Hurá, masáž!

Konečně středa, konečně masáž... Před čtrnácti dny nám masáž naše paní masérka zrušila, protože něco musela zařídit a my jsme se mezitím masírovali navzájem, abysme to nějak vydrželi. Pavlík teda víckrát masíroval mě, ale proč toho nevyužít, když je tak šikovný a je to tak příjemné :-) Holt se oba v práci hrbíme nad počítačem, já se hrbím i u focení a pak to jde poznat.
Taky to chladnější počasí zahání všechny do tepla. Nechci si stěžovat, i na podzimu je něco pěkného, třeba, když je slunný, teplý, ne? :-) Jsem prostě teplomil a basta. Teplo vydržím v jakékoliv podobě a stačí se trošku nahřát na sluníčku a funguju jak solární panel :-) Ovšem v zimě si musím dopomáhat všelijak, od vnitřního zahřívání čajem nebo něčím silnějším, až po horkou, ale opravdu horkou vanu, to je pak paráda.

Teď jsem si zrovna vzpomněla, jak jsem jela s Pavlíkem do Prahy, že na naši první jeho služební cestu jsme jeli do Chorvatska, do Biogradu na Moru, kde měli s kolegou Jirkou být den, dva a nakonec jsme vyráželi dřív, Pavlík vzal mě, Jirka manželku Maruš a jelo se. Byli jsme tam od čtvrtka večera do neděle a z toho v sobotu chlapi pracovali a my s Maruš jsem si užívaly moře a sluníčka a tepla... Červen, málo lidí, prázdné pláže, teplo, místo práce odpočinek... Krása... A tady je naše vzpomínková fotka, dva roky stará, musím říct, že jsme se oba celkem změnili, ale jen navenek, uvnitř jsme myslím stejní, spokojení, zamilovaní... Ale nic není zadarmo, musí se na tom pracovat. Holt to má Pavlík těžké, já prostě popírám všechny zákony a chlapec se aspoň nenudí :-)

Domácí nebe

Tak tento příspěvek padl opět na mě. Laďka mi říkala, že kdyby spočítala, kolik toho kdo napsal, tak by ty moje čárky ani nebyly oproti jejim vidět. A má ta žena moje pravdu. Nevím, čím to je, ale to každodenní psaní jí prostě jde jaksi samo od sebe (nebo to tak aspoň na venek vypadá). Možná je to tím, že ženy líp zvládají takovou tu pravidelnou, opakující se činnost. Nemůže mi při tom nevytanout v mysli nedávná návštěva divadla a představení Caveman. I když to tam nebylo přímo řečeno, tak určitě by si to tam místo našlo. A nebo by to mohlo být tím, že ženy za den řeknou zhruba 7 tisíc slov, zatímco chlapi jen, tuším, kolem 2 tisíc slov. A tady by se už zásoba pro napsání blogu určitě našla ;-)
Ale abych moc neutekl od tématu, tak se mi v neděli konečně do ruk dostal nádherný dárek, který jsem dostal bohužel taky už k svátku, stejně jako nedávno vypuštěný balón přání. Ale všechno se dá vysvětlit - přes léto je prostě venku hezky a teplo a je potřeba to taky využít na práci. Teď, když už bývá pošmourno a chladno, je zase čas na domácí práce a nebo skládání dárků. Domácí nebe jsem si totiž musel napřed sám poskládat. Zavzpomínal jsem na svá modelářsky-produktivní mladá léta a s chutí jsem se do toho pustil. Práce mi šla hezky od ruky a dnes večer jsem dílo dokončil. Po rozsvícení se nám všude kolem nás rozprostřely tisíce hvězd... Tolik jsem jich snad ani nikdy pouhým okem neviděl. Pro romantiky, milovníky večerní oblohy a astronomy-amatéry úžasná podívaná - nádherný dárek. Teď budeme každý večer usínat pod hvězdnou oblohou. Děkuji, Laděnko.

Praha

Ke konci minulého týdne mi Pavlík oznámil, že musí v pondělí do Prahy. Už jsem se lekla, že bude pár dní pryč, ale prý do večera je doma. Tak nějak mě napadlo, že bych toho mohla využít a svézt se s ním a stavit se za kamarádkou Janou, která tam bydlí. Aspoň jí nafotím pár fotek malé Markétky, která má čtyři měsíce.
Netrvalo dlouho a hurá akce byla naplánovaná. Zajistila jsem si záskok do práce, nabalila pár věcí a na pondělní ráno jsme natáhli budíka na 4:30. No, když musím vstát, že se někam jede, vstanu bez problémů i ve 3 ráno. Kdyby to tak šlo i normálně :-)
Cesta ubíhala celkem v pohodě, naštěstí a něco po osmé mě Pavlík s kolegou vyhodili na Opatově a já jsem s taškama věcí na focení nakráčela k Janči na besedu. Tak nějak jsem měla i naplánované, že bych si na chvilku někam skákla na nákupy, jen něco málo, kdyby se podařilo. Vánoce se blíží a tak :-) Pak nám to sice moc nevyšlo a taky zdatně pršelo, tak jsme se jen vydaly kousek na Háje a tam jsem něco málo i pokoupila. Taky dobře, když si představím ty obr nákupní komplexy, které tak nesnáším, asi bych tam stejně moc dlouho nechodila...
Takže díky dešti jsme trochu pochodily s kočárem a vymrzlé jsme se rády vrátily do tepla na kafíčko :-) Aspoň jsme si trochu s Janou povykládaly, do Prahy se přece jen tak často nedostanu.
Odpoledne mě Pavlík nabral a jelo se domů. Cesta opět pěkná, takže v půl osmé jsme byli doma jak na koni :-)
Třeba zase brzy bude nějaká služebka a já se zase vtěrknu :-)

Balón přání

Když jsme dnes ráno vstali a vykoukli ven, tak to byl nádherný pohled. Všechno krásně omrzlé, ledové... Nádhera. Na ranní procházku jsme se teda pořádně vybavili, abysme přežili :-) Dokonce jsem vytáhla i čepici. Zato Endža byla nadšená. Lítala po poli, mráz nemráz a sem tam si klidně lehla a odpočívala. Sice zimu moc nemusím, já teplomil, ale zase takto krásně omrzlé listy, nebo tyto šípky v létě neuvidíme.



No a odpoledne jsme konečně vyrazili pouštět balón přání, který jsem Pavlíkovi dala k svátku (už v červnu jako) a který stále doma čekal na vhodné počasí. I Vendulka nás předběhla s pouštěním a ne jednou... Takže, Pavlík doma popsal balón a pak jsme vyrazili na cvičák ho vypustit. Po asi pětiminutovém zapalování, kdy mi to nechtělo chytnout, se povedlo a za malou chvilku se balón naplnil teplým vzduchem a Pavlík ho vypustil. Takže jsme vypustili přání k nebi...



K tomuhle se hodí snad jenom Touha... Volej k nebi přání a všechno bude k mání...

Pracovní sobota

Tak už mi nastal vánoční záběr, ode dneška každou sobotu až do Vánoc pěkně focení... Naštěstí mě to baví, sice volno by bylo lepší, ale to se nedá, po Vánocích bude volna habaděj :-) Ráno bylo teda nádherně, svítilo sluníčko a když jsem vykoukla z obýváku, tak jsem uviděla ptačí budku a to mi připomnělo, že budu muset zase začít sypat ptáčkům.


Po loňské zimě jsme sice měli záhon pod budkou plný naklíčených semínek, co ptáci vyhrabali z budky ven, ale co, hlavně, že měli posvícení :-)

Focení probíhalo celkem v pohodě, pár stávkujících dětí se umoudřilo a nakonec to uteklo hodně rychle a už si pro mě Pavlík přijel. Taky využil soboty, aby si dodělal pár věcí v práci a nadpracoval trošku hodin, po naší letošní měsíční dovolené v Americe, kdy si vyčerpal skoro všechnu dovolenou.

Já jsem si ještě v práci nabalila pár věcí (no, pár... jak se to vezme) na focení, protože jsem se na pondělí přifařila k Pavlíkovi, který jede s kolegou do Prahy, že mě vyhodí u kamarádky Jany, která má malé mimčo a které jsem slíbila nějaké fotky, tak je aspoň příležitost :-) Pak mě odpoledne naberou a jede se domů, to by bylo škoda nevyužít, ne?

Modrý pátek

Konečně pátek... Po návratu z práce domů a po procházce, jsme doma zasedli k čaji na zahřátí, protože se nám teda hodně ochladilo. Pak jsme se pro jistotu zahřáli ještě modrým Bolsem s Tonikem a to bylo hned lepší. Samozřejmě decentně, protože mě čekala pracovní sobota a poslední, co bych k tomu potřebovala, byl bolehlav :-)
A dnešní hitovka, jak jinak, než modrá zmrzlina :-) (podle 4Tetů)

Chudák obecný

Jeden den volna a všichni jsou zmatení... Nějak jsem si ráno nemohla uvědomit, co je za den, protože po jednom dni volna obvykle následuje ještě druhý a to neděle. Ale co, čtvrtek nám uteče rychle a už tu bude pátek a víkend. Zase je se na co těšit. Sice už mi teď začínají pracovní soboty, neboli od nevidím do nevidím, protože odpoledne už fakt někdy nevidím :-)
Ráno, když odjíždíme do práce, tak vždycky Endža leží na pelechu před barákem a vypadá jako chudák největší, že tam bude celý den sama, samotná, opuštěná... No pět korun byste jí dali. Už to mám ale rozplánované, až si dodělám řidičák, tak sem tam nahodím Endžu do auta, v práci jí dám pelech a bude mě tam hlídat a chrápat tak, že se vyděsí i zákazníci :-) Aspoň nebude sama doma a bude se mnou. Uvidíme, jak to bude fungovat :-)