnutá a tohle už bylo na mě moc. Takže Pavlík se tam ještě na chvilku vrátil, rozloučit se i za mě a já jsem se mezitím nahřívala ve sprše. Dvě peřiny na noc a ještě oblečení hodné polárníka, mě tak trochu zahřálo, elektrická vyhřívací deka pod prostěradlem jela na plné kule a já jsem konečně přestala být zmrzlá na kost. No, rýma se mi pak další den rozjela pěkně, ale na to, že mám denně plný obchod lidí, co mi tak kýchají a pokašlávají, jsem odolávala celkem dlouho, ne? Takže hurá léčit, ať si Vánoce užiju ve zdraví :-)

No a další streetparty? Ta bude asi letní, ta je jednou za dva roky, tu pořádáme my s našima sousedama, kteří mají největší pozemek a všichni se tam vejdou a ta bude asi příští rok. Takže hurá do dalšího roku, v létě bude veselo!

Že by další den pryč...

...a blog zase nikde? Ale jo, jen to nějak nestíháme... Lidi prostě nejvíc šílí na poslední chvíli a všichni si myslí, že každý umí čarovat a že všechno se udělá asi samo a tak nějak na počkání... Houby. Já už dodělávám poslední focení a už se těším na ten klid, kdy si pospíme a budeme chodit na velké, dlouhé procházky s Endžou... Taky houby. Při posledním vyšetření u veterináře nám řekli, že Endža pajdá na zadní nohu proto, že si před pár lety natrhla vazy v koleně a protože jsme nic nepoznali, nějak se to projevilo až teď, kdy nám bylo podezřelé, že je posledních pár dní jak Žofré. No, dnes ráno s ní teda byl Pavlík na rentgenu, dostala příkaz ráno nežrat, protože na rentgen dostane injekci, aby byla vláčnější. Samozřejmě ráno vylítla ven a sežrala pár zmrzlých granulí od večeře, na které jsme zapomněli a ty taky pak u doktora vyhodila. Naštěstí žádná hrůza, aspoň, že to šlo ven. Když mi Pavlík popisoval, jak bezvládnou Endžu dávali na rentgen a pak ji nesli do auta a jak ji doma zase vydělával, úplně mi vhrkly slzy do očí. Ono vidět toho našeho bláznivého psa úplně bez sebe, jak jí visí jazyk z tlamy, to není příjemný pohled...
Když jsme přijeli z práce, tak už byla vyspaná a hrabala se statečně na nohy a vítala nás, takže to bylo lepší. Hned jsme vyrazili na procházku, aby se provětrala a vyběhala, když byla celý den zavřená doma.

Vánoční trhy

Na dnešní odpoledne, nebo spíš podvečer jsem byla domluvená s Míšou a holkama alias uragánama, že si proletíme vánoční trhy na náměstí. Takovou kosu, jaká dnes byla, jsme teda nevychytaly. Terezka i Barunka byly zmrzlé a my dvě s Míšou jakbysmet. Koupily jsme pečené kaštany, nějaký ten perníček, já ještě obrovskou naběračku - cedník na focení do práce a už jsme se těšily k nám domů do tepla. Pavlík s Endžou už netrpělivě čekali a Terezka s Barunkou se na ně úplně třásly :-)
Pavlík, než se nás dočkal, tak ještě honem vyrazil provětrat Endžu, takže jsme se minuli a holky pořád vyhlížely a vyhlížely... Nakonec se samozřejmě dočkaly a přivítání bylo bouřlivé. Samozřejmě Pavlíkovi ukázaly svítící tyč, co si vybraly na trzích a Pavlík jen valil oči :-)

Foto dodáme zítra...

Hurá, sněží!!!

Ale je kosa jak... :-) Sníh by mi až tak moc nevadil, ale kdyby u toho nebyla tak strašná zima... já jsem prostě zmrzlá odjakživa a když se pak vychystám ven, je to jako bych šla přinejmenším na severní pól... Čepice, šála, rukavice, samozřejmě několik vrstev oblečení a hlavně pořádné boty. Pak už mi to nevadí :-)
Ráno by mě ani ve snu nenapadlo, že přes den napadne tolik sněhu a tak jsem nebyla dobře připravená. Odpoledne jsme měli masáž, což znamenalo hurá na autobus a přímo na masáž. To by ale zmíněný autobus musel dojet včas, nebo aspoň vůbec. Po dvacetiminutovém čekání jsem zavolala help Pavlíkovi a šla jsem se ještě s jednou kamarádkou schovat zpátky do práce, protože autobus nikde a zima byla veliká. Promrzlé jsme si daly v práci lattéčko a užívaly jsme si tepla, než Pavlík dorazil. Moje masáž samozřejmě padla, takže jsme paní masérce zavolali, co se děje a Pavlík mě hodil rovnou k Verči na pokec a na čaj a honem spěchal, aby aspoň jeden z nás dorazil na masáž včas. My jsme zatím měli generálku na Vánoce, Johny prskal s prskavkama jak na Štědrý den a já už jsem se aspoň začala těšit na Vánoce :-)
Když jsme dorazili večer domů, Endža celá šťastná běhala ve sněhu a byla natěšená na procházku, takže honem převlíknout, no a hurá zase do chumelenice. Pavlík mě nečestně zkouloval, to se jako nedělá, když jsem zmrzlá, počkej Ty potvoro, až vyrazíme příště, to bude bitva velká!!!