Proč ten den tak rychle uteče?

Občas mi přijde, že ten den uletí tak srašně rychle, že se ani nenadějeme a už je večer. Pak je procházka, pak Endžu pustíme dovnitř, pak ji zase vyhodíme ven, když dostane večeři, pak na chvilku dovnitř a pak spát. Někdy se jí ani nedivím, že vypadá jak chudák obecný, když se jí míň věnujeme. Tak jí aspoň sem tam děláme "amok" no a ona je pak celá šťastná, že si s ní hrajeme, že si jí všímáme, prostě je vděčná za každé pohlazení, nebo všimnutí.


Dnes jsme měli mít masáž, už jsem se těšila, no a paní masérka dala vědět, že bohužel nemůže, takže smůla. Co naděláme, občas i my zrušíme masáž, ale když je potřeba, i Pavlík můj šikovný přiloží ruku k dílu. Takže mě večer namasíroval, krása, hned se mi ulevilo, ještě, že ho takto můžu zneužít :-) Když on je na to tak úžasně šikovný, bylo by škoda toho nevyužít, ne?
Na závěr jsem si pořádně roztopila postel, že se elektroměr musel točit jak šílený a pak už jsem jen chrochtala blahem a otevřené okno mi vůbec nevadilo.

Výtvarný kroužek aneb udělej si sám

Jako každé úterý Pavlík odjel na squash a já jsem vyrazila na procházku s Endžou sama. Jde vidět, že to na mě potvora zkouší, protože si občas dělá, co chce a já někdy musím zařvat, aby poslechla. Ale to jsou jen sem tam okamžiky, většinou Endža poslouchá krásně, jen páneček je hlava rodiny a toho prostě poslouchá víc :-)
No a protože jsem byla sama doma, tak jsem si konečně dodělala něco do práce. Tavná pistole je něco naprosto úžasného, ještě lepší, než sekunďák, nebo sešívačka. Ano, my ženy jsme vynalézavé a věci často spojujeme vším možným :-) Prostě jsem potřebovala nalepit kytky na sponku, aby se to pak dalo přicvaknout na čepici, nebo čelenku.


Tady na fotce je názorná ukázka, na co to potom používám. Jenže sehnat umělé gerbery je nadlidský výkon, takže ať žije Ebay a podnikavci z Číny. Nevím, co si paní pošťačka říká, když mi občas nosí balíčky z Číny, Ameriky a podobně. Takže jsem si objednala kytky z Číny, balíček dorazil rychleji, než když se něco posílá tady po republice a už jsem jen dokoupila ty sponky, co se to s nima bude přidělávat a nažhavila jsem tavnou pistoli a za chvilku bylo hotovo. Holt si člověk musí připomoct sám.


Teď mám od všech barev něco a sladím to k čemukoliv :-)


No a najednou bylo sedm pryč a připajdal mi Žofré ze squashe. Pardon, Pavlík. Nějak špatně došlápl a trochu ho bolel kotník, tak jsem mu ještě udělala obklad, aby ho to tak nebolelo. Takže sportem k trvalé invaliditě, co? :-)

Muži jsou lovci a ženy sběračky

Tak ve zkratce tohle jsme se dneska dozvěděli na představení Caveman. Výborná one man show, celé divadlo se bavilo a nám tekly slzy, jak jsme se chlámali celou dobu. Jak málo stačí, vychytat pár typických věcí, vlastností, chování konkrétního pohlaví a úspěch zaručen. To, že muži prostě musí dělat jen jednu věc, na kterou se plně soustředí a že ženy musí dělat těch věcí aspoň pět, snad každý zná. Není dávno doba, kdy jsem si četla, měla u toho puštěné rádio a televizi se ztlumeným zvukem a stíhala jsem všechno. No, holt Pavlík by mi to teď asi zatrhnul, protože nejsme majitelé ČEZu, že jo... Mimo jiné teď stejně nemám chuť, ani čas sledovat televizi, zvlášť, když tam málokdy je něco kloudného. Ještě, že aspoň občas vyrazíme za kulturou ven. Dnešní představení bych opravdu doporučila všem, při popisu mužských neřestí a nedokonalostí jsem byla smíchy bez sebe a při předvádění ženských vlastností jsem se i leckde našla :-) Proč to nepřiznat.



Třeba to ženské sběračství, protože ženy v pravěku musely sbírat, tak sbírají dodnes, třeba oblečení a podobně :-) Chlap dotrhá jednu košili, pak si uloví novou a je spokojený. Ženy sbírají neustále další a další a hromadí... No, já taky ráda sbírám, akorát to nakupování mě nebaví, takže to není tak žhavé... Prostě když dva mluví o tomtéž, nemusí to být totéž, tak bych to asi shrnula.

No a tady ještě jedna fotka toho mého milovaného Cavemana Pavlíka, fotka opravdu vznikla před představením, než jsme vyrazili, protože bylo potřeba zazimovat trampolínu a Pavlík ji rozebíral. Takže podobnost čistě náhodná a asi na tom něco bude...

Zima nevadí, hlavně, když jsou jablíčka

Jak je vidět, náš pes je sice masožravec, ale jablíčka miluje. Jak začnou dozrávat, tak je po nich Endža celá divá. Aportuje je, pak jen čeká, kdy zavelíme, aby si je sežrala a často ji musíme brzdit, jinak by pak už nežrala nic. Než nám tu vykáceli podél cesty k rybníkům všechny stromy, blbouni jedni, tak si Endža chodila jako do sámošky jabka trhat sama, prostě, kam dosáhla, chytla jabko a urvala si ho. Celkem sranda, kdyby to pak ovšem nepraktikovala i doma, potvora jedna. Je mi jasné, že když to může dělat venku, má v tom pak chaos, když doma dostane zprda. Jenže ten náš malý ubohý stromeček má pár jablíček a když nám je sežere pes, tak co z toho, že jo... Takže aspoň na procházce sbíráme jabka a děláme z toho aport :-)


Taky jsme dneska viděli, jak husy táhnou na jih, byly sice trošku zmatené, poletovaly sem a tam, ale stihla jsem to vyfotit. Někde jsem četla, že husy, které přišly během života o partnera, si už zpravidla nehledají dalšího. Krásné a smutné zároveň, že?


Takže krásný zbytek neděle, my vyrážíme na naši odpolední procházku, protože Endža už je opravdu neodbytná a potom hurá do kina na Ať žijí rytíři.

Upršená sobota

Kdyby jen sobota, prší snad týden v kuse. Letní deštík mi nevadí, ten mám ráda, ale tohle studené počasí? Nic příjemného. Krom toho máme ještě pořád venku trampolínu, kterou jsme nestihli rozložit a uklidit a pořád čekáme, kdy ten déšť přestane, abychom ji mohli na zimu uklidit.
Na druhou stranu, tyhle krásné fotky s kapkama deště bychom neudělali, kdyby nám to déšť nevykouzlil, že jo...
Taky se v dešti krásně spí, aspoň mně :-) Proto jsme si pospali, vstávali jsme po deváté a na procházku jsme vyráželi trošku později, než je Endža zvyklá. Hned po procházce jsme jí zase zdrhli a nechali jsme ji doma samotnou, chudáka našeho, protože jsme byli domluvení s Pavlovými rodiči na oběd na Vyhlídce, kde jsou zrovna zvěřinové hody. No a protože jsme ještě potřebovali dokoupit nějaké věci, sjeli jsme do Makra a doma jsme byli zase až večer. Tak Pavlík roztopil v krbu, dali jsme si skleničku modrého bolsu s tonikem a konečně jsme si pustili Bobule, první díl, když se pomalu chystáme do kina na dvojku. Celkem pohodový film, pohodová atmosféra, krásný večer, prostě sobota jak vyšitá, i přes to upršené počasí.

Hračky plačky

Tak ode dneška Pavlík ví, že jsem praštěná... Ne, že by to nevěděl dávno, ale dnes už nemůže být pochyb. Po večerní procházce občas Endžu doma proženeme, hodíme jí takový malý amok, aby jí pak víc chutnala večeře, protože když tam jen tak leží a my jí nachystáme večeři, ani se jí nechce ven, nedojí to a podobně. Samozřejmě jí fikaně dáváme odměnu až po jídle, to dostane Bobíka nebo Pribiňáka a pokud nedojí, smůla... Ale pochopila to velmi rychle. Takže jsem ji trošku rozdováděla, největší sranda je na plovoucí podlaze, kde jí to trochu jezdí, ale je celá šťastná, že se jí věnujeme. Napřed jí to trochu ujelo a kecla si na bok, ale vybrala to parádně a protože jsme se spolu přetahovaly o hračku. Jsou to dva gumové kousky spojené provázkem a protože s tím Endža často třepe jak smyslů zbavená, tak jsem neuváženě přidřepla a dostala jsem jedním koncem po uchu, ale pecka to byla docela pořádná, i slza mi vyhrkla. Holt staré známe hračky plačky platí stoprocentně. No, co mě nezabije, to mě posílí, u blondýny co byste chtěli? :-)
Pak jsme si uvařili "Brusku" aneb Hot apple, výborný nápoj, Pavlík brusinku a já hrušku, pěkně to zavonělo po svařáku... Pro někoho třeba inspirace na chladné podzimní večery.


A tuhle krásnou opuncii jsem objevila včera v květinářství a neodolala jsem. Pavlík má rád kaktusy, tak jsem rozšířila sbírku. Už delší dobu ujíždíme na kaktusovém džusu, tak snad opuncie přežije, pokud nám zásoba džusu dojde :-)

Čtvrtek

Venku pořád prší, naštěstí, protože jinde sněží a sněží, a venku je kosa, tak jsme si udělali teplo aspoň doma :-)