Squashové čtvrtky

Dneska byl na popracovním odpoledně-večerním programu čtvrteční squash. V práci jsme se domluvili s Radkem, že vezme foťák on, protože na něm má jednu zajímavou funkci - sekvenční snímání. Zní to možná tajemně, ale zkrátka ten foťák udělá jednu fotku třeba každou minutu nebo kolik si tam nastavíte. Takže jsme ho na kurtu umístili na malý stativek dopředu do rožku, nastavili na 10 vteřin a začali jsme se rozehrávat. To píšu jenom pro jistotu, kdyby někomu připadalo, že při té naší hře není vidět žádné velké nasazení ;-)


Ovšem po hodince hraní jsme už vypadali trošku jinak...


Dneska jsem pravda nevyhrál, ale i přesto mě to pořád baví. Výměny začínají být vyrovnané a delší a celé to uběhat nám už nedělá až takový velký problém. Navíc jezdím přes Kostelec, kde bydlí Vendulka a protože byli krátce po dovolené, tak se s Laďkou domluvily, že ji tam cestou na squash hodím. Takže jsme nabrali i Endžu, aby měla taky trošku změnu v odpoledních procházkách a "holky" jsem tam vysadil na návštěvu. Po squashi jsem se u nich zastavil chvilku i já. Co víc si od večera v pracovní den přát? Trochu sportu, pobyt s přáteli v příjemném prostředí a hezký večer s manželkou :-) Dobrou noc...

A ještě všechno nejlepší všem Alenkám k svátku, hlavně Alence Vaškové a taky samozřejmě paní Karkoškové :-)

Somewhere over the rainbow...

Když jsem slyšela poprvé tuto písničku, byla to rychlá vypalovačka a moc se mi líbila... Pak jsem zabloudila na tyto stránky a najednou to znělo jinak, smutně, až je z toho člověku do pláče. Když si v "Portfolios" kliknete na "Heart and soul" a projdete si všechny ty fotky (navigace je vlevo dole), pochopíte proč...
A přeju všem co nejvíc takových veselých chvilek, jaké jsem zažila při focení s Jánošíkem Terezkou a s Barunkou...
Krásný den.

Úúúžasné úterý :-)

Celý den se dneska těším, až si večer užiju slíbenou masáž hlavy... Pavlík na to má dokonce i papír, takže to nebude ledajaká čárymáry masáž, ale odborná profesionální :-) Doufám, že vydržím dýl, než svých klasických 5 minut, než usnu... Když ono je to tak strašně příjemné a tak nějak mě to uspává... A aby toho nebylo málo, tak zítra jdeme na masáž zad k paní Zimmermannové, ta nás vždycky popraví, když jednou za čas děláme něco namáhavějšího, než jsme zvyklí:-)

Taky jsem dostala od Pavlíka zprda, že ještě doma nemáme nachystané rámečky na naše certifikáty, které si chceme v pracovně vystavit, protože mi to asi před půl rokem prý říkal... Buď kecá, nebo už je to promlčené, protože já mám fenomenální paměť a pamatuju si jenom to, co potřebuju :-) Takže, až uděláme naši zeď slávy, tak tu dáme hned jednu fotku. Zatím tu máme nachystaný křestní list vzduchoplavce z našeho letu balónem, pak z ponorky na svatební cestě (ponorka byla opravdová, podvodní, ne z dlouhého pobytu spolu), no a ještě možná i najdu někde certifikát z helikoptéry...
Takže zatím dobrou noc, já odcházím na sklenku Bellini a užít si masáž...

Manic Monday...

aneb bláznivé pondělí... Určitě znáte tu starou pecku od Bangles. Jen bych tam místo Valentina doplnila Pavlíka radši :-) Ale celkem to vystihuje dnešní den. Nezačal zrovna nejlíp, ale co nadělám... Náladu mi naštěstí spravil Pavlík, když mě přepadl v poledne a zašli jsme si spolu na oběd. Hned bylo líp :-) Pak už ten den utekl a já jsem se těšila domů.
Na odpolední procházce s Endžou jsme zase potkali motýla, na stejném místě, jako minulý pátek. Tentokrát ale nedělal nálety na nás, spíš odpočíval, tak aspoň jeden záběr proti světlu.


Doma jsem se nějak nemohla rozhoupat na sečení, tak to Pavlík vzal za mně a já jsem trošku zabojovala s plevelem a aspoň něco málo jsme udělali.


Zítra mě čeká úžasný den, mám od Pavlíka slíbenou masáž hlavy, sice usínám pravidelně hned, jak mi sáhne na hlavu, ale občas se i probudím a masáž si užívám :-)

A taky zdravíme výletníky, doufám, že dovča byla super a že co nevidět bude blog opět v provozu, abysme měli co číst, že, Vendul :-)

Příroda, kam se podíváš

Ráno jsme vyrazili s Endžinkou na procházku opět sami, protože Laďka dospávala po pařbě. Venku bylo nádherně a kytičky i drobný hmyz si to náramně užívali. Vyhlídl jsem si spoustu záběrů, ale ta kompozice, ta mi dává ještě trochu zabrat. Někdy mi pomůže náhoda, která do zorného pole objektivu v tu danou chviličku pošle třeba kolem letící hmyz.



"Tady mi spadlo cosi velkého do cesty ... kudy dál?"

Dámská jízda

Sobotní ráno začalo pracovně. Už krátce po sedmé hodině mi volali z parkoviště, že tam mají nějaký problém a že jim nejede počítač. Tak jsem tedy vyrazil na servis. Po návratu jsem honem skočil s Endžinkou na procházku, protože Laďka se připravovala na skoro celodenní focení svatby.


Když se vrátila, bylo už pozdní odpoledne, sluníčko už tolik nepařilo a tak jsem sáhl po kyblíku s barvou a šel jsem natřít nadstavený komín krbu.


Pak už se k nám začaly sjíždět kamarádky, aby společně zahájily přípravu na noční pařbu. Já jsem se radši odklidil do bezpečí pracovny s počítačem. Dole bylo veselo, holky řádily... Když padla 11 večerní, Laďka zavelela k odjezdu. Nabídl jsem se jim jako odvoz, tak jsem musel za nimi dolů :-) Ještě před odjezdem jsme udělali nezbytnou fotodokumentaci a pak už honem do UH za zábavou.

Motýlí lov

Z práce jsme přijeli opět pozdě, protože bylo potřeba dokoupit pár nezbytně nutných věcí na sobotní dámský mejdan. Vyrazili jsme s Endžou na procházku a jako už po tolikáté jsme přemýšleli, co zajímavého dáme dnes na blog. Volej k nebi přání a příležitost si Tě sama najde... A možná to vezme rovnou útokem, jako dneska nás. Laďka uviděla od sluníčka krásně nasvícený pás trávy a hned tam běžela Endžu navelet, aby mi spolu zapózovaly ve večerním sluníčku.
A v tom se to stalo. Útok přišel nečekaně ze vzduchu. Na Laďku zaútočil motýl a hned se na ni na chvilku posadil. Pak přiletěl druhý a další a všichni se honili a lítali kolem Laďky. Té se to natolik zalíbilo, že celá nadšená zůstala nehybně jako socha stát ozářená večerním sluníčkem a z motýlků se stala kořist. Laďka je vábila, aby si na ni sedli a já abych to mohl všechno vyfotit. Schválně, kdy na vás naposledy sedl motýl? Na mně sedl dneska, bohužel jsem foťák zrovna držel v ruce a jen jsem si ten zvláštní pocit vychutnával...



A jak si to užívala Laďka? Její nadšený výraz vidíte na fotkách. Co bohužel nevidíte, je její husí kůže, když jí motýl sedl na hlavu, nebo na rameno...