Volné pondělí

To je paráda, volno... Pěkně jsme si přispali, na procházku jsme vyrazili snad až v 9, sluníčko pěkně svítilo, no pohádka. Ještě jsme hlavně museli zdokumentovat finální podobu pergoly. Trvalo to sice dýl, ale už to je a poctivě uděláno vlastníma rukama :-)


Dopoledne jsem využila toho, že jsme doma a vytáhla jsem Pavlíka do města na nákupy. Protože už potřebuje zimní bundu jako sůl a sháníme ji hodně dlouho, měla jsem vyhlídlý jeden obchod, kde bysme možná mohli na něco natrefit. Zatím jsme teda obešli hodně obchodů a nevím, proč na každé bundě musí být vyšitý milion nápisů, lebka nebo něco podobně příšerného. Nebo je bunda do pasu, což je v zimě fakt praktické, nebo je bunda buřtoidní, to znamená prošitá tak, že v ní člověk vypadá jako špekáček. Děs. O barvách jako pro puberťáky ani nemluvím.
Takže jsme vyrazili a byli jsme příjemně překvapení, hned dvě celkem pěkné jsme našli, pak nám slečna ještě vyštrachala další, no ta byla úplně perfektní, teplá, jendoduchá, černá s troškou oranžové a s kapucí, pod zadek, no Pavlík byl nadšený a já ještě víc. Hlavně, že ho nemusím trápit a tahat po obchodech. To budeme muset ještě večer zapít :-)
Potom jsme si ještě zašli do Cheesy na sýry, člověk tam sice nechá spoustu peněz, ale zase takové sýry za to stojí a člověk si občas musí udělat radost, ne? Takže na zdraví a Carpe diem, neboli užívej dne a ne jen dne, ale celý život... Protože zážitky nám nikdo nevezme...

Kulinářská neděle

Na dnešní oběd Pavlík chystal specialitku, recept z televize, Tygří krevetky s pikantní rajčatovou omáčkou. No, když se v obchodě chystal koupit chilli papričky, trošku mi spadl úsměv, už jsme viděla, jak to bude lišoidní, ale co už, pikantní jídlo občas neuškodí, tak děj se co má. Krevetky milujeme oba a tygří, to je aspoň kus jídla, žádně pidi krevetky. Jen to loupání nám ale zabralo snad hodinu, než se krevety oloupaly, očistily a vyčistily od všeho, no, trvat to ještě chvilku, tak nevím :-)


Bylo to úžasné a tak dobré, že jsme to před jídlem ani nestačili vyfotit. Lišoidní to bylo taky decentně, takže lahoda. Když se občas Pavlík pustí do vaření, výsledek je vždycky úžasný, že bych kuchyň přenechala jemu?

Že by sobota?

Ano, opět se nám to sobotí... Pavlík vyrazil na ranní procházku a já mám mezitím čas se trochu pochystat do práce, udělat si ranní latté a v klidu si ho vypít. Aspoň, že lidi na focení mám naobjednávané až od 10 hodin, tak máme celkem čas si ráno přispat a nemusíme vstávat za tmy.
Ráno začlo krásně, svítilo sluníčko a Pavlík přinesl z procházky tuto fotku, kde si to Endža vyloženě užívá a je spokojená.


Pak už jsme vyrazili, Pavlík mě hodil do práce a byli jsme domluvení, že mě zase ve 4 vyzvedne. No a protože když fotím, není moc času na jídlo, tak Pavlík sondoval, jestli mám hlad a když jsem řekla, že jo, tak honem někam volal a rezervoval místo. Tajemník tajemný nechtěl říct kam, tak jsem hned hádala a protože jsou zrovna Martinské hody, všude samá husa, tipla jsem to správně, místo jsem ale neuhádla. Když Pavlík zabočil k Zámecké restauraci, která je malinko snobárna na můj vkus, tak jsem si řekla, že to jídlo bude určitě stát za to. Po rozehřátí úžasnou horkou hustou čokoládou jsme si vybrali husí játra na anglické slanině se šťouchanýma bramborama. No a protože jsme byli oba hladoví a husu jsme zrovna nechtěli, přemýšleli jsme, jestli nám porce bude stačit. Ono 100 gramů nic moc a příloha v takovéto restauraci z talíře taky zrovna nepřepadává... Holt je asi moderní, aby na talíři bylo pusto prázdno a s lupou se hledá jídlo.
Číšník nám řekl, že na porci jsou tak 3 kousky a tak jsme si řekli, že chceme teda víc, aby jsme se najedli. Když to teda přinesli, tak jsme na to chvilku zírali, jestli ty dva kousky jater mají jako 200 gramů, nebo si z nás dělají dobrý den, nebo jestli nám to donesou na dvakrát? No, co už, pustili jsme se do jídla, naštěstí před jídlem donesli chleby s výpekem, tak jsme si aspoň trošku zaplnili hladový žaludek. Dojedli jsme, špatné to nebylo, ale že bych teda chtěla nášup, to ne. Než přinesli účet, jako pozornost podniku nám na stole přistály dva malé panáky slivovice, když jsou prý ty hody. Tak jsem teda kopla oba, když Pavlík řídil a bylo hned teplo :-) Čekali jsme, co bude na účtu, jestli dvojité ceny, nebo co a vypadalo to, že nás čísník asi jen nepochopil, nebo se špatně domluvili v kuchyni. Musím říct, že teda líp jsem se najedla minulou sobotu, kdy jsme si dali u Číňanů nudle a úplně se rozplývaly na jazyku :-) Holt snobské restaurace přenecháme jiným a příště si radši zajedeme ke Kajmanovi nebo do naší oblíbené řecké na chobotničky. Takže zakončení soboty celkem sranda a hurá domů :-)

Pátek

Připadá mi, že teď ty dny letí tak strašně rychle, že je to pořád jen ráno do práce, večer z práce, procházka s Endžou, no a je pomalu čas jít spát... Je to škoda. Na druhou stranu si zase neumím představit, chodit někam do práce na 6, vstávat bůhví v kolik ráno, ale zase být doma ve 2... To bych asi došla a šla si dospat ten ranní deficit. Teď ještě navíc víkendy jsou z části pracovní, ale to taky nebude donekonečna, v pondělí máme oba volno, takže máme pár dní klidu a Vánoce jsou za dveřma, tam toho volna bude celkem dost. Hurá :-)
Dnes jsem zase měla jízdy, takže jsem se domů dovezla sama a musím říct, že mě to fakt baví a užívám si to, až na chvilky, kdy mám projet nějakým úzkým místem, nebo něco podobného. To mám chuť vystoupit a jít, ale tím se nic nevyřeší, že jo... Takže brzy už to doufám bude za mnou a já budu drandit jako urvaná z řetězu :-)

A na dnešek máme malou hádanku. Kde se vyrábí tradiční česká značka Baťa?
U nás, v Česku? Ale houby... Jak je vidno z této cedule, tak naši šikovní spoluobčané z Vietnamu to zvládnou za nás... Co dodat.

Práce se hromadí

Protože budeme mít díky úternímu státnímu svátku v pondělí volno a Laďka už na Vánoce fotí o 106, tak potřebovala dneska pobýt v práci o trošku dýl, aby všechno stihla. Jel jsem domů sám, s Endžinkou jsme si udělali večerní procházku volným tempem, porozdávali piškoty všem pejskům, kteří se hrnuli k brankám, když jsme procházeli kolem a pak jsme doma ještě chvílu čekali, než se Laďka ozvala, že už jede za náma domů. Cestou pro ni na zastávku jsem se ještě stavil něco málo pokoupit a nakonec si mě Laďka našla mezi regály, protože se nákup trochu zvětšil a zastávka je akorát přes křižovatku od obchodu. Když jsme dojeli domů, už jsme si dali jenom klidný večer s malým amokem pro Krakena a následným asi hodinovým hlazením u pohovky ležícího Krakena.
Jinak teda bageta je gumová, aby nám Endža nezáviděla naše voňavé, čerstvé :-) Občas...

Antiuragán ze Zlína

Pod pojmem "Uragán z Vizovic" si naši pravidelní čtenáři určitě dokáží představit to pravé. Pro ty ostatní je to návštěva 3 Horákyň z Vizovic u nás ve Zlíně. Co je to ale "Antiuragán ze Zlína"? To je na oplátku naše návštěva u nich ve Vizovicích :-)
A teď popořádku. Laďka potřebovala poslat na opravu svůj pracovní foťák. A protože Míša má némlich ten stejný, tak se s ní domluvila, jestli by si ho na nějakou dobu mohla půjčit. A jak já Míšu za ty dva a půl roku znám, tak by pro Laďku udělala cokoliv. Takže po práci jsme skočili domů vyvenčit Endžu, aby chuderka netrpěla až někdy skoro do noci a teprve pak jsme vyrazili na východ. Už na schodech jsme šlyšeli nějaký větší hluk. Jaké bylo naše překvapení, když se za dveřmi na nás podívalo dvanáct dětských očí... Abych pravdu řekl, tak chvílemi jsem si tam připadal jako můj od nedávna velice oblíbený Caveman, který byl na večírku plném ženských jediný chlap. Měl jsem ale oproti němu štěstí, protože na tomto podvečerním mejdanu byl ještě i druhý chlap, Jirka, Míši manžel. Jinak tam byly 4 dospělé ženské a 6 dětí, pro změnu samé holky. Na Terezce s Barunkou bylo vidět, že jsou rády, že jsme tam s něma. Takže jsme si trochu popovídali, trochu pohráli, půjčili foťák a vyrazili zpět domů.
Foťák fotí parádně a tady je jedna ukázka po návratu domů :-)

Nekonečný den

Dnes mě ráno čekalo stříhání, tak jsem měla v práci Verču na záskok. Po stříhání jsem si ještě poběhala Zlín, něco málo pokoupila a v klidu na 11 jsem dorazila do práce. Tak kdyby to šlo častěji... Musíme to s Verčou nějako už udělat, je to příjemné, když člověk nemusí letět honem honem. Pak jsme si spolu skákly na oběd a Verča mě opustila. Než jsem pořádně stačila něco udělat, bylo odpoledne a dorazila Vendulka s Pavlem a klukama na focení.


Pak už jsme se naskládali do auta a frčeli k nám domů, kde měly dorazit ještě Horákyně. Vyšlo to parádně, chviličku po nás dorazily a tak jsme aspoň trochu pobesedovali. Vendulka s Pavlem se sbalili domů první a Míša s holkama se ještě dočkaly Pavlíka, který dorazil ze squashe.
Tak, jak se jindy snad ani nic neděje, nebo mi to tak aspoň připadá, tak dneska toho bylo až nad hlavu, ale zase samé příjemné věci.