Divadlo Vizita

Dneska večer nás zase jednou čeká trochu té netradiční kultury. Improvizace Jaroslava Duška jsou někdy prazvláštní, ale nemůžu říct, že bych se někdy nudila, bavím se a občas si z toho člověk odnese i něco pro sebe...

A konečně taky jednou kultura dorazila za náma do Zlína a nemusíme pro jednou my za kulturou do Prahy :-)

Procházky

Konečně počasí, jak má být a my můžeme vesele vyrážet s Endžou ven a užívat si sluníčka. Pořádná procházka je bezva, člověk je pak příjemně utahaný, zvíře i víc :-) Zatím si plánujeme trasy v okolí domova, sem tam si uděláme výlet i někam dál a je to fajn, vyčistí se hlava, v přírodě je fajn.


Prostě pohoda, klídek, Cabáček... Nebo spíš Cabáci? :-)

Korálkování

Před nějakou dobou mě chytlo tvoření náušnic, jenže to vždycky trvalo krátce a pak jsem se nepravidelně k tvoření vracela.

Teď mě to zatím baví hodně a celkem dlouho, zásobuju okolí a musím říct, že mně to i trošku uklidňuje :-)

Materiálu mám nakoupeného tolik, jako bych se tím měla živit... No, ale aspoň je z čeho tvořit a můžu si udělat všechny možné kombinace... Je úžasné, co nabízí internet inspirace, co včechno šikovné ženské nevymyslí. Proto čerpám a vymýšlím a po večerech střídám kleště a přehrabuju se v korálkách. Pavlík má aspoň čas si sem tam číst, když má ode mně chvilku pokoj :-)

No a tyhle náušnice jsou pro Vendulku, aby v nové práci házela parádu a aby se jí pěkně pracovalo :-)


No a já si zase dělám na léto náhrdelníky s náušnicema a náramkama, už mám několik barevných "setů" a těším se, až bude teplo, abych si tuhle bižu užila :-)

La Putyka konečně ve Zlíně

V dubnu dorazí zase trošku kultury a srandy do Zlína, tak už se moc těšíme. Po tom všem vychvalování od Wlčice jsme se dočkali i u nás a podařilo se nám sehnat hromadu lístků a půjde nás pěkná kopa :-)

Slavit, nebo neslavit?

Sice nejsem zastánce přistěhovaných svátků, ale každá příležitost, jak dát najevo, že máte někoho rádi, je na místě.
Je pravda, že kdo chce, ten si příležitost vždycky najde a kdo nechce, má tuplem důvod tvrdit, že zrovna tohle on neslaví... Já mám naštěstí doma ten první případ a jsem za to moc ráda :-)

Spousta lidí považuje tento svátek za ryze americký a jako takový jen s mávnutím ruky odbude. Když si ale pohledáme, kde jsou vlastně kořeny, dozvíme se, že tento svátek má náboženský význam a italské kořeny :-) Ano, zase moje oblíbená Itálie...

No a pro ty, co nechtějí slavit, je tu 1. květen, coby svátek lásky :-)

Mrchy, aneb řekni mi pravdu o své lásce

Tak to je název představení, na které večer jdeme. Prý to vypadá jako divadlo pro ženy o ženách, ale ve hře muž je... Bohužel mrtvý, takže uvidíme :-)

Už jen čtení vybraných hlášek ze hry je zajímavý:

Vařila myšička kašičku tomu dala, tomu dala, až se z myšky mrcha stala...

Tajemství dobrého faceliftu se pozná, že se to nepozná. Tak proč ho dělat?

Já ti ho nevzala, on si vzal mě...


Takže doufám, že to bude mít spád a že se hezky pobavíme :-)

Čerstvé rohlíčky ke snídani

Ale pozor, žádné kupované, pravé domácí! Od té doby, co máme doma pekárnu, tak v ní nejen pečeme chleba, ale hlavně v ní dělám kynuté těsto, na které bych si jinak netroufla a pak si můžeme dopřát ten luxus, že máme ke snídani čerstvé, teplé, voňavé rohlíčky. Není to žádná věda a jen se po nich zapráší. S anglickou nebo uzeným vevnitř, nahoře, se sýrem, s čokoládou, no co nás jenom napadne. Ale malý problém by byl, pokud bysme chtěli uhostit nějakou návštěvu, to by nám asi normální dávka 16 rohlíků nestačila :-)


Takže není se čeho bát a hurá do toho:-)

To jsem si říkala i v neděli, když mě Pavlík ukecal na bramborové šulánky. Nikdy jsem to nevařila, doma jsme to taky nikdy nedělali, tak jsem nevěděla, do čeho jdu. Holt jsem kuchařka amatérka - nadšenkyně. To je kategorie sama o sobě hodně specifická. Nadšenkyně jako já se vyznačuje velkým nadšením, které jí ale obvykle vydrží jen do prvních problémů nebo náznaku nezdaru. Pak přichází chuť hodit se vším do koše a zajít si k číňanům na nudle :-)

Těsto bylo ještě v pohodě, při samotné výrobě šulánků jsem byla chvilkama vytočená, protože se to lepilo, nešlo to tvarovat a pak taky ještě naše skládání hotových šulánků na hromadu... Už předem mi bylo jasné, že to není dobrý nápad, ale Pavlík byl tak přesvědčivý, že jsem radši držela krok a vztekle házela šulánky na hromadu. Vtipná část přišla, když jsme měli vodu horkou a házeli jsme šulánky do ní. Ty horní ještě šly, ale ty, co byly dole, se nám trošku slepily a šoulali jsme znovu. Tvary byly jednoznačně originální a jedinečné.
Ale co mě potěšilo nejvíc, když jsem si nandali na talíř a musím říct, že to byly nejlepší šulánky, co jsme oba jedli. Prostě to za tu práci stálo a nebýt Pavlíkovy pomoci, už jsme byli bez oběda. Ještě, že je takový trpělivý při mých občasných (jednou za 5 let) vybuších :-) Pro něj je prostě radost vařit, i když mám houby zkušenosti, ale vesele do toho a jídlo je hotovo :-)

Ale k receptu na šulánky jsem si připsala pár poznámek:

1.) Lepí jako prase!!!
2.) Lepí po celou dobu výroby!!!
3.) Při výrobě si nalej 2 deci vínka!!!
4.) Výsledek bude výborný, nezapomeň!!!

V případě přetrvávajícího bodu 1 a 2 radím zopakovat bod 3 a myslet na bod 4!
A hlavně si na to vzpomenout při další výrobě :-)