Nenechávejte si to jen pro sebe

Dneska byl konečně krátký pracovní den se vším všudy. Teď před Vánocema, když má Laďka tolik práce, tak tam občas zůstane dýl i když by měla mít "krátký den". Dneska se po delší době opět poštěstilo a tak jsme domů přijeli dá se říct ještě "za světla" - to byste ale museli znát moji optimistickou povahu ;-) Podvečer byl tudíž trošku delší a po nezbytné procházce Laďka zasedla k počítači a řešila s kamarádkou Verčou vánoční dárky. Já jsem si šel číst, abych dohnal skluz. Po nějaké době Laďka přišla za mnou a byla taková jakási uplakaná. Říkala, že si četla blogy a že tam někdo psal, že jim zemřel manžel a tatínek 4 dětí. Objala mě a řekla: "Moc Tě miluju." Řekl jsem jí totéž a chvíli jsme jen tak potichu stáli v objetí. Pak jsme si zapálili svíčky, vypnuli televizi a prostě jsme byli spolu a povídali si. Myslím, že by člověk (ať už žena nebo muž) měl využívat každou příležitost, aby alespoň těm, na kterým jim záleží a které mají v blízkém okruhu aspoň občas řekl nebo nějak jinak dal najevo, co pro něho znamenají. Aby si lidé navzájem nekrátili ty krásné chvíle vlastního života nějakým nesmyslným dohadováním nebo uražeností vlastní ješitnosti. Zkrátka, aby si to nenechávali jen pro sebe a pak jednou na to už nebylo pozdě.
Je mi vždy smutno u srdce, když slyším o nějakém takovémto neštěstí.

PS: My se o to snažíme už od samého začátku a věřte, že těch příležitostí a situací je nespočet. A písničkou dne bych dnes zvolil Sen.

PPS: Jen pro pořádek, výše napsné nijak nesouvisí se zmíněnou rodinou.

Astronomický koutek

V mobilu mám napsané všechny významné astronomické události na daný rok. Ať už se jedná o zatmění Slunce nebo Měsíce, průlety komet až po meteorické roje. Bohužel některé úkazy nejsou z našeho bydliště až tak často viditelné a když se k tomu ještě přidá špatné počasí, tak je teda na delší dobu zase pěkně vymalováno. Tentokrát vlastně ani nevím, jaké počasí bylo 17.11., kdy po obloze lítají takzvané Leonidy, protože jsem pro jistotu ležel doma nemocný. Ale současné krásné bezmračné počasí nahrává mým astronomickým vášním a na večerních procházkách s Endžinkou chodím spíš s hlavou v záklonu, než abych se pozorně díval, kam a do čeho šlapu;-) A tak se přihodilo, že jsem si všiml jasné hvězdy poblíž Měsíce. Po omrknutí informací na internetu jsem se dozvěděl, že to je Jupiter a tak jsem neváhal, vzal jsem foťák a fotil a fotil. Jen pro upřesnění, na úlovku je Jupiter a 4 z jeho měsíců.

Dolce vita aneb sladký život...

Původně jsem ten dnešní článeček chtěl pojmenovat jinak, ale když mě Laďka předběhla, tak co už nadělám.
Zkrátka jsem jel domů z práce sám, protože Laďka má v práci spoustu práce. Oběhli jsme s Endžinkou naše večerní kolečko, porozdávali piškoty všem pejskům, co jsme potkali a už jsem zase utíkal pryč. Na squash jsem sice dojel jako první, ale herní výsledky tomu už tak moc neodpovídaly. Prohrál jsem, co se dalo, i když některé výměny byly úžasné a běhali jsme oba jak mladí zajíci :-) Dokonce jsem občas i vedl, ale jak je řečeno v jednom našem oblíbeném filmu: "Hráli jsme na 110%, ale soupeř byl bohužel ještě o trochu lepší." :-D Kdo nepoznal, tak je to film Smlouva s ďáblem.
Cestou zpátky jsem ještě vyzvedl Laděnku ze Sparu, kam se šla na cestě domů na chvíli ohřát, než dojedu. A toto je úžasný dáreček, který jsem dostal vlastně ani nevím, za co. Jedna ze dvou nejúžasnějších dobrot na světě...

Výtvarný kroužek

Dnes jsem se konečně na chvilku dostala k tomu, abych si doopravila jedny náušnice. Asi před rokem mě chytl amok (že mi to občas nezůstane trošku dýl, nebylo by to na škodu) a nakoupila jsme si vybavení na tvoření "bižu". Nějaké ty kleštičky, korálky, pár srdíček a jiných tvarů od Swarowského a hurá tvořit. Proč kupovat hotové výrobky za hodně peněz, když si to člověk může udělat sám za míň a ještě mít radost z toho, že si něco sám udělá, ne? A taky, když něco dělám, tak zásadně ve velkém, přece nebudu troškařit :-)
Takže, jak jsem si pozjišťovala co a jak, udělala jsem velký nákup a protože spousta srdíček, nebo kytiček byla třeba po 6 kusech, nadělala jsem toho hromadu a podělila spoustu kamarádek. To bylo radosti :-) Samozřejmě jsem si na to pořídila odpovídající krabičku (jo, krabičky, to je moje) a vrhla jsem se na tvoření.


No a protože už od našeho výletu do Říma jsem se zamilovala do Muránského skla, tak se mi celkem rozšiřuje sbírka... Má to ale Pavlík štěstí, že mi stačí kus skla a nevymýšlím si třeba diamanty, co? :-)
Takže z každé naší cesty do Itálie jsem si přivezla nějaký úlovek, protože Muránské sklo se vyrábí na ostrově Murano, kousek od Benátek a u nás se sice dá sehnat, třeba v Praze bez problému, ale když je k tomu cesta do Itálie, má to mnohem větší cenu a hlavně zážitek. Prostě Itálie je moje slabost :-) No a tady je vzorek Muránského skla pro ty, co neví, o co jde. Sklo je jakoby popraskané, nádherně zbarvené, prostě krása krásná...


Samozřejmě, že tady jde vidět moje další slabost, pro zelenou... Ale to má i ryze praktické důvody, zelená přece uklidňuje, takže jsem klidná já i okolí :-) a to je přece dobře, ne? No a protože i v Benátkách jsme letos sháněli konkrétní odstín zelené a ne a ne sehnat a vysvětlujte Taliánům, co že to spešl chcete, tak mi Pavlík navrhnul, ať si prostě nakoupím jen samotné srdíčka a vyrobím si to sama. Takže, prošli jsme pár obchodů s korálkama a musím říct, že jsem si připadala jako malá a byla jsem úplně jak v Jiříkově vidění :-) A tak jsem nakoupila, měla jsem z toho hotový svátek a doteď snad nenosím nic jiného. Jak málo stačí, co? :-)

Pošmourná neděle

Na dnešní ranní procházku jsme vyrazili do zamlženého rána. Jediný, kdo byl nadšený byla Endža. Mlha nemlha, déšť nedéšť, je spokojená a natěšená. My si holt nahodíme kapuce a čepice a hurá za psem. Když do slunečného dne se vyráží úplně jinak...
Na cvičáku bylo celkem houby vidět, přes tu mlhu, tak jsem se rozhlížela, co by poblíž bylo k vyfocení a pak jsem uviděla zbytky pavučin, nádherně orosené, tak to mi nedalo a chvilku jsem se zdržela.



Pavlík zatím házel Endži aport, ta lítala jak namydlený blesk. Až je k neuvěření, že doma pak vstává z pelechu jako stoletá stařena a pajdá a vypadá k politování... Potvora pes je to :-)

Pak jsme měli ještě na odpoledne naplánované kino, celý týden jsem se na to těšila a pak jsme zjistili, že na webu je uvedený úplně jiný čas, než tam psali v pondělí, kdy jsem to vybírala a rezervovala lístky. Tak tam Pavlík zavolal, no, zmatek velký, sami nevěděli pomalu o co jde, tak jsme kino nechali na někdy jindy, protože nový čas vysílání byl ani ne za hodinu a aby tam člověk byl půlhodiny předem kvůli lístkům, to bylo opravdu moc nahonem. Takže jsem si aspoň dodělala něco do práce a Pavlík si mezitím mohl dočíst časopis, co odbírá pravidelně, 21.století, ale nějak to nestíhá číst. Prostě není moc času a pořád je co dělat. Naštěstí mu to vychází jen jedenkrát měsíčně a skluz pár měsíců co má, úspěšně dohání :-)

Sobota

Pavlík ráno vyrazil s Endžinkou a já jsem mu zatím chystala oběd, protože mě zase čekala pracovní sobota, tak ať mi chudák marod doma neumře hlady :-)
Z procházky mi přinesl bedlu, naštěstí jenom na fotce, v tom mrazu asi už není jedlá a taky po našem zážitku s hořčákama, si budeme dávat sakra pozor při sbírání, ať pak nemusíme všechno vyhazovat :-)


A takhle vypadala Endža po přátelském souboji se sousedovic Lordem. Lord ji vždycky okouše a oslintá, že pak Endža vypadá jako by měla trvalou a Lord, protože má krátkou srst, z toho vyvázne v pohodě. Takže máme pak chvilku doma Endžílu :-)


Odpoledne Pavlík ještě zazimoval bazén, takže opravdu konec plavání, až do jara... (ne, že by do toho někdo lezl, co se ochladilo :-) že jo...)
No a pak už dojel pro mě, udělali jsme malý nákup, nějaké dárečky, protože Vánoce se blíži rychlým tempem a nakupovat a shánět pak něco v předvánočním shonu, to ani omylem.

Cesta do minulosti

Jelikož se už od pondělí potýkám s rýmou a v práci jsem byl jenom ve středu, tak dnešní den jsem strávil pro změnu zase doma. Můj výlet do minulosti začal dopoledne tím, že jsem udělal trochu pořádek ve videokazetách. Možná si někteří mladší budou ťukat na čelo nebo kroutit hlavou, o čem to tu vykládám, ale my opravdu máme doma ještě pořád i videokazety. Je na nich nahraná spousta filmů a různých pořadů a popravdě řečeno zřejmě čekají, až budeme v důchodu, až budeme mít trochu času se na ně podívat. Kdo ví, jestli se našeho důchodu dožije i naše video ;-) Na druhou stranu v dnešní době, kdy denně vychází minimálně 10 dvd s různými časopisy za konečně rozumnou cenu, si občas něco přikoupíme a tak se začíná shromažďovat nový, tentokrát již moderní, digitální archiv. A protože pár filmů, které byly na videokazetách, už na těchto dvd vyšlo, tak je načase udělat synchronizaci a videokazety pročistit. Nebo lépe teda pročistit seznam pořadů na jednotlivých videokazetách.

Další díl mé cesty do minulosti byl čtenářský. V průběhu celého loňského roku a ještě skoro půl roku letošního jsem doma po večerech a o víkendech pracoval na notebooku a dělal pro jednu firmu program. A protože jsem si předplatil časopis 21. století a vlastně jsem už ani neměl na čtení čas, tak jsem ho vesměs hlavně shromažďoval. Teď už ten čas nějaký je a tak kus po kuse odebírám a doháním aktuální vydání. Už jsu v květnu 2009 :-)

Odpoledne jsme vyrazili s Endžinkou na procházku. A protože bylo hezky a svítilo sluníčko, tak jsem se prošli až k rybníkům. V jedné skoro neudržované zahradě kolem cesty mají hned u plotu velkou jabloň a spoustu opadaných jablek se tam jen tak válí v trávě, až je nám jich vždycky tak líto, že pod plotem prostrčíme ruku a nějaké pro Endžu sebereme. Ta je pak celá nadšená a šťastná, my jí jabka házíme a ona lítá po louce jak divá. Cestou z procházky se najednou ozval místní rozhlas. Trochu to v něm zachrčelo, pak tam zahrála nějaká jakože hudba a ozval se mužský hlas: "Sbor dobrovolných hasičů Lhotka oznamuje, že v sobotu 20. listopadu v odpoledních hodinách se bude konat sběr kovového odpadu. Dále sbor dobrovolných hasičů žádá, aby ten, kdo si půjčil vysokotlaký čistič, tak zvanou vapku, ji neprodleně vrátil. Konec hlášení." No připadal jsem si jak ve filmu pro památníky :-)

Poslední část mojí cesty do minulosti bylo večerní focení tak zvaného "mladého měsíce". Tento jev se vyskytuje pravidelně vždycky po novu, kdy měsíc začíná znovu vykukovat ze zemského stínu. Čím tenší srpeček měsíce uvidíte, tím "mladší" je. A jestli tady hledáte nějakou minulost a nemůžete ji najít, tak vězte, že měsíc, tak jak ho vidíte, vypadal už před 1,3 vteřinami - což je doba, než odražené světlo Slunce doputuje z Měsíce na Zemi.